Junior a objev roku Michal Rada: Věřím, že to nejlepší ještě přijde

Michale, po mistrovství Evropy juniorů jste vyhrál double i na Atletovi roku, jaké to je?

Je to úžasné, upřímně jsem ani netušil, že se něčeho takového dá dosáhnout. Jsem neskutečně vděčný, že se mi to podařilo.

Mohlo to být lepší?

Sezona určitě mohla být lepší. Mohl jsem se dostat na světový šampionát do Tokia, ale to je coby kdyby, věřím, že osud mi dopřeje jindy.

Jste poprvé na vyhlášení ankety, jak si večer užíváte?

Užívám si moc. Je to pro mě velkou motivací do dalších let být tady s hvězdnými českými atlety.

Byl jste před zahájením nervózní?

Byl to určitě trochu jiný typ nervozity, ale zároveň jsem byl zvědavý a nemohl se dočkat.

Berete, že už patříte mezi elitu? Už jste také byl podruhé nominován na evropskou vycházející hvězdu.

Ještě se neberu za atletickou elitu. Velmi si vážím, že sem byl pozván sem.

Co byste v sezoně vyzdvihl – výkon nebo zážitek – v sezoně vedle Tampere?

Vedle mistrovství Evropy, které beru jako vrchol sezony, velmi si vážím Zlaté tretry, kde jsem měl možnost závodit se světovou elitou.

Dokáže vás podpora publika vyhecovat ještě o něco víc?

Určitě, jsem typem závodníka, který má rád dobrou atmosféru, rád závodím na velkých závodech. Pohání mě k lepším výkonům.

Na druhou stranu, nestalo se vám letos, že byste se třeba nechal strhnout příliš a přepálil jste?

Já musím zaklepat, že do téhle situace jsem se letos nedostal a vše vyšlo relativně podle plánu.

Juniorský evropský rekord vám ve finále v Tampere utekl o kousíček. Dovedete říct, proč nevyšel?

Myslím si, že důležitým faktorem byl třídenní závod, rozběh, semifinále a až potom finále. Tam jsem nechal síly, které mě mohly stát třeba ten rekord. Čtyři setinky mě mrzí, ale stále mám ještě jeden rok rekord překonat a doufám, že se mi to podaří.

Je to pro vás motivace navíc, že se zatím nepovedl?

Určitě, každá taková větší meta je hnací motor v přípravě.

Také jste byl první pod čarou do Tokia. Mrzelo vás, nebo už jste třeba cítil, že formu takhle dlouho neudržíte?

To, že mi světový šampionát utekl o jedno místo, jsem se dozvěděl snad až měsíc po závodě, takže jsem na sebe nemohl být v tu chvíli zas tak naštvaný. Samozřejmě mě to mrzí, byla by to taková třešnička na dortu za tou vydařenou sezonou. Ale věřím, že to nejlepší ještě přijde.

Výkonnost na mistrovství Evropy, které je v příštím roce, už rozhodně máte. Který z vrcholů, které jsou těsně za sebou, pro vás bude prioritou?

Moji momentální prioritou bude juniorské mistrovství světa. Ještě jsem neviděl časový pořad mistrovství Evropy, ale do štafety 4x400 metrů by to třeba mohlo vyjít.

Hraje v úvahách i skutečnost, že Eugene a Birmingham jsou od sebe dost daleko?

Časový posun je jeden z nejdůležitějších faktorů. Určitě bych nechtěl závodit ve stavu, když bych nebyl schopen podat maximální výkon.

V Limě jste ještě jako dorostenec získal stříbro, motivace pro Eugene je zlato?

Určitě. Tenhle mládežnický titul mi zatím chybí, udělám vše pro to, abych sbírku zkompletoval.

(Celý rozhovor najdete v příštím vydání časopisu Atletika.)