Jan Železný slaví 50

Při příležitosti jeho významného životního jubilea vám přinášíme rozhovor s jednou z největších sportovních osobností naší historie. Janovi přejeme k jeho padesátinám hlavně pevné zdraví a mnoho trenérských úspěchů.

Honzo, jak se chystáte oslavit životní jubileum?
Nějak extra se nepřipravuju, nemám rád plánované oslavování. Domluvil jsem se s dětmi, že zajdeme příští týden na večeři. Musím zajet také za našimi do Boleslavi. Ale oslava přijde až po olympiádě.

Říkal jste si po ukončení své kariéry, kde byste chtěl v těch padesáti letech být? A splnilo se vám to?
Já jsem celkem spokojený. Mám pocit, že mužů chodit, rád se najím, dám si pivo, můžu si zahrát sport, a to je pro mě důležité.

Již deset let se věnujete trenérské činnosti. Získal jste se svými svěřenci mnoho úspěchů. Můžete tu uplynulou dekádu zhodnotit?
Musím říct, že jsem našel zaměstnání, ve kterém se trošku vyznám a přineslo nějaké výsledky. Je hrozně důležité, když děláte něco, co vás určitým způsobem naplňuje a něco dává i těm ostatním. Ale měl jsem štěstí na opravdové talenty, protože bez talentu se nedá ve světovém sportu vůbec uspět. Někdy je to náročné s cestováním, ale pak přijde chvíle, kdy máte radost z nějakého úspěchu a člověk je šťastný, že se něco povedlo.

Dnes večer závodí na Diamantové lize ve Stockholmu Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý. Co od nich čekáte?
Nejdůležitější je, aby se jim nic nestalo, protože už se blíží mistrovství Evropy a relativně blízko je i olympiáda, což bude nejdůležitější závod. Víťu čeká teprve druhý start. Dlouho stál a já věřím, že najde techniku, kterou bude potřebovat směrem k evropskému šampionátu a olympijským hrám. U Kuby šla forma trošku dolů, ale já to upřímně očekával i trošku dřív, protože on měl těžké přesuny mezi Japonskem, Šanghají, pak domů a zase pryč. To je strašně náročné na organismus a já myslím, že forma zase vylétne. Kromě Röhlera letos něco podobného potkalo všechny oštěpaře, což je logické. Nikdy neudržíte dobrou formu po čtyři měsíce.

Momentálně je mimo trojici, která by měla jet na evropský šampionát Petr Frydrych. Jak to s ním vypadá? Přeci jen měl určité zdravotní problémy.
Petra sezónu vždy staví na prvních závodech a právě, jak měl problém s deltovým svalem, tak se mu zkomplikoval začátek sezóny. Ale teď hodil dvaaosmdesát metrů, což ho utvrdilo v tom, že na to má a jeho šance žije dál. Navíc se nehraje jen o mistrovství Evropy, ale i o olympiádu.

V letošní sezóně se hodně výkonnostně posunul Jaroslav Jílek. Co říkáte na jeho výkony?
Já jsem strašně rád, že se mi s Jardou podařilo ukázat, že když má někdo talent a dostane potřebné zázemí - může odjet na soustředění do Afriky, má tam ubytování, jídlo a dostane slušného trenéra - tak se pak výkon rapidně zvedá. U Jardy je to opravdu extrém. Já jsem nečekal, že se za dva roky posune ze 74 na 83 metrů.

Před pár dny jste radil na tréninku talentované handicapované atletce Kateřině Novákové. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Katka je opravdu šikovná. Co je ona schopná hodit ze sedu, někteří nehodí ze stoje. Takže talent tam opravdu je. Hlavně je to ale strašně fajn holka, má jiskru. Rozhodně ji budu sledovat a moc si přeju, aby se jí dařilo nejen ve sportu, ale hlavně v životě. Myslím, že má velký potenciál se zlepšovat.

Sám jste si také zkusil házet ze sedu. Jaké to bylo?
Takhle připoutaný jsem ještě nikdy neházel. Rozhodně to není jednoduché. Člověk má omezení v pohybu, přeci jen v oštěpu můžete pracovat s rozběhem a zapojit nohy, což tady není možné.