Čertíkovi s Julišem pozice černých koní vyhovuje
Desetiboj byl vždy klenotem české atletiky, což se dlouhodobě potvrzuje nejen na dospělých, ale i mládežnických vrcholech. Z deseti dosavadních českých juniorských mistrů světa jsou hned tři desetibojaři. Je tomu téměř přesně dvanáct let, co právě v Eugene vybojoval světové zlato Jiří Sýkora, jenž tehdy na Hayward Field kraloval v tehdejším národním rekordu kategorie do 19 let 8132 bodů.
„Eugene 2014 pro mě bylo nejhezčím závodem kariéry. Byl to první šampionát, na který jsem odjel s nějakým očekáváním, které se mi na světové úrovni podařilo naplnit. Je to pro mě speciální místo i z toho pohledu, že jsem tak zažil i svoji poslední velkou mezinárodní akci v roce 2022. Z obou závodů si pamatuji řadu živých momentů a ten stadion byl výjimečný už v roce 2014. Ovšem po rekonstrukci je ještě velkolepější. O to víc mě mrzelo, že jsem se na něm v MS 2022 po prasknutí tyče musel rozloučit s umístěním v Top 8,“ vzpomíná na svá vystoupení na Hayward Field.
Další zlatý úspěch přidal o sedm let později v keňském Nairobi František Doubek a svůj triumf též ozdobil nároďákem 8169 bodů. Třetím a nejčerstvějším šampionem je Tomas Järvinen. Svěřenec Josefa Karase na minulém mistrovství v Limě před dvěma lety dominoval v rekordu šampionátu 8425 bodů. Tehdy zaostal jen o deset bodů za tehdejším juniorským světovým rekordem Němce Niklase Kaula. O vůbec první desetibojařskou medaili z MSJ se pak postaral už v roce 1988 v kanadkém Sudbury legendární Robert Změlík, jenž tehdy vystoupal na stříbrný stupínek.
Letos máme v Eugene ve hře dva desetibojaře a jejich cesty do Oregonu byly velmi odlišné. Bohuslav Čertík splnil limit už v polovině května z Benešově a měl tak dostatek klidu se připravit na svou premiéru na velké mezinárodní akci. „Před několika týdny jsem sice řešil nějaké menší problémy se zády, ale myslím, že příprava směrem k Eugene šla správným směrem a moc už se těším. Stadion, prostředí i atmosféra stojí opravdu za to. Je to má první akce, tak moc nevím, co od sebe můžu očekávat a nekladu na sebe nějaký přehnaný tlak. Budu se soustředit na každou disciplínu zvlášť a něco z toho vyleze,“ věří v důstojné poměření sil se světovou konkurencí.
Adam Juliš svými halovými výkony naznačil, že bychom se pod otevřeným nebem mohli v jeho podání dočkat velkých věcí. Jenže ho zbrzdilo zranění a měl tak jedinou možnost k tomu se nominovat, a to o posledním možném víkendu v rakouském Lustenau. Naštěstí se mu výkonnostní požadavek pro MSJ splnit a mohl odcestovat. Na rozdíl od Čertíka už za sebou jeden velký šampionát má. Loni na MEJ v Tallinnu postoupil do semifinále stodesítky překážek.
„V úvodu sezóny jsem měl přetržený vaz v kotníku a byl šest týdnů mimo, ale naštěstí se mi na poslední chvíli podařilo splnit limit a v Oregonu tak nechybím. Před mistrovstvím jsme se zaměřovali hlavně na trénink rychlosti, která mi po zranění chyběla a cítím se o mnoho lépe. Těším se, že si konečně na velké akci zazávodím v desetiboji. S aklimatizací jsem problém neměl a budu závodit na jednom z nejhezčích stadionů světa. Navíc role takového černého koně mi vyhovuje,“ vyhlíží nedočkavě svůj start.
Pro naše duo bude samozřejmě extrémně obtížné navázat na úspěchy svých předchůdců a ani se to nejspíš nedá očekávat, ale ve vyrovnaném startovním poli by se mohli postarat o pěkná umístění. Výkonnostně trošku ustřelení jsou pouze brazilský leader Liam Belo da Silva s Francouzem Maelem-Bephassou Lannurienem. Dál už je situace poměrně otevřená. Můžeme se tak těšit na dva dny napínavé desetibojařské podívané.