Hejnová: Věřím, že štafeta čtvrtkařek naplní svůj potenciál

Zuzko, jakožto trenérka zodpovědná za ženskou čtvrtkařskou štafetu v Toruni jste měla nezáviděníhodnou pozici, jelikož vám na poslední chvíli odpadly dvě závodnice z původní sestavy a neměla jste k dispozici už žádnou náhradnici. Jak obtížné bylo tuto situaci zvládnout?

Bylo to hodně náročné. Náhradu jsme opravdu neměli a o to víc si cením přístupu Lu, která i přes nabitý program a velkou únavu ani jednou neřekla, že štafetu nepoběží, jelikož věděla, že jsou v Toruni prostě jen čtyři holky včetně jí samotné. Přišlo mi škoda štafetu nepostavit, když tam byla šance na postup do finále.

Podle čeho jste se rozhodovala o nasazení jednotlivých úseků?

Trenér Lu mě poprosil, zda by mohla běžet druhý úsek, což také trošku zamíchalo kartami, jelikož bych jí jinak dala na finiš a třeba by ze sebe vymáčkla ještě víc. Byla to taková loterie, jak to postavit. Ve hře byla i varianta, abych dala na první úsek Ladu, po ní by běžela Lu a pak dvě holky, které měly původně plnit role náhradnic. Sice by měly náskok, ale v závěru by je nejspíš silnější soupeřky přejely, což by nebylo vůbec příjemné.

Jak se podle vás popraly se svými úseky debutantky Kateřina Emilly Šmilauerová s Nikolou Bisovou?

Kačce bohužel první úsek vůbec nevyšel a myslím, že si ho bude dlouho pamatovat. Nikča šla ještě na své poměry relativně slušně. Pro obě je to obrovská zkušenost. Byla to pro ně první velká seniorská akce. Hodně mě pak mrzela diskvalifikace, jelikož neměla naše štafeta zapsaný výkon.

Projeví se nečekané výpadky závodnic před Toruní do finální sestavy pro World Relays v Gaborone? Nenabízí se varianta vzít víc náhradnic?

Samozřejmě o tom přemýšlíme. Na kempu v Jihoafrické republice jich budeme mít šest, a to čtyři holky z Toruně, které doplní Barbora Malíková s Nikoletou Jíchovou. Uvidíme, jak na tom bude Terka Táborská. Rádi bychom, aby přicestovala alespoň do samotného Gaborone. Kdykoliv může někdo vypadnout a potřebujeme adekvátní náhrady.

Uvažujete i nad nominací Johanky Šafářové, která se ukázala velmi dobře v hale a o účast v Toruni ji připravila nemoc?

Johanka je mladá, a když jsem mluvila s trenérem, tak říkal, že si neumí moc představit, že by ji dokázal kvalitně připravit na začátek května. Ona má navíc svůj vrchol v podobě mistrovství světa juniorů až v srpnu. Nechci ji do toho tlačit. Výhledově je velmi perspektivní, jelikož je rychlá i vytrvalá. V budoucnu má šanci se výrazněji prosadit. Samozřejmě nad ní uvažuji směrem k nominaci pro mistrovství Evropy v Birminghamu, kam by se případně přesunula přímo z Oregonu, kde se koná juniorský světový šampionát.

V původní nominaci pro Gaborone figurovala i Tereza Petržilková. Do Botswany ovšem neodcestuje. Jaký je důvod?

Terka se začala připravovat pod vedením Dalibora Kupky a není to pro ně ideální termín. Měla nějaké zdravotní problémy a v tu dobu ještě nebude kvalitně připravena. Pokusí se co nejlépe připravit na léto.

Jaká je situace kolem Nikolety Jíchové, která už přes rok nezávodila a je přímo vaší svěřenkyní?

Nikoleta si před Toruní přivodila maličké svalové zranění, což nás trošku zbrzdilo, ale zdá se, že už je vše v pohodě. Pořád ještě trošku alternujeme na kole a v bazénu. Má za sebou ale kvalitní podzimní i zimní přípravu. Co se týká rychlosti a rychlostní vytrvalosti, je na tom dobře. Teď potřebujeme ještě dodělat speciální vytrvalost, aby byla schopna běžet kvalitní čtvrtku. Teď už je v Africe, kde má adaptační týden, a v tom dalším se k ní už připojím.

Jak moc vás těší halové výkony Barbory Malíkové, které se po přestupu na texaskou univerzitu daří?

Báru konečně nebolí achilovky, což je u ní základ. Počítám s ní jako s platnou členkou štafety, jelikož umí udržet konstantní výkonnost. Nemá výkyvy. Na konci dubna by za námi měla přiletět do Potchefstroomu a o týden později všichni společně vyrazíme do Gaborone.

Cíl pro Gaborone je jasný, a tím je postup na mistrovství světa v Pekingu 2027. S čím ještě byste byla po tomto World Relays spokojena?

Když uvidím, že holky jsou dobře připraveny směrem k letní sezóně. Pokud se jim zadaří v Gaborone, s o to větší chutí budou chtít uspět ve štafetě i na mistrovství Evropy v Birminghamu. Navíc myslím, že v nejsilnější sestavě mohou běžet velmi rychlý čas.

Jak vidíte perspektivu ženské čtvrtkařské štafety z dlouhodobějšího hlediska?

Holky jsou všechny mladé. Doufám, že vydrží zdravé a projeví se to i na výsledcích štafety. Věřím, že mohou pravidelně postupovat do finále světových šampionátů i olympijských her v Los Angeles, což je samozřejmě hlavní motivace. Dařilo se to i mojí generaci, a to tyhle holky běhají rychleji než my. Samotné štafety oproti individuální čtvrtce zas tak nahoru nejdou, takže mají šanci uspět.

Jak se vlastně díváte na současný kvalifikační systém, kdy pro nás vede cesta na mistrovství světa nebo olympiádu v podstatě výhradně přes World Relays, jelikož na základě pár zbylých míst ze světového toplistu je to extrémně těžké?

Za mě jsou nešťastné hlavně termíny konání World Relays. Většina evropských atletů závodí v hale a pak nemají dostatek času se kvalitně připravit na začátek května, ale tak to prostě je a my se tomu musíme přizpůsobit. Dříve podle mě bylo lehčí se se štafetou kvalifikovat na mistrovství světa nebo olympiádu. Sice jsem řekla, že štafety až tak nahoru nešly, ale na druhou stranu výrazně přibylo těch konkurenceschopných v boji o nominaci na vrchol sezóny.