Hejnová se výzev nebojí, za poslední rok jich měla dost

Zuzko, jaký pro vás byl první rok v pozici reprezentační trenérky sprintů a překážek?

Zatím jsem se hlavně rozkoukávala. Když člověk chce udělat nějaké změny, nejde to tak rychle, jak by si představoval. Musí se to nechat projít nějakým procesem, ale myslím, že už si na sebe s trenéry zvykáme a závodníci už mě taky vnímají spíše z této pozice. Trenérům se snažím být spíš nápomocna, než abych se je snažila nějak řídit.

Byla jste se podívat i na olympijských hrách v Paříži, kde jste zpětně převzala stříbrnou medaili a také jste na vlastní oči viděla velmi očekávaný souboj na čtvrtce překážek mezi Sydney McLaughlin-Levrone a Femke Bol. Jak byste ho zhodnotila?

Musím říct, že jsem si nemyslela, že to bude tak jednoznačné a rozhodně jsem nečekala, že Femke bude vůbec ráda za bronz. Převládal ve mně pocit, že příliš neustála ten extrémní tlak, který na ni byl vyvíjen a dost jí to semlelo. Samotný závod asi trošku na své poměry přepálila.

Sydney McLaughlin-Levrone v olympijském finále posunula světový rekord už na 50.37. Myslíte, že je v jejích silách prolomit padesátivteřinovou hranici?

Určitě je schopna to běžet. Akorát je trošku škoda, že v závěru je na to vždy sama. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud s někým bojujete až do závěrečných metrů, dostanete ze sebe ještě víc. Jí se tedy hranice této disciplíny daří posouvat i tak. Věřím, že kdyby šla do závodu proti mužů na úrovni 50 vteřin, tak to dá.

Letos jste se zúčastnila reality show Survivor. Co vás k tomu motivovalo?

Už loni jsem měla nabídku do Survivoru. Tehdy jsem byla náhradnicí a jsem ráda, že to neklaplo, protože Matyáš byl ještě malý, do toho jsme otevírali pekárnu. Letos k tomu byl mnohem vhodnější čas. Určitě mě lákalo si zkusit tu výzvu a celé si to prožít.

Jaká to pro vás byla ve výsledku zkušenost? Co vám to dalo?

Bylo to opravdu hodně náročné. Asi těžší, než jsem si představovala. Co se týká podmínek, spaní, hladu nebo hmyzu, to jsem čekala horší, ale soužití s dalšími jedenácti osobnostmi, kdy je každý jiný, to je opravdová výzva. Ta sociální hra byla mnohem náročnější než sportovní, které tam bylo méně, než jsem čekala. Po této zkušenosti si člověk víc váží věcí, které má a zároveň se naučí fungovat opravdu s málem. Zajímavým prozřením bylo, jak člověku úplně nefunguje hlava, když nemá dostatek živin a zároveň je v soutěži, kde jsou základem různé taktiky a intriky.

Nedávno byla oznámeno, že budete trénovat Nikoletu Jíchovou. Jak velkým překvapením bylo, že vás oslovila?

No překvapilo mě to hodně. Vůbec jsem to nečekala.

Co bylo rozhodujícím faktorem, že jste nakonec na vzájemnou spolupráci kývla?

Za ty roky, co jsem se s Nikoletou nepotkala, hodně mentálně vyzrála. Věděla, že jedu na delší dobu pryč, a přesto chtěla počkat s vidinou, že vlastně nemá žádný plán B. Byla hodně vytrvalá, stálo jí to za to a já si toho vážím. Řekla jsem jí tedy, že zkusíme, jak to budu dávat časově. Mám toho dost a nerada dělám věci napůl. Hned jsem jí uvědomila, že nebudu moci být všude, ale udělám maximum proto, aby byla dobře připravená.

Jak se těšíte na další novou výzvu, kdy budete trenérkou elitní atletky?

Je to nové a mám z toho respekt. Pokusím se Nikoletě předat maximum, co jde. Nikdy jsem vrcholového sportovce netrénovala, což jsem jí i říkala, ale ona má pocit, že mám dost zkušeností z vlastní kariéry a věří mi, za což jsem ráda. Co se týká samotných překážek, pro ty mám cit, ale i tak je to velká výzva.

V čem vidíte její silné stránky, a naopak na čem je třeba z vašeho pohledu zapracovat?

Líbí se mi její nastavení. Má jasno, za čím si jde. Je extrémně motivovaná, aby byla dobrá, což mě na tom opravdu baví. S každým tréninkem je nadšená. Doufám, že jí to vydrží. Její devizou je rozhodně rychlost. Musí hodně běhat překážky, jelikož nemá úplně daný smysl pro rytmus a jsou tam také rezervy v běhání temp. Těžko se jí pak na trénink trefují mezičasy v úsecích. Nedávno změnila také posilovnu, a to si hodně pochvaluje. Základem bude, aby vydržela zdravá.

Máte už v hlavě nějaký dlouhodobější koncept tréninkového plánu směrem k sezóně, která má svůj vrchol až nezvykle pozdě?

Samozřejmě je složitější do té spolupráce vlétnout až těsně před začátkem sezóny. Na Survivoru jsem ale měla dost času přemýšlet nad tím, jak bych ten trénink mohla postavit. Nikoleta skvěle zvládla halu, čímž se jí psychicky ulevilo. Musíme si sednout a pořádně promyslet, jak to všechno uděláme. Nikoleta mi dala své tréninkové plány a ráda bych kombinovala, na co byla zvyklá s tím, co by přišlo za změny z mojí strany. Rozhodně jí to nemůžu teď celé překopat. Chci do tréninku zapojit hlavně věci, které si myslím, že obecně pro čtvrtku překážek pomáhají. Tím, že jsem během kariéry vyměnila několik trenérů, tak si myslím, že by to mohl být takový mix. Od každého si vezmu, co mi u něj sedělo nejvíce.

Také vy máte zkušenost s pozdním vrcholem. V sezóně 2019 bylo mistrovství světa dokonce ještě později, než je to letošní v Tokiu. Budete čerpat při sestavování plánu i z toho?

Beze sporu z toho budu čerpat. Sezónu budeme muset rozdělit na dvě části. Člověk nemůže v kuse závodit od května do září. I mně tehdy vyhovovalo, že jsem měla po prvním závodním bloku pár dní volno, abych si odfrkla a pak se vrátila zpět do procesu.

Jak těžké je ve vašem nabitém programu se věnovat akademii HESU?

Máme pravidelné tréninky, které fungují při školách. K tomu nadále organizujeme kempy, kde se snažím být i osobně, protože pro děti je to motivační. Mám kolem sebe ale skvělý tým schopných lidí, kteří mi pomáhají, což je základ. Teď chceme ještě u nás v Hostivicích rozjet pravidelné tréninky pro dospělé, takže je toho opravdu dost.