Ogrodníková vyhlíží návrat do sektoru

Nikolo, jak dlouho po porodu vám trvalo vrátit tělo do takového stavu, abyste mohla začít s tréninkem?

Přiznám se, že jsem si myslela, že zhruba půl roku po porodu budu zvyklá trénovat jako předtím, ale tak tomu rozhodně nebylo. I když jsem hned po šestinedělí začala s cvičením, tak trvalo hodně dlouho, než jsem vytvořila nějaký základ, na kterém bych mohla stavět. První strukturovaný dvoufázový trénink jsem zkoušela až na prosincovém soustředění na Lanzarote, ale zdaleka to nebylo takové, jak jsem si představovala. Až tak po půl roce jsem měla takový basic základ, a to si myslím, že jsem udělala dost pro to, abych se vrátila co nejrychleji.

Co pro vás bylo při tomto procesu návratu do tréninku nejnáročnější?

Nejtěžší bylo to, že jsem musela pracovat ve velké únavě, a myslím si, že to bylo dost na hlavu. Že jsem z kondice, bylo vidět hlavně při běhání. Dlouho se mi nedařilo snižovat vysoké tepy. I pomalé tempo mi přišlo jako sprint. Síla sice šla postupně nahoru, ale i tak to bylo někde na 60–70 procentech vah, na které jsem byla zvyklá. Vlastně všechny tréninkové složky byly náročné. Pozitivem oproti tomu bylo, že jsem v házení našla větší uvolněnost, ale zas mi chyběla síla v rameni a potřebovala jsem zpevnit střed těla a zaktivovat svaly, které jsou potřeba.

Od kdy tedy trénujete skutečně naplno?

Mně přijde, že ani teď nedokážu říct, že trénuji úplně naplno. Regenerace a odpočinek jsou úplně někde jinde, než bývaly, a to asi už nebude jiné. Nemohu se tak zatím vrátit na tréninkové dávky, na které jsem byla zvyklá, protože člověk v noci nespí a přes den lítám kolem malého. Snažím se s tím nějak pracovat. Ve všech složkách tréninku si dávám pozor, abych to nepřetáhla, což se už párkrát stalo a hrozí pak větší riziko zranění.

Kdy jste vzala do ruky poprvé oštěp?

Pamatuji si, že jsem si původně chtěla už v září, tedy pár měsíců po porodu, někde zazávodit. V červenci jsem si začala pohazovat kuličkami a začátkem srpna přišel na řadu i oštěp. Na soustředění jsem házela už i z tartanu, ale uvědomila jsem si, že ještě nebyl čas na to, abych závodila. Asi bych se z toho jednoho startu sbírala až moc dlouho. Rozhodla jsem se, že si radši vytvořím lepší základ a s prvním startem počkám.

Loni v prosinci i letos na jaře jste absolvovala soustředění i se synem. Můžete porovnat, jak moc se za těch pár měsíců změnil váš režim na těchto tréninkových kempech?

V prosinci na Lanzarote to bylo složitější skrze noci, protože se malý hodně budil na krmení. Z tohoto pohledu to bylo náročné. Navíc jsem teprve začínala s dvoufázovým tréninkem, ale nějakým způsobem jsem to zvládla. Afrika už se obešla bez nočního krmení, což mi rozhodně ulehčilo. Stihla jsem absolvovat více dvoufázových tréninků a měla už pocit, že se na sezónu připravuji s větším základem.

Jaké pocity ve vás tedy nechal tréninkový kemp v Africe?

Když jsem odlétala do Afriky, věděla jsem, že to nebude jednoduché být tři měsíce sama s malým miminkem na soustředění. Sice jsem měla pomoc v podobě chůvy, ale ta byla k dispozici pouze, když jsem trénovala. Při lehčích fázích a volnech jsem se věnovala synovi, abych byla plnohodnotnou mámou. Dítě si v tomto věku prochází různými regresemi. Ovšem, co se týká samotného tréninku, tak jsem toho udělala daleko víc, než kdybych zůstala doma. I proto jsem se rozhodla na tak dlouho odletět sama. Prostředí v Africe znám. Navíc v teple se lépe trénuje. Musím zaklepat, že jsem neměla žádný zdravotní problém a cítila, že se to postupně vše vrací tam, kam jsem chtěla. Samozřejmě potřebuji ještě nějaké věci dotrénovat.

Jaké jsou vaše plány pro nejbližší týdny?

Po Africe jsem potřebovala dodělat tréninkový cyklus. První závod bych chtěla absolvovat v neděli na extralize v Ostravě. Poté pojedu do Prahy na Memoriál Josefa Odložila. Uvidíme, jak tyto dva starty dopadnou. No a pak bych ráda závodila už v zahraničí. To je priorita. Určitě bych chtěla jet na nějakou Diamantovou ligu.

Jak se těšíte na návrat do závodního sektoru?

Těším se moc. Samozřejmě vůbec nevím, co od sebe můžu čekat, ale závodění už mi chybí. Trénuji poměrně dlouho a mě vždy bavil ten závodní rytmus v sezóně. Uvidíme, jak to půjde a podle toho se zařídím. Taky bude záležet na tom, kolik závodů za sebou zvládnu. Pracuji s úplně jiným tělem. Snad mi nebude vadit často odjíždět od dítěte.

Jaké jsou vaše hlavní cíle pro nadcházející sezónu?

Hlavním cílem je splnění ostrého limitu pro start na mistrovství Evropy v Birminghamu. Ideálně tak potřebuji hodit 60.80, abych nemusela honit ranking, ve kterém nemám žádné závody. Ráda bych také předvedla nějaký pěkný výkon, který bude dále za šedesát metrů. Zkusím ze současných možností vyždímat, co půjde. Počítám, že tato sezóna je spíše taková přechodová, ale třeba budu příjemně překvapena.