Králové a královny 2025 – sprinty
Jefferson-Wooden vystoupila ze stínu Sha´Carri
Tréninková skupina Američana Dennise Mitchella sbírá v posledních letech jeden úspěch za druhým a nejvýraznější osobností ženské složky byla extravagantní Sha´Carri Richardson, která opanovala světové finále na 100 metrů před dvěma lety. Letos však dominovala její parťačka Melissa Jefferson-Wooden a podařilo se jí to skutečně ve velkém stylu. Patří jí pět nejrychlejších časů sezóny a ten nejhodnotnější předvedla právě v Tokiu na mistrovství světa, kde si dosprintovala na stovce pro zlato v novém rekordu šampionátu 10.61 a o tento zápis připravila právě Richardson. Zároveň se díky tomuto výkonu stala historicky čtvrtou nejrychlejší ženou na této trati. Pod 10.70 se dostala ještě při americkém národním mistrovství (10.65) a při mítinku Diamantové ligy v Chorzówě (10.66), kde v přímém souboji porazila olympijskou šampionku Julien Alfred ze Svaté Lucie.
Ta před MS okusila na stovce hořkost porážky pouze jednou, a to právě ve zmiňovaném závodě v Polsku. Ještě než odcestovala do Japonska, tak získala v Curychu Diamantovou trofej a k vrcholu roku směřovala se sezónním maximem 10.75. Na světovém šampionátu se pak očekával právě duel mezi ní a Jefferson-Wooden, který nakonec dopadl poměrně jednoznačně. Alfred navíc podlehla i stříbrné Jamajčance Tině Clayton, která se ve finále blýskla špičkovým osobákem 10.76. Celkem 37 žen letos zaběhlo stovku pod 11 vteřin, což jen dokazuje vzestup této disciplíny.
Královnou i na dvoustovce
Už před mistrovstvím světa patřila Melissa Jefferson-Wooden k favoritkám i na dvoustovce. Americký národní šampionát ovládla časem 21.84 a v sezóně běžela rychleji pouze Julien Alfred, která v ten moment vládla průběžným tabulkám s časem 21.71. Jenže Alfred po stovce oznámila, že se zranila a v Tokiu už do žádného závodu nenastoupí. Tím se Jefferson-Wooden výrazně usnadnila cesta za druhou zlatou tokijskou medailí. Ve finále předvedla další dominantní výkony, když zvítězila v letošním nejlepším světovém výkonu 21.68, což je čas, který ji řadí na osmou příčku historických světových tabulek.
Pro překvapivé stříbro si dosprintovala Britka Amy Hunt a bronz vybojovala obhájkyně posledních dvou titulů Shericka Jackson z Jamajky. Melissa Jefferson-Wooden v závěru MS přidala ještě třetí zlatou medaili se štafetou na 4x100 metrů a stala se nejúspěšnější atletkou šampionátu.
Jedinečná Sydney předčila i specialistky
Ženská čtvrtka zažívá zlatý věk. V této sezóně stlačilo své časy pod 50 vteřin hned 18 závodnic, což nemá v historii této disciplíny obdoby. Kromě osvědčených jmen figurovala čas od času ve startovních listinách i americká světová rekordmanka na 400 metrů překážek Sydney McLaughlin-Levrone. Ta už ve své hlavní disciplíně dosáhla na všechny úspěchy, a tak hledala pro tuto sezónu novou výzvu, a tou byla hladká čtvrtka.
Její tokijský souboj s obhájkyní titulu Marileidy Paulino z Dominikánské republiky a někdejší mistryní světa Salwou Eid Naser z Bahrajnu byl jedním z největších lákadel šampionátu a vysoká očekávání byla naplněna vrchovatou mírou. Prim v tom hrála právě McLaughlin-Levrone, která finále opanovala v novém rekordu mistrovství 47.78. Maximum Jarmily Kratochvílové z vůbec prvního MS v Helsinkách 1983 srazila o 21 setin a za světovým rekordem Němky Marity Koch zaostala pouze o 18 setin.
Hlavní rivalky jí ovšem velmi zdatně sekundovaly. Stříbrná Marileidy Paulino se s časem 47.98 stala třetí nejrychlejší ženou historie a Salwa Eid Naser brala bronz za parádních 48.19. Navíc to nebyl její jediný úspěch v tomto roce, jelikož krátce před MS opanovala seriál Diamantové ligy, kde Paulino porazila.
