Junior Červinka: Od začátku jsem věděl, že víceméně za každou cenu doběhnu

Od posledního českého individuálního výsledku v elitní desítce na ME v krosu uplynulo již šest let. Šesté místo Anety Chlebikové v kategorii do 23 let (shodou okolností také v Portugalsku) napodobil Adam Červinka. Pár desítek minut po závodě jsme si povídali nejen o nehodě, která ovlivnila jeho výsledek, ale i o srovnání tratě s MČR či zda budou přespoláky v jeho programu i v dalších letech. Juniorský závod na ME může s ohledem na věk (*18. 3. 2007) běžet i za rok v Bělehradě, polovina jeho přemožitelů z Portugalska přejde do U23.

Adame, jaký byl průběh závodu?

Docela jsem se bál, abych se na začátku dostal dopředu, ale nakonec to bylo docela fajn. Jenže po nějakých pěti stech metrech jsem přišel o tretru a zbylé čtyři kiláky jsem běžel bez ní, což bylo docela nepříjemné.

Víte, jak se vám to stalo?

Ani ne, udělal jsem krok a najednou byl bez ní.

Jak jste se s tím vypořádal?

První dvě kola to ještě šlo, dařilo se mi držet pozičně. Docela dobře se mi běželo dolů, tam jsem dokázal většinou seběhnout hodně lidí, do kopce jsem to zase pouštěl, abych nebyl tak zakyselený. V posledním kole už mě chodidlo fakt bolelo, cítil jsem, že se mi dělají puchýře a asi šest set metrů do cíle jsem na nohu skoro nemohl došlápnout. Což je obrovská škoda, věděl jsem, že sílu na dva, tři soupeře mám. Jsem rád za tenhle výsledek, ale pocity jsou hořkosladké. Mohlo to být lepší.

Jaká byla trať ve srovnání s mistrovstvím republiky?

Svým způsobem dost podobná, obě tratě byly takové hravé. Ani na jedné nebyly moc dlouhé rovinky na nějaké tempo. V obou tratích člověk ani moc neměl pocit, že závodí, jen prostě běží. Tady samozřejmě byla větší konkurence, takže bylo pořád s kým běžet.

Zdálo se mi jako divákovi, že podobně jako v Holešově i tady bylo dost zatáček. Byly také časté změny tempa?

Tady zatáčky nebyly ani zdaleka tak prudké, daly se víc probíhat. Když se člověk dostal dopředu, nebyly problém. Nejvíc byly změny tempa cítit z kopce do kopce. V zatáčkách se spíš pole roztáhlo.

Stalo se vám už někdy, že byste přišel o tretru?

Vůbec nikdy. Trochu jsem se bál, že by se mi to někdy mohlo stát a zrovna se to stane v nejméně vhodnou chvíli. Ale nějak to dopadlo.

Proběhla vám hlavou, že závod nedoběhnete?

V jednu chvíli tahle myšlenka přišla, když noha začala hodně bolet a říkal jsem si, že jestli se bude bolest stupňovat, bude to hodně blbé. Ale bylo to opravdu jen na chvilku, od začátku jsem věděl, že doběhnu víceméně za každou cenu. Navíc jsem byl na dobré pozici, i z toho důvodu jsem rozhodně nechtěl vzdávat.

Měl jste obavu, že by mohlo dojít k nějakému většímu zranění?

To je jedna z věcí, která vás napadne jako první, že je velké riziko, že vám někdo přišlápne nohu. To se mi naštěstí nestalo, nicméně dvakrát k tomu bylo poměrně blízko. Přišlápli mi ponožku, kterou jsem měl povytaženou. Nad tímhle člověk přemýšlí docela dost, fakt jsem si hlídal, abych někomu nedal nohu pod jeho tretru, to už by bylo dost nepříjemné.

Jaké byly při závodě podmínky?

Spíše teplo, normálně nosím rukávky, tady nebyly potřeba. Ono se postupně oteplovalo, bylo příjemné počasí, v podstatě ideální.

Je tenhle výsledek povzbuzující, když jste s jednou botou v top 10?

Určitě. Plány na dráhu, nebo i halu jsou velké, nehledě na dnešní výsledek. Tady jsem si ale dokázal, že i s jednou botou jsem schopen solidně konkurovat. Doufám, že budeme takhle pokračovat a příští rok se uvidí. (Adam bude juniorem ještě i v roce 2026 – pozn.)

Zůstává kros věcí, kterou do svého programu budete dál zařazovat?

Určitě, kros je „sranda vložka“ v tomhle období. Je fajn se dostat do závodního módu, určitě budu v krosu pokračovat v dalších letech.