Hrochová: Počítám letos se čtyřmi vrcholy

Terko, v Pardubicích jste získala už svůj pátý půlmaratonský titul. Co bylo původní motivací pro závod? Čekala jste až tak dobrý čas?

Do Pardubic jsem přijela závodit hlavně proto, že se mi podařilo splnit limit na mistrovství světa v půlmaratonu a jednou z povinností pro nominaci je účast na domácím mistrovství. V hlavě jsem tedy žádný konkrétní výkon neměla. Nechávala jsem tomu tak nějak volný průběh.

Oproti vašim předešlým pardubickým triumfům se trať změnila. Jak vám seděla?

Musím říct, že je tedy hodně jiná než dříve. Řekla bych, že je trošku příjemnější, ale v některých pasážích je asfalt hodně špatně vyfrézovaný, tak to se mi moc nezamlouvalo.

Jak byste popsala průběh závodu z vašeho pohledu?

Na Pardubice jsme nijak necílili. Závodila jsem těsně po návratu ze soustředění. Prvních šest kilometrů jsem se držela některých kluků a za mnou byla Keňanka Jebet. Bohužel vůbec nechtěla střídat a najednou mi na osmičce utekla, ale nechtěla jsem to hrotit s ní. Soustředila jsem se sama na sebe. Desítkou jsem probíhala za 33:22, což byl dobrý mezičas. V druhé polovině trati se mi podařilo opět spojit s nějakými kluky a v závěru mi hodně pomohl Jirka Homoláč.

Jak jste zatím spokojena s dosavadním průběhem sezóny?

Úvodní desítka ve Valencii byla super. Odlétala jsem tam bez nějakých velkých očekávání a byla jsem sama překvapena, jak dobře se mi běželo. Pak se mi ovšem na konci ledna seklo něco v zádech a maraton v Seville byl v ohrožení. Vše už bylo ovšem zaplaceno, tak jsme to risknuli a do Španělska odcestovali. Den před závodem už jsem skoro žádnou bolest necítila a nakonec to byl důstojný běh, si myslím. Trošku mě pak mrzí půlmaraton v Praze. Tam mi to celé odtáhl Víťa Pavlišta a čekala jsem od sebe mnohem víc.

Jaké jsou teď vaše nejbližší plány? Máte před státnicemi, tak jak obtížné je poskládat tréninkový plán a studium?

No, trpí hlavně regenerace. Na tu není teď tolik času. Diplomku jsem honila na poslední chvíli, což také nepřidalo. Teď už jsem zase zpět v Melagu na tréninkovém kempu a za necelé dva týdny mě čeká mistrovství republiky v běhu do vrchu. Pak mě čeká obhajoba diplomky a státnice, které mám den před odletem na Evropský pohár v běhu na 10 000 metrů.

Letos těch možných reprezentačních vrcholů pro vás rozhodně není málo. Se kterým počítáte?

Chtěla bych závodit na čtyřech. Kromě evropského poháru na dráhové desítce to bude ME v běhu do vrchu, kde bych ovšem šla pouze závod nahoru. Ten druhý nemá smysl směrem k dalšímu průběhu sezóny. Co se týká mistrovství Evropy v Birminghamu, ráda bych se tam nominovala i na dráhovou desítku a přiznám se, že bych tam na ní závodila raději než v maratonu. Těch dlouhých běhů bylo letos už docela dost. Navíc ta silniční desítka ve Valencii mě navnadila. No a pak tam je ještě mistrovství světa v silničních bězích. Pro to je jasnou volbou půlmaraton.

S čím byste byla na konci této nabité sezóny spokojena?

Na silniční pětce a desítce už asi nic tvořit nebudu. Byla bych ráda, pokud by se mi podařilo běžet rychlou desítku na dráze, a myslím, že na půlmaratonu je ještě velký prostor ke zlepšení. Na ME v běhu do vrchu jsem závodila naposledy někdy před čtyřmi lety, takže na to jsem taky hodně zvědavá, jelikož konkurence tam stále roste, ale moc se tam těším.

Co se vám právě na běhu do vrchu líbí?

Je to moje srdcovka. Jedná se o úplně jiný druh bolesti. Člověk se v tom laktátu koupe úplně jinak než na silnici. I soupeřky často matou tělem. Když je vidíte se rozcvičovat nebo běžet, tak máte pocit, že nejsou pomalu schopny běžet tempo pět minut na kilák, a pak vám v tom kopci strašně naloží. Mám z vrchařských závodů spoustu zajímavých zážitků. Navíc je tam fajn komunita. Užívám si to prostředí.