Kristýna Záhořová: Pořád to ještě zpracovávám, nervy mám hlavně, když závodí Kuba

Týnko, jak se vám s odstupem času podařilo zpracovat, čeho jste v Rieti dosáhla?

Myslím si, že je to pořád ještě v procesu a nějakou chvíli mi to bude trvat. Pořád koukám na Instagramu na videa a všichni mi říkají, že jsem mistryně Evropy, takže je toho celkem dost. Samozřejmě to vnímám, ale plně si to nejspíš uvědomím až později.

Jaká byla vůbec vaše původní očekávání, když jste odlétala do Rieti a jak se za celým šampionátem ohlížíte?

Když jsem přijela do Rieti, tak se mi hrozně líbil stadion a jak to bylo vše uspořádané. Měla jsem srovnání pouze s loňským EYOFem ve Skopje, takže jsem byla nadšená. Do samotného závodu jsem šla samozřejmě s tím, že chci získat jednu z medailí, ale necílila jsem vyloženě na zlato. Z mého pohledu to byla úspěšná akce ve všech směrech.

Co pro vás bylo největším zážitkem kromě vašeho samotného vítězství?

Byla jsem samozřejmě nadšená, když můj Kuba (přítel Jakub Marek, stříbrný medailista ze čtvrtky) vybojoval medaili, a pak mě moc potěšily obě naše vítězné štafety. Ty mám vždy moc ráda a hodně je prožívám.

Pocity ve vás jistě převažovaly pozitivní, ale bylo v Rieti i něco, co vás třeba zamrzelo?

Co se týká mě, tak jsem byla opravdu maximálně spokojená, ale hodně mě mrzelo, že to nevyšlo Klárce Kaděrové a Lence Matouškové. Těm jsem to moc přála.

Váš přítel Jakub Marek si doběhl na čtvrtce pro stříbro a štafetě pomohl ke zlatu. Probíhalo nějaké vzájemné hecování a už jste spolu stačili vaše úspěchy oslavit?

Kuba mi před závodem furt říkal, že skočím 650, takže mě spíš motivoval a věřím, že když jsem vyhrála já, tak to pro změnu motivovalo jeho, aby získal medaili. Ale po štafetách jsem mu ze srandy řekla, že jsem stejně lepší, protože mám individuální zlato. Po návratu jsme zašli s Kubovými rodiči na večeři do mexické restaurace. To byla taková malá oslava.

Cítíte se více nervózní při svých, nebo Kubových startech?

Rozhodně mám větší nervy, když závodí Kuba. Tu čtvrtku vždy strašně prožívám a řeším. Před jeho startem se klepu a doufám, že to dobře dopadne. Byla jsem se podívat na všechny jeho závody, i když to bylo třeba před mými starty. Nemohla jsem u toho chybět.

Překonala jste dorostenecký národní rekord Denisy Helceletové z roku 2002. Jak moc si tohoto zápisu ceníte a je pro vás Denisa třeba inspirací?

Když jsem před sezónou viděla v tabulkách, že dorostenecký rekord má hodnotu 640, tak jsem si říkala, že to je hrozná raketa. Pak se mi to podařilo překonat o sedm centimetrů, což bylo neskutečné. Ona se navíc zlepšovala i v juniorkách, kde má skočeno skoro 670, tak si říkám, že byla opravdu jednou z mála, které tu dálku prostě měly v sobě. Určitě je pro mě velkou inspirací a doufám, že půjdu v jejích stopách.

Díky svému vítězství v Rieti jste byla dodatečně nominována i na mistrovství světa juniorů v Oregonu. Jaká byla vaše první reakce, když jste se to dozvěděla?

Nejdříve mi to řekli trenérka s rodiči a moc jsem tomu nevěřila. V ten moment měl větší radost možná Kuba. Já si říkala, že dokud neuvidím ten nominační dopis, tak tomu neuvěřím, ale pak přišla neskutečná radost. Splnila jsem si tak všechny cíle, které jsem si pro tuto sezónu dala.

S čím do Oregonu odletíte? Jaká jsou vaše očekávání pro tento šampionát?

Ráda bych se dostala do nejlepší osmičky. Pokud by mi to skákalo jako v Rieti, věřím, že bych mohla zabojovat i o první pětku, ale je otázka, jak na tom budou i ostatní holky.

Eugene je takovou Mekkou světové atletiky. Jak se těšíte na tamější prostředí a atmosféru?

Těším se tam moc. Vypadá to nádherně. Viděla jsem nějaká videa na Instagramu, co dávali organizátoři mistrovství, a na internetu si prohlížela i stadion. Bude tam zas úplně jiná atmosféra a vlastně všechno.

Čeká vás nová zkušenost v podobě dlouhého letu a devítihodinového časového posunu. Pokusíte se na to nějak připravit?

Myslím si, že budu chodit spát trošku jinak, než jsem zvyklá, aby mě to tolik nesejmulo.

O uplynulém víkendu jste vynechala mistrovství České republiky, které se konalo na vašem domovském stadionu v Plzni. Proč jste se tak rozhodla?

Nechtěla jsem tolik závodit. Cítíme, že je spíš třeba dotrénovat nějaké věci směrem k Oregonu.

Máte nějaký atletický vzor?

Moc se mi líbí Tara Davis-Woodhall. Je to taková showmanka, ale přitom nepůsobí namachrovaně. Líbí se mi i styl, kterým skáče. Mám ráda také Larissu Iapichino.