Čerstvý otec Vít Hlaváč: Je to náročné a velký dík patří rodině
Víťo, jak obtížné bylo překopat celý váš roky zajetý životní rytmus poté, co jste se stal otcem?
Stále to ještě úplně překopané nemám. U mě je to trošku jiné, jelikož se trénuji sám. Mám v hlavě hrubý plán, co chci odtrénovat další týden, ale řeším to podle aktuálních časových možností, abych vše co nejlépe zkombinoval se školou, prací a rodinnými povinnostmi. Dříve jsem měl o poznání více času, byl jsem odpočatější a trénoval vše striktně podle plánu. Teď už takové dny v podstatě nejsou. Vše se točí kolem malého. Najednou je těch priorit strašně moc. Naštěstí nejsem vázán tréninkovou skupinou, takže vše dělám podle toho, jak se cítím sám. Na druhou stranu tam občas chybí takový ten bič, že trénujete podle plánu, a občas je přes tu únavu těžší se dokopat k tomu, co bych měl v daný den ideálně odtrénovat.
Pomáhá, že máte partnerku, která je bývalou vrcholovou atletkou (Kateřina Dvořáková – vícebojařka a dcera trojnásobného mistra světa v desetiboji Tomáše Dvořáka)?
Hodně, protože má takové mentální nastavení, že ví, proč musím nějaké věci dělat. Jiné partnerky, které na takové úrovni nesportovaly, to mají složitější pochopit, že na ten trénink prostě člověk musí a přes to vlak nejede. Tím spíše, když se blíží nějaká velká akce. Navíc pochází z atletické rodiny, takže už od dětství byla zvyklá nato, že táta byl často pryč na soustředěních a závodech. Teď mi hodně pomáhá i v tréninku. Podporuje mě, chodí i s malým. Mám tam někoho, kdo mi podá pití nebo změří laktát, což když si děláte sami v krátkých pauzách, tak je to složité. V létě plánujeme soustředění v Melagu, kam pojedeme všichni tři, a těším se, až si pořídím vozíček a Kubík se mnou pojede cyklistické tréninky.
Velkým benefitem bývají fungující prarodiče. Jak to máte vy?
Bydlíme týden u našich a týden u rodičů partnerky. Je to taková střídavá péče a nouzový stav, než si zařídíme vlastní bydlení. Máme navařeno a takový ten servis v běžných domácích činnostech. Vezmou malého ven, takže máme občas trochu toho času i jen pro sebe. To všechno hrozně moc pomáhá.
Jak moc se změnil váš tréninkový režim, co se týká soustředění?
Nejzásadnější změnou bylo, že jsem podzimní a zimní přípravu absolvoval úplně bez soustředění. Kačka rodila v prosinci, takže poslední měsíc před termínem jsem nikam nechtěl jet, což bývá přesně to období, kdy obyčejně bývám na soustředění v teple. Následně jezdíme v únoru nebo březnu do Melaga nebo opět do tepla, ale to také minimálně letos odpadlo. Samozřejmě cítím, že mi ta soustředění chybí. Na nich se zaměřujete pouze na trénink, jídlo a spánek a únava pak není taková.
Co se snažíte dělat pro to, aby vás únava dohnala co nejméně? Věnujete se vytrvalostnímu sportu, který má extrémně náročné tréninky.
Paradoxně víc spím, ale rozhodně se tedy necítím lépe. Dříve jsem dělal věci do práce a školy hlavně po nocích, což teď nedělám. Každopádně každá naspaná hodina je dobrá, i když se jedná o přerušovaný spánek, který není tak kvalitní. Co se týká stravování, to se snažím udržovat. Horší je to s rehabkami. Fyzioterapeuta máme v Praze na Strahově a vzhledem ke svým časovým možnostem si hodně rozmýšlím, zda se mi vyplatí kvůli jedné terapii jet do Prahy. Občas využiju nějakých možností v Kladně, ale v tomto ohledu regenerace je to o hodně slabší.
Většinou pokud se dvěma atletům narodí dítě, okolí se hned vyptává, co bude dělat za disciplínu. Vy jste chodec a vaše partnerka Kačka se věnovala hlavně vícebojům. Tak co vám z toho vychází?
Samozřejmě takové dotazy jsou. Myslím, že necháme v budoucnu na něm, ať se sám rozhodne, čemu se chce věnovat. Každopádně se špičkujeme a děláme takové ty srandy ohledně disciplín, ale například moji rodiče nebyli vrcholovými sportovci a ani nechtěli, abych já dělal nějaký sport vrcholově, a já si k tomu našel cestu sám. Důležité je na dítě netlačit. Chceme Kubíkovi dopřát pestrost všeho sportu. Je spousta závodníků, kteří začali s atletikou třeba až v šestnácti a stali se olympijskými medailisty.