Ema Klimetová: Brazílie byla cennou zkušeností, Poděbrady jsou srdcovka
Emo, nedávno jste si zazávodila na mistrovství světa chodeckých týmů v Brazílii, tedy v prostředí, kde nepanovaly zrovna ideální klimatické podmínky pro vytrvalostní disciplíny. Dalo se na to nějak speciálně připravit?
S trenérkou jsme šly do přípravy s vědomím, že s největší pravděpodobností půjde o závod s velmi náročnými podmínkami. Problém není jen samotná teplota, ale také vyšší vlhkost. Když k tomu přičteme i nadmořskou výšku přibližně 1100 metrů a časový posun, byl tento závod skutečnou výzvou. V tak náročných podmínkách jsem ještě nešla.
Co bylo tedy hlavním cílem pro tento závod?
Podmínky sice byly náročné, ale všechny jsme je měly stejné. Tentokrát šlo hlavně o to nasbírat cenné zkušenosti. V příštích letech se velká část chodeckých vrcholů bude konat také v náročném prostředí, takže jsem byla vděčná za příležitost si v Brazílii zazávodit a vyzkoušet si, jak budou mé tělo i hlava v takových podmínkách fungovat. Zároveň jsem ráda, že jsem si mohla opět zajít delší vzdálenost a připravit se tak na seniorskou disciplínu, protože příští rok bude mou hlavní disciplínou stále ještě desítka v kategorii do 22 let. Snažíme se pracovat tak, abych co nejlépe zvládla plný přechod do dospělé kategorie.
Brazílie pro vás byla letos už třetí zkušeností na chodeckém půlmaratonu. Poprvé jste ovšem na této distanci startovala na reprezentačním vrcholu. Jak obtížné bylo obstát v tak špičkové konkurenci?
Jedná se o nejnabitější závodní příležitost, jelikož na MS chodeckých týmů může za každou zemi startovat až pět závodníků. Osobně si myslím, že rozdíl mezi dvacítkou a půlmaratonem je v samotném závodě minimální. Velkou výhodou, kterou ve změně trati vidím, je určitá kompaktnost s běžeckými disciplínami a možnost tak přiblížit chodecké závodní tempo divákům. Chodecké časy mohou být porovnatelné s těmi běžeckými.
Jaký byl z vašeho pohledu průběh závodu?
Byla jsem vděčná za to, že organizátoři se nakonec rozhodli postavit jen kilometrový okruh místo dvojky. Tento krok nám hodně ulehčil logistiku doplňování sacharidů a ochlazování. Teplota začala přes den postupně šplhat nahoru, takže na ženský závod těsně po poledni už bylo poměrně nepříjemně. S trenérkou se nám dařilo dodržet plán, jak minimalizovat teplotní vliv, a velkou část závodu jsem odešla v kvalitním tempu se závodnicemi, které jsem do té doby potkávala na mládežnických šampionátech. Na patnáctém kilometru, který pro mě momentálně bývá zlomový, jsem bohužel nezvládla nastolené tempo udržet, což vedlo k propadu v umístění.
Co si tedy z této zkušenosti odnášíte?
Do budoucna si myslím, že nám to dalo určitou představu o tom, jak budu na podobné podmínky reagovat a můžeme s nimi lépe kalkulovat. V přípravě jsme také pracovaly na změně techniky pohybu, a tak jsem ráda i za zpětnou vazbu mezinárodních rozhodčích při tomto vrcholu.
Už zítra vás čeká další start v Poděbradech. Co pro vás tato tradiční chodecká destinace znamená?
Poděbrady jsou pro mě nostalgickou tratí. Tuším, že jsem právě zde zašla svůj první závod na 5 kilometrů. Od té doby se do Poděbrad strašně ráda vracím. Myslím, že se na Lázeňské kolonádě prolíná spousta aspektů, kvůli kterým jsem si to tu oblíbila. Určitě tomu pomáhá i fakt, že jsou Poděbrady považovány za jednu z nejrychlejších chodeckých tratí.
S čím do závodu půjdete?
Vážím si každé příležitosti startovat v domácím prostředí před českými fanoušky, a to proti tak kvalitní mezinárodní konkurenci, ve které je větší šance se vytáhnout ke kvalitnímu výkonu. Co se týká konkrétních cílů, ráda bych se postavila na start s čistou hlavou a s chutí podat co nejlepší výkon. Byla bych moc vděčná, pokud by se mi podařilo prodat progres, který aktuálně vnímám ve svém tréninku.