Očekávané tokijské comebacky

Vrátí se královna světového trojskoku na trůn?

Venezuelanka Yulimar Rojas byla sedm let neohroženou trojskokanskou královnou. V podstatě každý svůj závod proměnila v exhibici a neměla sobě rovnou soupeřku. Získala čtyři tituly mistryně světa v řadě, třikrát za sebou opanovala HMS a po stříbru z Ria se dočkala v sezóně 2021 i olympijského zlata. Hodnotu světového rekordu posunula na 15.74 a zdálo se, že je otázkou času, kdy se stane první ženou, která překoná bájnou hranici šestnácti metrů. V této době patřila beze sporu mezi nejvýraznější osobnosti světové atletiky, a to nejen díky výkonům, ale i bezprostřednímu vystupování, kterým si získala řadu fanoušků.

Jenže v dubnu 2024 si při tréninku poranila achillovku. Přišla o olympijské hry, kde měla obhajovat titul a místo toho následovala zdlouhavá rekonvalescence a cesta zpět. V průběhu letošní sezóny měla původně závodit na mítinku ve Španělsku, kde žije a připravuje se, ale na poslední chvíli start zrušila. Rozhodla se vše vsadit na jednu kartu, a to je mistrovství světa v Tokiu, kde bude závodit po více než dvou letech. Naposledy se totiž v trojskokanském sektoru představila ve finále Diamantové ligy 2023, když získala svou třetí trofej.

Otázkou je, zda se dokáže vrátit v tehdejší formě a naváže na svou dominanci. Zejména kubánské vyzyvatelky a také úřadující olympijská šampionka Thea Lafond z Dominiky budou jistě proti. Pravdou je, že pouze poslední jmenovaná dokázala v kariéře překonat 15 metrů, což byla dříve pro Rojas samozřejmost.

Velký otazník jménem Ingebrigtsen

Nor Jakob Ingebrigtsen je v posledních sezónách jednoznačně největší osobností středních tratí. Překonal už několik světových rekordů a vyhrál všechny dosažitelné tituly. Skvěle měl našlápnuto i v úvodu letošního roku. V hale zkompletoval zlaté double na halovém mistrovství Evropy i světa. V jednom závodě překonal halové světové rekordy na 1500 metrů a jednu míli a vše naznačovalo, že bude dominantnější než kdy jindy.

Ovšem podobně jako Rojas ho začaly trápit achillovky a v létě rušil jeden start za druhým. Když už se rozhodl, že by skutečně chtěl startovat, požádal o výjimku, aby mohl běžet ve finále Diamantové ligy, ale to mu bylo zamítnuto. Svou venkovní závodní premiéru si tak odbyde až v Tokiu a o motivaci má jistě postaráno.

Zejména patnáctistovka je pro něj na venkovním MS prokletá. V Doha 2019 doplatil na ambiciózní závodní program, kdy jako mladíček zvolil kombinaci patnáctky a pětky a zůstal bez medaile. V Eugene 2022 ho porazil Brit Jake Wightman a o rok později v Budapešti našel přemožitele v dalším Skotovi Joshovi Kerrovi. Paradoxně tak sbíral zlaté medaile na pětce, která není jeho hlavní disciplínou, ale získal na ní tituly na posledních dvou světových šampionátech a také na olympijských hrách v Paříži. Zejména na patnáctce to bude mít v Tokiu nesmírně těžké. Však se na ní letos už 14 běžců dostalo pod 3:30.

Koulařský král ve složité pozici

Americký koulař Ryan Crouser je suverénně nejúspěšnějším závodníkem historie této disciplíny. Několikrát posunul hodnotu světového rekordu a má suverénně nejvíce zápisů za 23 metrů. Získal tři olympijské tituly v řadě a opanoval poslední dva světové šampionáty. Co se týká globálních atletických vrcholů, naposledy našel přemožitele ve svém krajanovi Joeovi Kovacsovi na MS v katarském Doha před šesti lety, kdy mu podlehl v historicky vůbec nejkvalitnějším koulařském klání.

