Králové a královny 2025 – překážky a víceboje

Zlatý věk krátkých překážek v ženském podání

Sprinterky na stovce překážek letos výrazně promlouvaly do historických světových tabulek. Američanka Masai Russell se hned v úvodu sezóny na Floridě blýskla historicky druhým nejrychlejším časem 12.17, což bylo pouhých pět setin za světovým rekordem Nigerijky Tobi Amusan. V tomto závodě ji zdatně sekundovala krajanka Tia Jones, která se díky času 12.19 stala třetí nejrychlejší ženou historie. Stejného výkonu dosáhla i Russell při svém diamantovém prvenství v Chorzówě. Jenže na světovém šampionátu vítězka loňského olympijského finále na medaili tentokrát nedosáhla, jelikož skončila těsně pod stupni vítězů. Jones do Japonska ani neodcestovala, jelikož musela kvůli zranění předčasně ukončit sezónu.

Čest americké školy tak zachraňovala bronzová Grace Stark. Nutno dodat, že i ona patřila na MS k favoritkám, protože v předešlém průběhu sezóny se díky času 12.21 vyhoupla na pátou příčku historie. Přesto byly dvě závodnice rychlejší. Mistryní světa se stala Švýcarka Ditaji Kambundji, která kralovala za 12.24 a v historických statistikách jí patří sedmá příčka, o kterou se dělí s další Američankou Toneou Marschall. Té se ovšem na MS vůbec nepodařilo kvalifikovat. Pro stříbro si v Tokiu dosprintovala Tobi Amusan. Diamantovou ligu pro změnu opanovala Jamajčanka Ackera Nugent.

Suverénní a neporažená Femke

Ženská čtvrtka překážek měla jasnou vládkyni, kterou byla Nizozemka Femke Bol. Ta vyhrála všech devět závodů, do kterých nastoupila a ve většině z nich naprosto dominovala. Už popáté v řadě získala Diamantovou trofej a na mistrovství světa v Tokiu úspěšně obhájila zlato z předešlého šampionátu v Budapešti v letošním nejlepším světovém výkonu a devátém nejrychlejším čase historie 51.54.

V Tokiu jí byla nejbližší pronásledovatelkou Američanka Jasmine Jones, která si posunula své kariérní maximum na 52.08, čímž si upevnila pátou příčku v historických světových tabulkách. Senzační bronz vybojovala Slovenka Emma Zapletalová za 53.00. Druhou nejrychlejší ženou sezóny byla světová rekordmanka Sydney McLaughlin-Levrone. Ta ovšem dala na mistrovství světa přednost hladké čtvrtce. O výrazné posunutí kanadského národního rekordu na 52.46 se postarala Savannah Sutherland. Při vrcholu sezóny ovšem vypadla už v rozběhu.

Stýplařkám kralovala Faith Cherotich

Ve stýplu byla v průběhu sezóny vidět na nejvyšších příčkách tři jména. Nejrychlejší závod byl k vidění v Eugene, kde zvítězila bahrajnská olympijská šampionka Winfred Yavi v třetím nejrychlejším čase historie 8:45.25. Lépe běžely pouze ona sama a světová rekordmanka Beatrice Chepkoech. Hned za Yavi finišovala při mítinku Prefontaine Classic Keňanka Faith Cherotich za 8:48.71, díky čemuž se posunula na čtvrté místo historických světových tabulek. Třetí byla v tomto závodě Uganďanka Peruth Chemutai. Právě souboj těchto tří závodnic měl být jedním z highlightů světového šampionátu.

Yavi si před ním ještě posílila sebevědomí při mítinku v Belgii, kde se prezentovala historicky šestým nejhodnotnějším výkonem 8:49.59. Jenže ve finiši tokijského finále byla jednoznačně rychlejší Faith Cherotich, která zvítězila v rekordu šampionátu 8:51.59, a to je osmý výkon historie. Yavi se musela po dvou titulech z globálních vrcholů tentokrát spokojit se stříbrem. Bronz brala Etiopanka Sembo Almayew (8:58.86). Chemutai postihl pád a do cíle se vůbec nedostala. Objevem sezóny se stala Keňanka Doris Lemngole, která si výrazně vylepšila osobní rekord na 8:58.15. Pod devět minut se v této sezóně dostala ještě Norah Jeruto z Kazachstánu (8:59.46).

Neohrožená královna vícebojů

Co se týká ženského sedmiboje, zde hrála jednoznačný prim Američanka Anna Hall. Na mítinku v rakouském Götzisu dokonce pokořila magickou hranici sedmi tisíc bodů, když jich posbírala 7032 a posunula se už na druhou příčku historických světových tabulek po bok legendární Švédky Caroline Klüft. Americký národní šampionát opanovala se ziskem 6899 bodů a naprosto s přehledem pak zvítězila i na mistrovství světa v Tokiu, kde posbírala 6888 bodů a po stříbru z Budapešti 2023 a bronzu z Eugene 2022 zkompletovala medailovou sbírku z MS.

Stříbro získala díky novému irskému národnímu rekordu 6714 bodů Kate O´Connor, která byla druhá i při pětiboji na HMS s Nanjingu za vítěznou Finkou Sagou Vanninen. Bronz si v Tokiu podělily britská obhájkyně titulu Katarina Johnson-Thompson s Američankou Taliyah Brooks.

