Manuel: Věřím, že si vše vynahradím už v příštím roce

Lu, jak obtížné pro vás byly uplynulé měsíce, kdy vás po úspěšné halové sezóně o tu letní připravilo zranění?

Samozřejmě to bylo ze začátku hodně těžké, protože jsem věděla, o co můžu přijít a do poslední chvíle doufala, že stihnu alespoň mistrovství světa. Musím se přiznat, že letní sezónu jsem docela obrečela, protože na dráze mi to vždy běhá lépe než v hale a když jsem viděla, jak mi to v hale letos šlo, tak mě to o to víc mrzelo, že venku jsem nemohla závodit. Pořád ale doufám, že toho mám ještě hodně před sebou. Každý atlet je smutný a naštvaný, když se zraní a nemůže závodit, ale já si říkala, že to není moje poslední sezóna a snad si to vynahradím už v té příští.

Dalo by se najít i nějaké pozitivum, co vám tato negativní zkušenost přinesla?

Myslím si, že mě potkalo celkem dost pozitiv. Hlavně jsem si at na spoustu věcí dávat větší pozor, ať už je to cvičení nebo třeba i správné oblíkání. Obecně jsem ke svému tělu opatrnější.

Jak dlouho vlastně trvala celá rekonvalescence?

Po třech týdnech jsem se vrátila do nějakého omezeného tréninku. Bylo to hlavně o cvičení a následně volném běhání. Vše se vyvíjelo celkem dobře. Mezi červencem a srpnem už jsem běhala i rychlejší věci, i proto jsem věřila, že bych mohla stihnout mistrovství světa, ale týden před mistrovstvím České republiky jsme se s trenérem rozhodli, že to radši necháme a nebudeme riskovat. Do Tokia bych zvládla odletět a nejspíš i závodit, ale otázkou bylo, za jakou cenu, takže jsme to radši nechali být.

Takže nyní už jste v plném tréninku?

Od chvíle, kdy jsme se rozhodli, že Tokio vynecháme, jsem se udržovala, abych neměla příliš dlouhou pauzu a naplno jsem začala trénovat začátkem října. Je to obtížné, ale zatím celkem zvládám.

Brzy odletíte na soustředění do Jihoafrické republiky, kde se k vám přidají i Michal a Nina Radovi. Těšíte se, že si s vaší skupinou zkusí zatrénovat další české talenty?

Moc se na ně těším. Myslím si, že je dobře, když mladí atleti využívají takové příležitosti. I kdyby se nakonec rozhodli, že nebudou trénovat v zahraničí, tak jsem přesvědčena, že to pro ně bude dobrá zkušenost. Vždy je zajímavé se podívat, jak to dělají jiní trenéři a mít možnost porovnání opravdu zblízka.

Už tušíte, zda absolvujete už halovou sezónu?

Na pár závodech bych se ráda představila. Hlavně si chci zaběhnout nějaký závod, po kterém si řeknu, že jsem zpět. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet.

Máte v plánu závodit i na květnových World Relays v botswanském Gaborone?

Určitě máme motivaci tam závodit. Loni v hale jsme měly s holkami nabušenou štafetu, ze které budu čerpat motivaci ještě hodně dlouho. Trenér je štafetám také otevřený. Přeci jen Nizozemci a štafety, to prostě patří k sobě, tak věřím, že v Gaborone dobře zazávodíme.

Vrcholem sezóny pak bude mistrovství Evropy v Birminghamu, kde budete obhajovat čtvrté místo z minulého šampionátu v Římě. Jak vzhlížíte k němu?

Pokud vše půjde dobře, tak chci určitě v Birminghamu předvést to nejlepší, co ve mně je. Zatím si ale žádné ambice ohledně umístění nebo času nedávám.