Michal Rada: Věřím, že jsem se rozhodl správně a těším se na trénink ve skupině

Michale, kdy vás čeká definitivní přesun do Nizozemska? Byl jste se tam už podívat?

Zatím jsme s Laurentem domluvení, že příprava začne v polovině října a do té doby musím být nastěhovaný. Tréninkové centrum jsem ještě na vlastní oči neviděl, ale mám nějakou představu z toho, jak jsme se o něm s Laurentem loni v Africe bavili.

Právě loni v zimě jste si na soustředění v Jihoafrické republice vyzkoušel, jaké to je se připravovat s jeho tréninkovou skupinou. Jaká to byla zkušenost?

Hned v úvodu kempu jsem se zranil, což nebylo příjemné, ale na druhou stranu mi to ukázalo tu část, kdy jsem viděl, jak fungují, když se někdo zraní a co s tím dělají. Na konci soustředění už jsem s nimi byl schopný odtrénovat v plném režimu, takže i v tomto ohledu to bylo přínosné.

Jak se vám trénovalo ve skupině? Doposud jste trénoval sám.

Líbí se mi, jak se navzájem podporují. Jak je skupina velká, máte vždy s kým trénovat a mimo trénink hodně dbají na mezilidské vztahy, což je mi hodně sympatické.

Jak moc vám pomáhá, že ve skupině už se úspěšně adaptovala Lurdes Gloria Manuel?

Jsem vděčný, že mi tu cestičku trošku prošlapala. Tím, že jí to tak šlo, bylo i to rozhodování trošku snazší. Pokud by neměla takové výsledky, možná by to bylo těžší.

Nad jakými dalšími možnostmi jste uvažoval?

Amerika mě ani nenapadla, takže to bylo spíš o rozhodování, zda zůstanu tady v Čechách a budu v Praze, nebo půjdu k Laurentovi. Po tom zranění v Africe se to ve mně maličko pralo, ale myslím, že jsem se rozhodl dobře.

Podpořil vaše rozhodnutí i váš nyní již bývalý kouč Jiří Couf?

Rozhodně mě podpořil. On sám ví, že to je krok správným směrem. Máme spolu skvělý přátelský vztah, za který jsem moc rád. Vděčím mu opravdu za hodně.

I když jste získal titul juniorského mistra světa, nechal jste se slyšet, že sezóna nešla rozhodně podle představ. Co ji nejvíc zkomplikovalo?

Klíčovým faktorem byla maturita. Sice nejsem člověk, který by se nějak stresoval, ale přece jen je to určitý životní milník a v hlavě to máte. Jeden den jsem závodil v Německu a druhý den maturoval. Pak jsem si nejspíš nedopřál odpočinek, jaký byl potřeba, vše na sebe navaloval a projevila se únava. Před Eugene jsme se s trenérem rozhodli pro větší odpočinek, což se ukázalo jako správný krok.

V závěru sezóny jste si zazávodil na Diamantové lize v Lausanne. Jaký to pro vás byl zážitek?

Bylo to něco neskutečného. Diamantová liga byla mým snem. Nikdy jsem tam nebyl ani jako divák a najednou jsem na ní závodil. Byla to skvělá premiéra a užil jsem si ji i z první dráhy. Jsem za tu příležitost moc vděčný. Vidět na vlastní oči, jak se ty největší hvězdy připravují, rozcvičují a jaké mají předzávodní rituály, to bylo velmi přínosné.

Laurent se nechal slyšet, že jste schopen už příští rok prolomit hranici 48 vteřin. Věříte tomu i vy?

Myslím si, že pokud bych letos chytil lepší podmínky, tak jsem se této metě mohl přiblížit ještě o něco víc, takže doufám v to, že by se mi to příští rok mohlo podařit. To už je hranice skutečné světové elity.

Budete se nyní plně soustředit na atletiku nebo chcete i dál studovat?

Myslím si, že by nebylo ideální vsadit vše na jednu kartu, ať už kvůli samotnému uplatnění v životě po kariéře, tak i s ohledem na určité odreagování od sportu. Vybral jsem si studium sportovního marketingu na Jihočeské univerzitě.

Uvažujete, že budete závodit i v hale nebo budete své síly směřovat až směrem k venkovní sezóně a překážkám?

Ještě jsme to neprobírali, ale halová čtvrtka mi nevadí, tak uvidíme.

Co říkáte na světový rekord Alisona dos Santose?

Kdyby mi někdo před sezónou řekl, že to dá, tak bych mu nevěřil, ale jeho krok mezi překážkami a technika jsou neuvěřitelné. Na ten závod jsem koukal s otevřenou pusou.