Jan Kervitcer obdržel Cenu za celoživotní postoj od Českého klubu fair play
Pražský rodák Jan Kervitcer (*10. 2. 1943) se stal trenérem atletiky již v roce 1962 a trenérství se tak nepřetržitě věnuje více než šedesát let. „Ocenění si nesmírně vážím, je to pro mě velká pocta,“ říká 83letý kouč. Nikdy nebyl profesionálním trenérem, své vášni se věnoval až po práci a pokračuje v ní i ve věku, kdy si většina jeho vrstevníků užívá zaslouženého odpočinku. „Mě to ale baví, pořád mám pocit, že mě někdo potřebuje, navíc se mezi mladými lidmi cítím dobře.“
Pět stovek svěřenců za 64 let
Kervitcer začínal s trenérstvím záhy po dovršení plnoletosti, tedy ve věku, kdy se většina atletů věnuje hlavně aktivnímu sportování. On sice dosáhl solidních výkonů – například 1500 metrů lehce pod čtyři minuty – ale trénování ostatních jej ale lákalo víc. „Líbila se mi hlavně všestrannost,“ říká a možná tak někoho překvapí, že začínal s trénováním víceboje. „Když jsem pak dělal trenérskou dvojku, měl jsem všechny disciplíny na jedničku a licenci mi dali už v 22 letech, i když to tehdy bylo standardně možné až v 23,“ vzpomíná s úsměvem.
K běhu jej to ale táhlo víc, a když se v roce 1969 stal na dalších 24 let asistentem reprezentačního trenéra běžecké sekce, bylo rozhodnuto. Stejně jako sledování atletiky a dalších sportů, hltal od dětství výsledky a statistiky. Kolik ale jeho rukama prošlo svěřenců nejprve ve Spartaku Nusle (dnešní Spartak Praha 4) a na Rudé hvězdě (nyní Olymp Praha), přesně spočítané nemá. „Bude to tak někde mezi 450 a 500,“ odhaduje.
Popravdě, přesná evidence je vlastně nemožná. „Mám jednoduchou zásadu: Nikoho do skupinu nelákám, ale ani nikoho neodmítám,“ vysvětluje svůj pohled. I přes tuhle relativní volnost má některé opravdu věrné svěřence. Na jeho tréninky, kde často nechybí ani jeho žena a opora Milada, rovněž trenérka, přes padesát let dochází na stadion Olympu nebo do přilehlého parku Stromovka Jiří Suchý (ročník 1959). „Málokdy chybí,“ usmívá se Kervitcer.
Mezi jeho nejvěrnější (od roku 2001), ale zároveň nejúspěšnější svěřence patří Petr Pechek, pětinásobný maratonský mistr ČR (a 12násobný medailista). Republikovými šampiony se pod Kervitcerovým vedením stali také Viktor Šinágl či Marek Chrascina, kteří uspěli i mezinárodně v bězích do vrchu. Viktor získal stříbro na ME s juniorským týmem, Marek na MS dokonce s dospělým družstvem zlato a jako jednotlivec bronz.
Jak už řečeno, Kervitcer je i ve svém věku nadále aktivní. A nejen v každodenní trenérské práci. Ze slavnostní události na holešovickém Výstavišti se vydal na závody jako rozhodčí. Vedle mysli udržuje v kondici také své tělo, vstává v sedm, jde si proběhnout svůj čtyřkilometrový okruh doma na Lhotce, a pak ještě hodinku cvičí.
Více než dvě desítky oceněných
Vedle Jana Kervitcera si cenu za celoživotní postoj odnesli fotbalový rozhodčí Jan Jevický, který odpískal tři tisíce utkání a dokázal srovnat hvězdy, jako je Antonín Panenka, a volejbalista Boris Perušič, jenž byl u největších úspěchů reprezentace, olympijského stříbra 1964 a zlata na MS v Praze 1966. Klub fair play dále ocenil diplomy na dvě desítky sportovců, kteří se namísto honby za výsledkem zachovali férově ke svým soupeřům, anebo dokonce pomáhali se záchranou života.
