Do Japonska míří odhodlaný Jakub Vadlejch
Pro Jakuba Vadlejcha půjde v Tokiu o jeho sedmý světový šampionát. Po dvou nezdarech v kvalifikaci (Tegu 2011 a Peking 2015) se již při všech dalších účastech dostal do finále. Ba co víc, nejhůře skončil v Dauhá 2019 pátý, naopak třikrát vybojoval pozici na pódiu. Vedle předloňského bronzu má kov stejné hodnoty z MS v Eugene 2022 a zatím nejvýše stál v Londýně 2017, a to na stříbrném stupínku. Když připočteme olympijské hry, na globální scéně nechyběl mezi osmičkou nejlepších od her v Riu de Janeiru 2016.
Letošní sezona však pro něj byla v dlouhé kariéře sahající až do nultých let jedna z nejsložitějších. Zranění kolene a nemoci mu umožnily pouhé dva starty – v Dauhá se nedostal za 80, v Banské Bystrici potvrdil výkon pro MS hodem 82.33 (limit ČAS 80.50). Takhle málo ostrých měření sil absolvoval jen v covidových letech. V roce 2020, kdy bylo téměř vše zrušeno, právě dva. Rok na to závodil před olympijskými hrami v Tokiu, z nichž nakonec přivezl stříbro, čtyřikrát.
Místo soutěží se tak Jakub přes léto intenzivně věnoval tréninku, poslední dva týdny v Turecku. „Všichni kolem mě i já jsme dělali maximum pro to, aby levé koleno bylo v ideálním stavu. Na zvyšující se zátěž reagovalo dobře, pomáhaly vysoké teploty. Soustředění bylo skvělé, mám z toho dobrý pocit,“ pochvaloval si práci, kterou odvedl s Miroslavem Guzdkem. Trenérem, který sám byl vynikajícím oštěpařem a v dlouhodobých českých tabulkách mu patří páté místo (85.74).
Méně než den oddechu, ale návrat na zaslíbené místo
V Tokiu na Vadlejcha nečeká nic jednoduchého už proto, že pořadatelé obě části soutěže naplánovali do dvou dnů (17. a 18. 9.). Navíc kvalifikace je rovněž naplánována na večer, takže i dřívější skupina bude mít na regeneraci méně než 24 hodin. „To je tak specifické, že s tím bude mít každý problém. Naposledy se závodilo ve dvou dnech na mistrovství světa v Dauhá, v kvalifikaci házelo dost lidí hezky, ve finále to byl snad den jednoho člověka. Dost podobné to bude v Tokiu, bude třeba vydržet oba závody a v kvalifikaci se co nejméně „vymlátit“,“ dodává.
Nijak intenzivně, ale soupeře samozřejmě sledoval. „Až na Juliana Webera, který má životní formu, je to taková klasika. Abych já uspěl, musím výrazně posunout svůj nejlepší letošní výkon. Vím, jak je těžké projít kvalifikací, která je psychicky snad i náročnější než finále. Myslím, že v něm pak bude na medaili někde mezi 85 a 86 metry. Možná to bude znít po loňsku zvláštně, ale tam nebyla „dvoudenní“ soutěž,“ upozorňuje na úskalí pro Tokio.
A optimismus Vadlejchovi dodává, že se vrací na místo, které je pro něj mimořádně úspěšné. „Vyhrál jsem tu dvakrát, sice v Kawasaki, tedy ne na olympijském stadion, ale i podruhé jsem si vylepšil osobní rekord a vedl světové tabulky. Potřetí, když jsem sem přijel, tak jsem si pak odvezl stříbrnou olympijskou medaili. Tokio je pro mě zaslíbené a bylo by moc krásné, kdyby série pokračovala. Navíc budou diváci, což je přidaná hodnota, která z nás dostane maximum,“ těší se.
