Bronzová Švábíková: Je to můj největší úspěch

Po těch umístěních pod stupni, jak velkou máte radost?

Obrovskou. Jsem moc ráda, že jsem si medaili vybojovala. Zároveň jsem trošku zklamaná, že jsem neskočila 480, opravdu jsem si na ně věřila. Maličké zklamání pro mě, ale jsem obrovsky ráda, první seniorská medaile z mistrovství světa, to se cení. Trošku jsem si myslela, že to o těch prvních pokusech bude, ale jsem extrémně překvapená, že 470 skočilo devět holek, tolik jsem opravdu nečekala.

Měla jste na to skočit 480?

Měla. Všechny pokusy vypadaly prošlé, ale po technické stránce byly nejlepší v celé sezoně. Poslední pokus jsem si myslela, že tam jsem, stačilo opravdu maličko zatlačit za sebe a asi bych tam byla. Brala jsem si sem dvě nejtvrdší tyče, na kterých jsem v životě ještě neskákala a obě dvě jsem využila. A poslední pokus, úplně nejtvrdší tyč, co jsem tu měla, mi připadala měkká, což je hezká vidina k létu.

Po nezdaru na 480 jste dlouho čekala, jestli budete mít medaili. Jaké to bylo?

Bylo to trošku nepříjemné, ale s holkama jsme si myslely, že Eliza McCartney skočí. Na druhou stranu jsem si říkala, že pokud skončím zase čtvrtá, že si za to můžu sama. Měla jsem skočit 480, to by byla větší jistota. Takže, byla bych zklamaná, ale mohla bych si za to sama.

Sledovala jste všechny pokusy nebo jste se raději dívala stranou?

Ne, sledovala, upřímně jsem to třeba zrovna Elize přála. Samozřejmě jsem ráda, že to bylo nakonec v můj prospěch. Ale mohlo se stát cokoliv, je to sport a v tom je jeho krása a kouzlo.

Jaké byly reakce kolegyň medailistek?

Novozélanďanka Imogen (Ayris) byla úplně nadšená, její úplně první medaile z jakékoli akce. Jinak jsme si gratulovaly a popisovaly si, jaký byl průběh soutěže, jak jsme se cítily, a samozřejmě i že na stupních budeme spolu.

Problémy se stojany vás asi ani nepřekvapily…

Ne, to je klasika, já jsem předpokládala, že se to stane. Naštěstí prodleva nebyla tak velká, určitě mě to nijak nelimitovalo.

Přeci jen to se ale poté v soutěži podstatě už jen shazovalo…

Z mého pohledu flow narušily spíš jiné disciplíny, které začaly na ovále. Takže spíš pozornost od diváků rozdělená, bylo docela těžké si je roztleskat. Já mám opravdu ráda, když slyším podporu od diváků. Trošku to soutěži ubralo, ale nemyslím si, že mě to ovlivnilo.

Kam řadíte tenhle úspěch?

Určitě je to největší úspěch, je to světová medaile. Ano, získala jsem zlato na mistrovství světa, ale to bylo juniorské. Tohle je i moje nejúspěšnější sezona všech dob. Sice nekončím s výškou kolem 480, ale průměr výkonů se zvýšil, směrem k létu je to super.

Poslední českou tyčkařkou, která vybojovala na HMS medaili, byla vaše trenérka Jiřina Kudličková před 12 lety. Už jste to stihly probrat?

Ještě ne, ale získala stříbro, takže je na tom stále líp, budu muset pracovat na zlepšení. Věřím, že ji nebude mrzet, když ji třeba jednou překonám.

Rodiče už jste stihla potkat?

Stihla jsem si s nimi zakřičet, vyfotili si mě a teď jdu za nimi. Tátu jsem zase viděla brečet, je takový bréča. A pak hned na ceremoniál.

Včera získala medaili Lu, teď vy. Byla se na vás podívat, těšíte se, až se podělíte o medailovou radost?

Lu byla pro mě obrovskou motivací, fakt mě nakopla. Když jsem se na ni včera večer koukala, hodně jsem její závod prožívala. Bylo to krásné, moc jí to přeju. Viděla jsem ji v hledišti, tak se těším, až se vyfotíme jako obě medailistky.