Jamajská sprinterská legenda ukončila kariéru

Drobná jamajská sprinterka nevynikala pouze svými pestrobarevnými parukami, ale udivovala hlavně jedinečnými výkony, které předváděla neuvěřitelných 17 úspěšných sezón. V patnácti z nich dokázala na stovce stlačit svůj čas pod 11 vteřin, což nemá obdoby. Závodila na pěti olympiádách a ze čtyř z nich přivezla alespoň jednu medaili. Účastnila se devíti světových šampionátů pod otevřeným nebem a ani při jednom nevyšla medailově naprázdno. Výčet jejích úspěchů je naprosto skvostný.

Její olympijská bilance činí osm cenných kovů. V tomto ohledu jsou úspěšnější pouze Američané Allyson Felix (11), Carl Lewis (10) a další jamajská sprinterka Merlene Ottey (9). Na stovce získala dva olympijské tituly na hrách v Pekingu 2008 a Londýně 2012, kde navíc přidala ještě stříbro na dvoustovce a se štafetou na 4x100 metrů.

Na světových šampionátech vybojovala sedmnáct medailí. Zde je před ní pouze zdánlivě nedostižitelná Allyson Felix s 20 cennými kovy. Fraser-Pryce se ovšem na rozdíl od ní stala hned pětkrát mistryní světa ve stejné disciplíně, a to v nejkratším sprintu na 100 metrů. Nejúspěšnější MS prožila v Moskvě 2013, odkud si odvezla hned tři zlaté medaile, jelikož vyhrála i dvoustovku a štafetu na 4x100 metrů.

Ač v hale závodila spíše sporadicky, stihla si dosprintovat i pro světový titul na halové šedesátce, a to před jedenácti lety v Sopotech. Pětkrát opanovala celkové pořadí Diamantové ligy, přičemž v sezóně 2013 se jí to podařilo na stovce i dvoustovce.

Na stovce je s osobním rekordem 10.60 třetí nejrychlejší ženou historie za Američankou Florence Griffith-Joyner a krajankou Elaine Thompson-Herah. Ve sprintu na 200 metrů se může pyšnit také velmi kvalitním kariérním maximem 21.79.

V této sezóně dokázala i ve svých 38 letech konkurovat nejrychlejším světovým sprinterkám. Na jamajském národním mistrovství skončila třetí v čase 10.91 a na světovém šampionátu dokázala postoupit do finále, kde doběhla šestá. Posledním kariérním startem pro ni pak byla štafeta na 4x100 metrů v Tokiu, kde vybojovala se svými krajankami stříbro za Spojenými státy americkými. Nyní však pro ni jedna velká životní kapitola končí.

„Atletika mi přinesla tolik radosti. Formovala mě a vynesla do výšin, o kterých jsem jako malá dívka ani nesnila. Roky, které jsem se věnovala tomuto sportu zůstanou navždy jedněmi z nejlepších v mém životě. Jamajčané mě po celou moji kariéru podporovali, poháněli a pro mě bylo vždy největší ctí reprezentovat naši zemi po celém světě. Vím, že můj závod nekončí. Je to jen změna jízdního pruhu. Nyní se těším, že v nové kapitole mého života budu moct předávat zkušenosti, které mi atletika dala. Ráda bych pomohla nastupující generaci, aby zářila ještě více, než se to dařilo nám,“ vyhlíží Shelly-Ann nové výzvy.