Ehammer se chce směrem k Los Angeles soustředit na dálku
Simon Ehammer se od mládežnických kategorií výrazně prosazoval ve vícebojích. Má doma bronz z mistrovství světa juniorů v Tampere 2018 a o rok později dosáhl ve švédském Boras na zlato při mistrovství Evropy stejné věkové kategorie. Své výkony často opíral právě o skvělou dálku, ve které stále častěji začal startovat i na reprezentačních akcích. Na evropském šampionátu v Tallinnu 2021 jí dal přednost před desetibojem a vyskákal si zlato.
Už v nadcházející halové sezóně vybojoval v Bělehradě světové stříbro v sedmiboji. Pro světový šampionát v Eugene upřednostnil dálku a radoval se z bronzu. O několik týdnů později pro změnu získal stříbro v soutěži desetibojařů na mistrovství Evropy v Mnichově. Na konci roku 2023 ovšem musel podstoupit operaci ramene, což výrazně omezovalo jeho schopnosti zejména v hodech diskem a oštěpem. V halovém sedmiboji to ovšem nevadilo, a tak na HMS v Glasgow 2024 zvítězil. V létě se pak v rámci reprezentačních vrcholů zase zaměřil na dálku a byl z toho bronz na mistrovství Evropy a čtvrté místo na olympijských hrách v Paříži. Podobný vzorec se opakoval i v sezóně 2025, kdy získal stříbro na HME v sedmiboji a na MS v Tokiu skončil mezi dálkaři čtvrtý.
V momentě, kdy se zveřejnil časový pořad atletických klání na olympijských hrách v Los Angeles 2028, bylo jasné, že Simona čeká velmi obtížné rozhodnutí, protože se soutěž desetibojařů překrývá s dálkou. Ve stejném bloku, kdy odstartuje desetiboj, proběhne i kvalifikace dálkařů. Není tak možné závodit v obojím. „Bylo to pro mě neuvěřitelně těžké rozhodnutí, do kterého se mi vůbec nechtělo. V srdci jsem vícebojařem a vždy budu. Desetibojařské starty po operaci ramene mi ovšem ukázaly, že není dostatečně silné na to, abych získal na olympiádě medaili v desetiboji, a tak jsme se rozhodli pro dálku, ve které je větší šance dalšího progresu,“ zdůvodnil.
Rozhodování bylo o to těžší, že se mu letos dařilo nejen v sedmiboji, ale také v desetiboji. Úspěšnou obhajobu titulu halového mistra světa ozdobil novým světovým rekordem, když čtrnáct let starý zápis Američana Ashtona Eatona vylepšil o 25 bodů na 6670. V květnu pak opanoval prestižní mítink v rakouském Götzisu, kde poskládal nový národní rekord 8778 bodů. Na druhou stranu dokázal v tomto závodě také vylepšit historické vícebojařské maximum v dálce, když dolétl na 851 centimetrů.
Možná i tento výkon mu napověděl o jeho skutečném dálkařském potenciálu, když bez specializovaného tréninku dokáže přeskočit osm a půl metru. „Shodli jsme se s trenérem, že se pokusíme najít správnou cestu k tomu, abychom získali v Los Angeles olympijské zlato. Proto jsme učinili rozhodnutí už teď. Nechci si později vyčítat, že jsem neudělal vše, co bylo v mých silách, abych se stal olympijským vítězem nebo získal aspoň medaili,“ má jasno.
Sám přiznává, že se bude moci konečně naplno věnovat dálkařskému tréninku, což zatím nebylo kvůli tomu vícebojařskému možné. „Dosud jsme trénovali dálku jen jednou týdně. Nyní můžeme všechen čas věnovat optimalizaci všech potřebných aspektů, abych uspěl právě v této disciplíně. Můžeme určitě více zapracovat na rychlosti a bude mnohem více času na doladění techniky. Také budu potřebovat trošku shodit. Na dálkaře jsem moc těžký.“
V tréninku ovšem nechce zanevřít na ostatní disciplíny. „Nadále chci trénovat hlavně překážky a občas si vyzkouším i jinou disciplínu, ať už z důvodu odreagování, nebo procvičení jiných pohybových vzorců.
Je však pevně rozhodnutý, že minimálně do olympijských her žádný velký víceboj neabsolvuje. Na druhou stranu po Los Angeles nevylučuje návrat ke své srdcové záležitosti. „Víceboj mě formoval jako člověka i sportovce. Dal mi všechny nejlepší okamžiky mé dosavadní kariéry a vždy bude součástí toho, kým jsem. Momentálně jde hlavně o to, abych využil z mého pohledu tu nejlepší příležitost k dosažení konkrétního cíle. Po olympiádě se pak rozhodneme, co bude dál,“ nechává svou budoucnost v dalším zaměření otevřenou.