Michal Rada: Chci zkompletovat sbírku mládežnických titulů

Michale, na sklonku minulého roku jste absolvoval v Jihoafrické republice soustředění se skupinou Laurenta Mauwleyho. Jaká to pro vás byla zkušenost?

To soustředění hodnotím velice pozitivně. Získal jsem tam pohled na to, jak fungují profesionální atleti i v normálním životě, a nejen na tréninku a závodech. Za ty tři týdny jsem načerpal neskutečné množství cenných informací, které věřím, že v příštích letech zužitkuji. Samotný tréninkový systém byl super. Měl jsem trošku obavu, že tam bude skupina nedotknutelných a ostatní kolem nich, ale opak byl pravdou. Ti nejúspěšnější atleti byli ve výsledku nejmilejší a nejpříjemnější. Byl jsem mile překvapen.

Máte za sebou poměrně dlouhou jarní přípravu. Jak se vydařila?

Věřím, že se příprava vydařila hodně dobře. Někdy na konci prosince jsme se s trenérem rozhodli, že úplně vynecháme halu, protože tam pro mě nebyl žádný jednoznačný vrchol. Dali jsme tak přednost přípravě na venek. Snad se to ukáže jako dobré rozhodnutí. Už od ledna se systematicky připravujeme a nese to své ovoce. Dostávám se na tréninkové hodnoty, na kterých jsem nikdy nebyl. Absolvovali jsme kvalitní dvoutýdenní soustředění na Kanárech a poté byli ještě týden na Šumavě. Zbytek přípravy proběhl na sokolském stadionu v Budějovicích.

V úterý jste absolvoval letošní první start a byl z toho na Julisce kvalitní osobák na dvoustovce. Jak jste byl spokojen?

Přiznám se, že se mi neběželo vůbec dobře. Bylo to takové křečovité a celkově jsem měl slabší stehna, ale s odstupem času jsem s výkonem 21.16 spokojen, protože na to, jak špatně se mi běželo, to byl dobrý čas a vylepšení osobáku o 25 setin, což je dobrý ukazatel do nadcházející sezóny.

V neděli vás v německém Rehlingenu čeká první čtvrtka překážek. Co od ní očekáváte?

Startovka je skutečně nabitá a mně konkurence vždy pomůže k lepšímu výkonu. Pokud tam budou i fanoušci, tak věřím, že můžu atakovat hranici 49 vteřin. Natrénováno na to je. Uvidíme, jak si sednou podmínky.

Hned druhý den vás čeká maturita. Jak těžké bylo zkombinovat trénink a učení na důležitou studijní zkoušku?

Nebudu si nalhávat, že určitá přítěž to byla, ale je to něco, čím si musí projít téměř každý. Já mám štěstí, že mám celkem fotografickou paměť, takže jsem po celý rok s učením na maturitu neměl problém. Poslední dva týdny se tomu tedy věnuji intenzivně. Je pravda, že trošku to leze do spánku, regenerace a celkového úsilí, ale že by to byla nějaká extrémní přítěž směrem k tréninku nebo závodům, to si nemyslím.

Máte už potvrzené i nějaké další starty?

Hned na začátku června mě čeká Memoriál Josefa Odložila v Praze a pak Zlatá tretra v Ostravě. O dalších mítincích, které se konají v červenci se ještě jedná.

Vrcholem pro vás bude mistrovství světa juniorů v Oregonu. Jak se tam těšíte?

Eugene je Mekkou atletiky. Ten stadion je ikonický, ale netěším se jen na něj, ale na celé prostředí. Bude to můj poslední mládežnický šampionát a je to jediný titul, který mi chybí, takže mám o motivaci rozhodně postaráno.

Máte v hlavě i nějaký čas, jakého byste chtěl dosáhnout?

Vylepšení osobního rekordu je cílem pro každou sezónu. V mém případě by se jednalo o pokoření evropského juniorského rekordu. No a uvidíme, jak moc se mi případně podaří přiblížit národnímu rekordu Jiřího Mužíka.

Letos bohužel koliduje juniorský světový šampionát s mistrovstvím Evropy dospělých. Rozmýšlel jste se, kterému vrcholu dát přednost, nebo jste měl jasno?

Upřímně mě to mrzí hodně. Nějakou dobu jsem se rozmýšlel, jaká varianta by pro mě byla lepší. Mistrovství Evropy by pro mě bylo první seniorskou akcí a při dobré formě by byla šance postoupit do finále, ale nakonec převážilo mistrovství světa juniorů. Asi bych si později vyčítal, že jsem tam neodjel.