Karlström nedá na Poděbrady dopustit, nechybí ani letos
Persee, v Poděbradech budete závodit už pošestnácté. Vzpomenete si ještě na svůj první start?
Pamatuji si to naprosto přesně. Bylo to v roce 2007 a jednalo se o můj první velký mezinárodní závod. Za pár dní mi mělo být sedmnáct let. Švédsko bylo účastníkem mezistátního utkání a já se moc těšil, až si v této soutěži zazávodím, protože jsem předtím v Poděbradech viděl několikrát závodit svého staršího bratra Atona. Pamatuji si, že startovní pole bylo obrovské a já nikdy předtím nezávodil v poli s více než dvaceti chodci v mé věkové kategorii.
Jak pro vás tehdy tato mezinárodní závodní premiéra dopadla?
Mým cílem bylo splnění švédského limitu pro tehdejší mistrovství světa dorostenců. Ten byl stanoven na 48 minutách. Cítil jsem se dobře a pamatuji si, že jsem požadovaný čas pokořil o osm vteřin. Byl jsem tak šťastný. Běžel jsem ke svému týmu k občerstvovací stanici. Jenže pak jsem zjistil, že došlo k chybě na výsledkové tabuli a můj čas byl o 40 vteřin pomalejší. Během pěti minut jsem byl šťastný i zdrcený.
V Poděbradech se vám velmi daří. Dokázal jste zde několikrát zvítězit. Na který triumf vzpomínáte nejraději?
Bezpochyby nejvíce vzpomínám na své první vítězství v roce 2016. Byl jsem na vzestupu a tohle byl rozhodně průlomový závod na seniorské úrovni. Přijel jsem tehdy z tréninkového kempu, který jsme absolvovali ve vysoké nadmořské výšce v Mexiko City, a cítil se úžasně. Vše proběhlo perfektně, i když jsem se ocitl hned po startu na čele a na něm vydržel až do cíle. Co ale dělá z tohoto závodu nezapomenutelný, je to, že jsem se díky němu kvalifikoval na své první olympijské hry, které se v témže roce konaly v Riu de Janeiru.
Proč se rád vracíte do Poděbrad?
Vždy je to velmi dobře zorganizovaný závod a panuje na něm skvělá atmosféra. Dle mého názoru se jedná o zdaleka nejlepší trať na světě a z každého, kdo na ní závodí, dokáže vytáhnout to nejlepší. Všichni zde chtějí stát na stupních vítězů.
Měl jste někdy čas se podívat i po městě?
Přestože jsem pravidelným účastníkem, z města jsem toho zatím moc neprozkoumal. Líbí se mi náměstí. Mají tam dobrou zmrzlinu, takže tu si musím pokaždé dát.
Co si myslíte o změně chodeckých distancí? Nyní se závodí na půlmaratonu a maratonu namísto 20 a 35 kilometrů. Obě tratě jste si už vyzkoušel.
Myslím si, že je to pro nás krok správným směrem. Dvacítka a půlmaraton jsou v podstatě stejné závody, takže tam není velká změna. Nicméně přechod z pětatřicítky na maraton je vynikající, protože chůze je přeci jen vytrvalostní sport a myslím si, že to přinese zpět větší specializaci, protože člověk musí být specifičtější, pokud chce zvládnout i maraton. Největší změnou ale je, že jsme nyní v souladu se zbytkem vytrvaleckého světa a můžeme být lépe pochopeni. Časy tak mohou být pro širokou veřejnost srozumitelnější a smysluplnější.