Birmingham mi naznačil, že se brzy vrátím, kam patřím, věří Martínková

Eliško, máte za sebou po dvou letech návrat na velkou mezinárodní akci. Jak se vám bude hodnotit?

Nebyl to úplně návrat, jaký bych si přála. Ten výsledek se kouše o to hůře, když přede mnou došly holky, které jsem pravidelně porážela, ale myslím si, že mi dnešní závod naznačil, že až budu moci kontinuálně trénovat a budu zdravá, tak se vrátím plně konkurenceschopná, což mi naznačily první kilometry mistrovského závodu, které ukázaly, kde mám své místo.

Máte za sebou vleklé zdravotní problémy. Nelitujete tedy toho, že jste se už letos rozhodla závodit?

Vše jsme s trenérkou podřídily tomu, abych mohla letos závodit. Ta závěrečná příprava v červenci už šla celkem dobře. Odchodila jsem spoustu tréninků na úrovni jako před olympiádou, což mě mile překvapilo vzhledem k tomu, že jsem začala trénovat někdy v květnu. Věřím, že potenciál stále mám, ale dnes to ještě nebylo zdaleka ono. Věřím, že příště se s tou skupinkou, se kterou jsem dnes šla v úvodních kilometrech, udržím až do cíle.

Takže se zdá, že to hodnotíte jako pozitivní rozhodnutí?

Jsem strašně ráda, že jsem tady mohla být. Vážím si té důvěry, kterou jsem dostala, abych zde mohla startovat. Dala jsem do toho maximum. Bylo strašně super po dvou letech závodit na velké mezinárodní akci. Věřím, že do budoucna budu ještě lepší závodnicí, než jsem bývala, díky tomu, čím jsem si prošla.

Jak moc vás potěšilo, že jste dostala divokou kartu pro start v Birminghamu?

Rozhodně jsem netušila, že divokou kartu dostanu. Samozřejmě bych naprosto chápala, pokud by tomu tak nebylo, protože jsem neměla potvrzovací limit. Věděla jsem, v jaké jsem situaci. Bavili jsme se s lékaři, v jakém jsem zdravotním stavu a zda jsem schopna tady závodit na nějaké solidní úrovni. Udělení divoké karty si moc vážím, protože pokud bych měla ještě v červenci honit další závody, asi by to mělo nějaké následky.

Čím jste si vlastně konkrétně za poslední dva roky prošla?

Prvně přišly problémy s kyčlí. Dlouho jsme nevěděli, kde je příčina. Původně jsme si mysleli, že to je od zad, ale dlouho trvalo, než jsem se dostala na rezonanci právě s kyčlí. Až pak jsme zjistili, o co se jedná a co s tím dělat. Co se týká kolene, tak to už bylo opotřebované delší dobu, a jak se spravila ta kyčel, tak se nejspíš trochu změnil stereotyp pohybu, a když jsem znovu začala s chodeckými tréninky, tak mi v něm ruplo.

Který moment byl za ty dva roky nejtěžší?

Rozhodně období po operaci kolene. Když jsem se konečně dostala z problémů s kyčlí, tak to bylo vysvobození od bolesti, a sotva jsem se začala pořádně hýbat, tak přišla operace kolene, což byla docela podpásovka, se kterou jsem se dlouho srovnávala. Minulá zima byla psychicky hodně náročná.

Jak moc vás těší, že se do Birminghamu kvalifikovaly i vaše tréninkové kolegyně Ema Klimentová s Alžbětou Franklovou?

Bylo super, že jsme tu byly všechny holky ze skupiny. Těší mě, že se holkám podařilo na mistrovství Evropy kvalifikovat. Bude to pro ně, jakožto pro mladé závodnice, skvělý odrazový můstek a motivace do další práce. Je super, když se každý den scházíme na tréninku, dřeme spolu a pak společně všechny tři dosáhneme vytouženého cíle. Bylo to hodně znát i na finálním soustředění před mistrovstvím Evropy, kdy jsme byly opravdu skvěle naladěné.

Co vás čeká teď v nejbližší době?

Teď se vrátím spíše k rehabilitaci a budu dělat vše pro to, abych na podzim naskočila do plnohodnotné přípravy a příští rok už závodila v plné síle.