Jan Jirka ukončí na mistrákách v Jablonci kariéru
Zkoušel tenis, fotbal, házenou nebo florbal, jenže atletika, jak ji provozují na pražské Jeseniově, Jana Jirku (* 5. 10. 1993 v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi) chytla nejvíce. „Když si rodiče myslí, že je jejich dítě sportovně nadané, tak by měli začít právě tam,“ pěl chválu v létě 2014. Tedy notnou dobu poté, co vyměnil svého původního trenéra Michala Halbicha za Petra Habáska – a s ním také působiště – za jiný pražský klub, Slavii. Později se svým koučem přesunul o kus dál do Olympu.
„Dělá se to tam (na Jeseniovce) pro zábavu a je to všeobecně zaměřené, což si myslím, že je správná cesta,“ říkal před lety. U něj samotného se však záhy zjistilo, kterým směrem se v atletice vydá. „Nejsem úplně nejšikovnější, nevydržím dlouho běhat, sílu jsem také nikdy velkou neměl, tak je jedinou mojí předností rychlost a u toho už jsem zůstal,“ říká k „volbě“ sprintu.
Bronz na dvaadvacítkách
Jeho parádní tratí je dvoustovka, na níž posbíral veškeré individuální reprezentační starty. Poprvé na velké mezinárodní akci oblékl národní dres při juniorském mistrovství světa 2012 v Barceloně. Skončil v rozběhu, stejně jako při svém prvním evropském šampionátu do 23 let rok poté v Tampere.
V sezóně 2015 však dostal ještě jednu příležitost na tomto ME mladých atletů a využil ji dokonale. V Tallinnu si vylepšil v rozběhu osobák na 20.78, a když po zvládnutém semifinále dokázal čas z prvního kola téměř zopakovat v boji o medaile, dostalo se mu odměny v podobě bronzu. „Spíš jsem myslel, že budu až čtvrtý. Koukal jsem na výsledkovou tabuli a čekal, jak to dopadne. Přišlo mi to nekonečné, ale o to pak byla sladší odměna,“ popisoval tehdy.
Po méně povedených letech se v roce 2018 kvalifikoval na svou první akci mezi dospělými, mistrovství Evropy v Berlíně. Dvoustovku, na níž se stal při republikovém šampionátu ve Zlíně národním rekordmanem časem 20.45, si zaběhl také pod pěti kruhy v Tokiu 2021 a rok na to také při světovém šampionátu v Oregonu. Na ME v Mnichově se v téže sezoně dočkal postupu do semifinále a obsadil konečné 17. místo. Aktuálně je na své parádní trati českou dvojkou za Ondřejem Macíkem, který mu sebral rekord při MČR v Táboře 2023.
V Madridu fandil svým nástupcům
Při většině svých reprezentačních startů zároveň nechyběl ve štafetě 4x100 metrů. Jeho specialitou jako dvoustovkaře byla druhá zatáčka. Na Evropě do 23 let skončili v Tampere 2013 spolu s Lukášem Šťastným, Pavlem Maslákem a Michalem Desenským pátí, čas 39.23 je dosud nejrychlejší v této věkové kategorii. Dva roky poté byl v Tallinnu kvartet Kadlec, Jirka, Desenský, Stromšík i přes pomalejší čas (39.38) dvě setiny od zlata. „Štafeta byl perfektní zážitek, byli jsme super parta. Před finále jsme věděli, že šance na medaili tam je, a že musíme předvést to nejlepší,“ měl radost i ze stříbra autor – jak jinak než – třetího úseku.
Jirka byl pak také pevnou součástí dospělé štafety, jejíž nejvíce povedené sezóny byly i díky němu 2018 a 2019. Na již zmiňované Evropě v Berlíně se povedlo sprinterům postoupit do finále, do nějž bohužel kvůli zranění Jana Veleby při rozcvičení nemohli odstartovat. V následujícím roce společně s Dominikem Záleským, Janem Velebou a Zdeňkem Stromšíkem hned dvakrát vylepšili letitý národní rekord. Poprvé při World Relays v Jokohamě časem 38.77 a následně v Ženevě na 38.62.
Úsilí o start na olympijských hrách v Paříži nevyšlo, ani individuálně ani se štafetou, které Jirka a spol. obětovali hodně, starty na kvalifikaci v Nassau nevyšly podle jejich představ. Již v rozběhu skončili také na Evropě v Římě. Letos však štafeta nabrala nový dech a výborně běžela sestava Zdeněk Stromšík, Tomáš Němejc, Jan Jirka a Eduard Kubelík na Zlaté tretře, kde stlačili čas pod 39 vteřin – 38.93.
Ještě lépe si vedli minulou sobotu na týmové Evropě v Madridu, kde místo Honzy běžel Ondřej Macík. Čtveřice, v níž ze Ženevy před šesti lety zůstal pouze Stromšík, posunula český rekord o tři setiny již na 38.59. „Nebylo to pro mě překvapení,“ říká Jirka, který nesmutnil ze své neúčasti, naopak z pozice náhradníka fandil a tleskal. „Sestava byla vynikající a kluci byli připraveni dobře.“
Závodní rozlučka na mistrákách v Jablonci
Aktuálně Janu Jirkovi již zdravotní stav neumožňuje připravovat se podle jeho představ. „Je nejvyšší čas skončit,“ říká s vědomím, že reprezentační dres již neoblékne, ale minimálně ten oddílový by rád – při mistrovství České republiky v Jablonci nad Nisou o předposledním srpnovém víkendu (22.–24. 8.). „Chci se připravit na maximum a předvést ještě, co ve mně je. A to bude všechno,“ říká Jan Jirka, jak stráví necelé dva měsíce, které do MČR zbývají.
Na co v končící kariéře vzpomíná nejraději? „Na medaile z „dvaadvacítek“, jak individuální, tak se štafetou – to bylo taky krásné. Potom český rekord ve štafetě s klukama, vždycky, když jsme slavili dohromady, bylo to skvělé. A můj český rekord a olympiáda,“ vypočítává sprinter, který se v anketě Atlet roku se výrazněji zapsal dvakrát. V roce 2015 mu hlasující přisoudili 15. místo, v sezóně 2021 pak byl o jednu příčku výše a s výrazně vyšším bodovým ziskem (67 vs. 26 b.).
U sportu plánuje po atletické kariéře zůstat. „Chtěl bych být kondiční trenér, už trošku jednou nohou jsem v tom prostoru, tak budu pokračovat dál,“ hlásí.