Rychle se ovšem běhalo i v hale. Američanka Isabella Whittaker ztratila s časem 49.24 jen 7 setin na světový rekord Nizozemky Femke Bol. Aaliyah Butler se prezentovala časem 49.78, což ji dostalo na sedmou příčku historie pod střechou.
Věčný smolař se dočkal vytouženého vavřínu
Mužská stovka je tradičně nejsledovanější atletickou disciplínou každého globálního vrcholu. A průběh sezóny naznačoval, že se i v Tokiu máme na co těšit. Do mistrovského klání šel jako leader světových tabulek Jamajčan Kishane Thompson, jenž se na jamajském národním šampionátu blýskl osobním rekordem 9.75, díky kterému se posunul na šesté místo historických světových tabulek. Ve skvělé formě se však prezentovali i jeho soupeři, a to hlavně Američan Kenny Bednarek a další zástupce jamajské sprinterské školy Oblique Seville.
Přesto se pro světové finále očekávala zejména strhující odveta za olympiádu v Paříži mezi tehdy poraženým Thompsonem a vítězným Američanem Noahem Lylesem. Jenže oběma nakonec vypálil rybník právě Oblique Seville, který při předešlých dvou světových šampionátech skončil vždy těsně pod stupni vítězů na čtvrté příčce. Tentokrát se ovšem konečně dočkal velké medaile na stovce, a to rovnou té nejcennější, když cílem proběhl jako mistr světa v čase 9.77, což ho posunulo na dělené desáté místo historických tabulek. Thompson se musel opět spokojit se stříbrem a obhájce titulu Lyles bral bronz. Bednarek, jenž byl jedním ze tří sprinterů, kteří se letos dostali pod 9.8 (SB 9.79) byl až čtvrtý.
Lyles zpět na trůnu světové dvoustovky
Pro Noaha Lylese byla srdcovou disciplínou vždy dvoustovka. O to více ho loni bolelo, že ani napodruhé v ní nezískal v Paříži olympijské zlato. Naopak na světových šampionátech se mu daří. Už před samotným šampionátem si připsal několik prvenství ověnčených parádními časy. Navíc v přímých soubojích porazil své hlavní rivaly Kennyho Bednarka i Letsileho Teboga. V Curychu si dosprintoval pro pátou diamantovou trofej na této trati a pro MS si nepřipouštěl nic jiného než zisk čtvrtého titulu světového šampiona.
Už v semifinále vylepšil hodnotu letošního nejlepšího světového výkonu na 19.51. Ve finále pak byl pouze o setinu pomalejší a svou ambici tak naplnil. Další stříbro z globálního atletického vrcholu v podobě MS nebo olympiád přidal Kenny Bednarek za 19.58, což bylo jen setinu za jeho osobním rekordem. Na bronzový stupínek vystoupal jamajský objev této sezóny Bryan Levell za 19.64. Olympijský šampion Letsile Tebogo skončil až čtvrtý ve výkonu 19.65. Celkem osmnáct sprinterů se dostalo pod 20 vteřin.
Botswanská kometa zazářila v pravou chvíli
Botswana je skutečnou líhní čtvrtkařských talentů. Tato přibližně dvou a půl milionová země na jihu Afriky každoročně produkuje nebývale vysoký počet kvalitních běžců v této disciplíně. Jinak tomu nebylo ani letos. Nejvýrazněji z nich letos zazářil Busang Collen Kebinathipi. Přitom rozhodně nepatřil mezi nejžhavější kandidáty na světový titul. Naopak hodně se čekalo od Američana Jacoryho Pattersona, jemuž se podařilo před MS třikrát zaběhnout pod 44 vteřin, přičemž nejrychleji běžel v curyšském finále Diamantovky, kde získal trofej za 43.85. Průběžným světovým tabulkám zase vládl časem 43.72 Jihoafričan Zakithi Nene a hranici světové extra třídy prolomil i další Američan Khaleb McRae.
Ovšem ani jeden z nich na své výkony v Tokiu nenavázal a na stupně vítězů nevystoupal. To Kebinatshipi o sobě dal výrazně vědět už v semifinále, kde se blýskl novým národním rekordem a letošním nejlepším světovým výkonem 43.61. V ten moment se stal historicky druhým nejrychlejším Afričanem. Ve finále byl pak ještě rychlejší, když nenašel přemožitele za 43.53, díky čemuž se dostal do TOP 10 historických světových tabulek. Stříbro vybojoval též díky národnímu rekordu své domoviny 43.72 Jereem Richards z Trinidadu a Tobaga a botswanskou medailovou radost zdvojnásobnil Bayapo Ndori.