Tinch ukázal naplno svůj potenciál

Američan Cordell Tinch byl už loni objevem mužské stodesítky překážek, ale až letos opravdu ukázal, co v něm je. Už v úvodu sezóny se na mítinku Diamantové ligy v Číně blýskl časem 12.87, se kterým se momentálně v historických světových tabulkách dělí o čtvrté místo s Kubáncem Dayronem Roblesem. Celkem čtyřikrát stlačil svůj čas pod 13 vteřin. Opanoval pět mítinků Diamantové ligy včetně toho finálového v Curychu a vše korunoval v Tokiu ziskem titulu světového šampiona. Na trůnu tak vystřídal svého slavného krajana Granta Hollowaye, kterému se letos pod otevřeným nebem vůbec nedařilo.

Co se týká mistrovství světa, zbylé dvě medaile putovaly možná trošku překvapivě na Jamajku zásluhou stříbrného Orlanda Bennetta a bronzového Tylera Masona. Umístění na stupních vítězů se totiž čekalo spíše od Japonce Rachida Muratakeho (SB 12.92) nebo Francouze Justa Kwaou-Matheye (12.99), kteří však ve finále obsadili pátou a sedmou příčku.

Souboj titánů vyzněl opět nejlépe pro Benjamina

Už od olympiády v Tokiu 2021 je jedním z největších lákadel téměř každého mítinku i velkého šampionátu měření sil mezi trojicí nejrychlejších mužů historie této disciplíny. V Oslu byl na třístovce překážek nejlepší Warholm v historickém světovém maximu 32.67. Ovšem o několik dní ve Stockholmu podlehl vítěznému Benjaminovi (46.54) i Santosovi (46.68). Poté delší dobu nezávodil a vrátil se ve velkém stylu, když na mítinku Diamantovky v Chorzówě zvítězil v letošním nejlepším světovém výkonu a třetím nejrychlejším čase historie 46.28. Tehdy však na startu chyběli oba jeho hlavní rivalové.

Do Tokia tak odcestoval v dobrém rozpoložení. O to větším zklamáním pro něj bylo, když dokončil finále až jako pátý. Oproti tomu Rai Benjamin navázal na svůj rok starý olympijský triumf a získal i ten světový v historicky devátém nejrychlejším čase 46.52. Stříbro si na krk pověsil Alison dos Santos v dalším parádním výkonu 46.84 a bronz putoval do Nigerie zásluhou Ezekiela Nathaniela, jenž s časem 47.11 zaostal jedinou setinu za africkým rekordem Zambijce Samuela Mateteho.

Šokující světový primát Gordieho Beamishe

Na mužském stýplu v této sezóně odolala osmiminutová hranice. K jejímu pokoření měl nejblíže Maročan Soufiane El Bakkali, který na domácím mítinku v Rabatu zaznamenal letošní nejlepší světový výkon 8:00.70. Tehdy mu velmi zdatně sekundoval Němec Frederik Ruppert, jenž se stal s časem 8:01.49 třetím nejrychlejším Evropanem historie a vůbec nejrychlejším mužem bílé pleti v této disciplíně. Světový rekordman Lamecha Girma z Etiopie se vracel po nepříjemném loňském pádu, který ho postihl na olympiádě v Paříži a závodil jen sporadicky.

Největším favoritem pro mistrovství světa tak byl opět El Bakkali, jenž už před Tokiem vyhrál čtyři globální vrcholy v řadě a asi ani on sám si nepřipouštěl, že by mohl s někým prohrát. Už vůbec by asi nikdo nečekal, že se mu stane přemožitelem nenápadný Novozélanďan Geordie Beamish. Tím spíše, když v rozběhu v posledním kole upadl. Jenže nakonec se mu podařilo i tak do finále protlačit a v takticky vedeném závodě měl k překvapení všech nejvíce sil právě on. El Bakkali se tak musel tentokrát spokojit se stříbrem a pro bronz si doběhl Keňan Edmund Serem. Nutno dodat, že to nebylo poprvé, když dokázal Beamish překvapit. Něco podobného se mu podařilo před necelými dvěma lety při halovém světovém šampionátu v Glasgow, kde také využil své rychlostní předpoklady a vyhrál patnáctistovku.

Skotheim podruhé za sebou neustál roli favorita

Norský vícebojař Sander Skotheim byl už loni velkým kandidátem na desetibojařské zlato pod pěti kruhy v Paříži. Jenže tehdy nezaložil v tyči, a nakonec se z vítězství radoval jeho krajan Markus Roth. Ten letos v Tokiu kvůli zranění chyběl. To Skotheim měl skvělý rok. V hale vylepšil při svém primátu na HME v Apeldoornu evropský rekord v sedmiboji na 6558 bodů. Následně ovládl i halový světový šampionát v Nanjingu. Letní sezónu zahájil triumfem na slavném mítinku v Götzisu, kde posunul hodnotu národního rekordu v desetiboji na 8909 bodů, což je zároveň i letošní nejlepší světový výkon.

Pro MS byl tak velkým favoritem. Jenže tentokrát pro změnu nezvládl stodesítku překážek a závod opět nedokončil. Jeho zaváhání nejlépe využil Němec Leo Neugebauer, jenž získal světový titul za 8804 bodů. Národní rekord 8784 bodů vynesl stříbrnou medaili Portoričanovi Aydenovi Owensovi-Delermemu a zašlou slávu americké desetibojařské školy oprášil bronzový Kyle Garland za 8703 bodů. Ten předvedl nejlepší bodový součet své dosavadní kariéry v Götzisu, kde poskládal 8869 bodů, což ho řadí na desáté místo historie desetiboje.