Nikola Ogrodníková: Byl to těžký rok, ale vím, na čem musím pracovat

Nikola Ogrodníková: Byl to těžký rok, ale vím, na čem musím pracovat
Jan Houska
Aktuality
úterý 17. listopadu 2026
Jednou z přednášejících nedávné oštěpařské konference v Domažlicích byla bronzová medailistka z olympiády v Paříži Nikola Ogrodníková, která se s námi podělila o dojmy z uplynulé sezóny, kdy se vracela po mateřské pauze.

Nikolo, jak obtížný pro vás byl rok 2026, kdy jste se vracela po mateřské pauze?

V mnoha ohledech byla velmi náročná. Ale jsem ráda, že se mi jí podařilo absolvovat. Mám za sebou teď něco málo přes dva týdny přípravy a vidím ten rozdíl oproti minulému roku, kdy jsem byla pár měsíců po porodu. Ten rok tréninku je hodně znát. Rozhodně to ale nebyly jednoduché měsíce. Těžko se to vysvětluje. Po porodu jsem cílila na to, abych se cítila fyzicky dobře, a myslela, že k tomu nějak tak dojdu, ale to se dlouhou dobu nedělo. Samozřejmě také tělo už po porodu pracuje trošku jinak, takže je potřeba na to reagovat.

Jak se vám hodnotí uplynulá sezóna?

Na jednu stranu jsem byla nespokojená, že se mi nepodařilo přehodit šedesát metrů, což mě mrzelo, ale v závěru sezóny jsem si uvědomila, čím vším jsem si mentálně prošla, protože to bylo s dítětem hodně náročné. Jako velké plus beru, že jsem zůstala celou sezónu zdravá a bez zranění, od čehož se teď můžu odpíchnout. Takže s odstupem času jsem asi se sezónou celkem spokojená.

A jak jste se cítila zpět v závodním sektoru?

Do závodního sektoru jsem se moc těšila, ale musím se přiznat, že mi dlouho trvalo si na tu závodní rutinu zvyknout. Zapomněla jsem na takové drobné věci, jako je třeba načasování rozcvičení směrem ke callroomu a podobně. V závodě samotném jsem pak měla občas trošku problémy s koncentrací. Přijela jsem na závod, ale to mateřství ze mě sundalo nějakou takovou tu dravost, kterou jsem dlouho hledala zpět, což se mi podařilo asi až na konci sezóny.

Bylo to i třeba o tom, že se vám přece jen trošku přehodily životní priority a na první místě už není pouze atletika?

Asi to tak bude. Pořád jsem chtěla a chci být dobrá, abych se dostala zpět za hranici šedesáti metrů. Cítila jsem se motivovaná, snažila se nahecovat, ale nějak to moc nešlo. Možná jsem se o tohle nastavení snažila až moc na sílu.

V čem cítíte největší rezervy, na kterých chcete v příštích měsících pracovat?

Že jsem nehodila šedesát metrů, mělo spoustu vlivů. Podmínky na závodech mi zrovna nepřály. Občas byla i složitější období s Jáchymkem, ale to byly ty menší věci. Jak jsem zjistila, zásadní bylo to, že jsem nebyla dostatečně silově připravena a neměla objem, na který jsem byla zvyklá a těžila z něj. Po porodu jsem shodila hodně svalů, což jsem pak nejvíce pociťovala v rozběhu, kdy se mi nedařilo technicky dostat k pozicím, které jsem potřebovala.

Sledovala jste v průběhu závodní pauzy své soupeřky?

Hned jak jsem porodila, tak jsem celou loňskou sezónu po očku sledovala. Ten rok holky nenaházely nějaké extra výkony, ale letos už to bylo o něčem jiném. Vypadá to, že se kvalita oštěpu vrací do éry, ve které vyhrávala Bára Špotáková, což je pro naši disciplínu jedině dobře. Byla tam hodně dlouhá mezera, kdy nikdo nehodil přes 68 metrů. Byla jsem překvapena výkony Číňanky Yan Ziyi. Je obdivuhodné, jak dokáže s takovou hmotností rozpohybovat tělo, jak je potřeba, a má neskutečně vydrilovanou techniku. Je zajímavé ji sledovat.

S čím byste byla spokojena příští sezónu?

Ideální by bylo, pokud bych zahájila šedesátimetrovými hody a pokračovala ve stoupající křivce výkonnosti. To by byl ideální scénář.

Petr Jelínek