Jenže Kovacs neprošel z americké kvalifikace a v Tokiu bude chybět. O to snadnější pozici by Crouser měl mít. Vzhledem k tomu, že mu odpadl jeho největší rival, od něj asi nikdo neočekává nic jiného než další suverénní triumf. Crouser ovšem letos ještě nezávodil. Naposledy nastoupil do kruhu při loňském finále Diamantové ligy v Bruselu, kde nestačil právě na Kovacse. Poté si poranil loket na odhodové ruce a dává se do kupy. Startovat měl už na americkém mistrovství, ale na poslední chvíli se odhlásil, takže si startovní číslo pověsí na hruď až nyní.

Dosáhne věčně stříbrný Girma na zlato?

Etiopský stýplař Lamecha Girma je sice světovým rekordmanem, když před dvěma lety v Paříži vylepšil hodnotu historického maxima na 7:52.11, ale na velkých mezinárodních akcích vždy našel jednoho přemožitele. Na MS v Doha 2019 ho od triumfu dělila jediná setina. Tehdy měl hlubší předklon Keňan Conseslus Kipruto a v nadcházejících letech ho pronásledovalo prokletí jménem Soufiane El Bakkali, kterému podlehl na mistrovstvích světa v Eugene 2022 i Budapešti 2023.

Nepříznivou bilanci chtěl prolomit loni pod pěti kruhy v Paříži, ale v olympijském finále ho v závěrečné fázi závodu postihl ošklivý pád, který ho připravil nejen o vysněný úspěch, ale také o zbytek sezóny a mimo byl několik měsíců. Letos pak absolvoval jediný závod, když vyhrál na mítinku Diamantové ligy v Paříži v čase 8:07.01 a podruhé se na startovní čáru postaví až v rámci mistrovské soutěže v Tokiu, kde by neměl chybět ani El Bakkali.

Naváže Díaz Fortun na loňskou dominanci?

Od té doby, co kubánský rodák Jordan Díaz Fortun reprezentuje Španělsko, získává pro svou domovinu jeden velký úspěch za druhým. Loni nejprve opanoval v Římě evropské finále, kde svůj triumf ozdobil výkonem 18.18. Ten ho zařadil na třetí příčku historických světových tabulek a světovému rekordu legendárního Brita Jonathana Edwardse se přiblížil už na jedenáct centimetrů. Poté nenašel přemožitele ani v olympijském finále. Jenže to byl také na dlouhou dobu jeho poslední start.

Dva roky trvající problémy s kolenem vyvrcholily tak, že musel vynechat celou letošní halovou sezónu a drtivou většinu té venkovní. Absolvoval pouze jediný start na španělském mistrovství, kde bral titul za 17.16 a na úspěch v Tokiu bude určitě potřeba doskákat výrazně dále. Za jeho nepřítomnosti je světovou jedničkou další Kubánec hájící pro změnu italské barvy Andy Díaz, jenž získal zlato na halovém Evropy i světa a průběžných světovým tabulkám vládne právě svým výkonem z Nanjingu 17.80. Nedávno také ovládl finále Diamantové ligy. Po zranění se vrací do někdejší formy Portugalec též s kubánským původem Pedro Pablo Pichardo, jenž byl loni za Díazem Fortunem druhý na ME i OH.

Forma Nadeema opět zahalena tajemstvím

Pákistánský oštěpař Arshad Nadeem musel v červenci absolvovat operaci lýtka a obecně svými starty extrémně šetří. Jinak tomu nebylo ani letos, když závodil pouze na asijském šampionátu v Jižní Koreji, kde zvítězil za 86.40, což bylo klání, kde neměl sobě rovného soupeře. Proti světové konkurenci se nepostavil. 

Zatím se ovšem ukazuje, že mu tato taktika vyhovuje. V roce 2023 závodil pouze na mistrovství světa v Budapešti a bylo z toho stříbro. Loni si před olympiádou zaházel pouze jednou, ale v Paříži pak naprosto dominoval v olympijském rekordu 92.97. Uvidíme tedy, zda něco podobného předvede i letos v Tokiu. V této sezóně dokázali tři oštěpaři přehodit 90 metrů, a to německý leader Julian Weber (91.51), čerstvý jihoamerický rekordman Luz Mauricio da Silva (91.00) a Ind Neeraj Chopra (90.23). Jenže ten se v posledních týdnech hledá a podobně na tom jsou i další tradiční medailisté Anderson Peters s Jakubem Vadlejchem. Mistrovská soutěž oštěpařů je tak zahalena mnoha otazníky.