přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

12. května 2020, 15:20

Zemřel Peter Nemšovský

EDIT - Vítězi evropských halových her v trojskoku a úspěšnému trenérovi skoků bylo 77 let. Zprávu o jeho úmrtí potvrdila ČAS jeho dcera.

Peter Nemšovský se narodil 6. ledna 1943 v Bratislavě. Zde také začínal se sportem, nejprve s basketbalem (1954) a posléze s atletikou (1956), přičemž jeho prvním trenérem byl bratr Ľubomír.

Další jeho působení bylo spojeno s pražskými kluby. Nejprve krátce ve Spartě (dobový název Spartak Sokolovo, 1959-60), kde se připravoval pod Oldřichem Staňkem.

Jeho nejúspěšnější závodnické období spadá do Dukly Praha, kde v letech 1961 až 1968 trénoval se Zdeňkem Melichárkem. Pod jeho taktovkou získal pět mistrovských titulů, z toho jeden halový (v dálce), čtyřikrát překonal československý rekord v trojskoku. Při tom prvním 22. května 1965, tedy před 55 lety, jako první u nás překonal 16metrovou hranici – tehdy v Praze skočil se mu to povedlo o 4 cm. Dvakrát stál na stupních vítězů při Evropských halových hrách.

V létě 1966 na mistrovství Evropy skončil desátý poté, co začátkem roku při premiéře EHH v Dortmundu 1966 získal bronz. Rok nato hostila tohoto předchůdce halového ME Praha a Nemšovský zde úspěch domácích korunoval jediným zlatem. 12. března 1967 si pro něj doskákal svým absolutním osobním rekordem 16.57.

Paráda před zaplněnou pražskou halou

„Rok předtím jsem v Dortmundu skočil překvapivě výborný výkon 16.28, ale pražskými EHH jsem se příliš necítil,“ vzpomínal před pár lety pro časopis Atletika na svůj životní okamžik s tím, že ke startu se odhodlal až nějakých 10 dní před startem, kdy začal cítit formu.

V přísné kvalifikaci – nebyl limit, postup jen pro šest nejlepších – zariskoval a po povedeném druhém pokusu 16.35 (byl to ostatně v tu chvíli jeho osobák) šetřil síly a třetí vynechal. „Říkal jsem si, když mě tady přeskočí šest lidí, tak tu nemám co dělat.“ Postoupil však do finále bez problémů z třetího místa.

Atmosféru – závodilo se tehdy ve sportovní hale v Holešovicích – tehdy vytvořilo na 16, možná 17 tisíc diváků, kteří byli při úzké čtyřdráze od skokanů jen pár metrů. „Byli tak blízko u sektoru, že jsem každého v první řadě poznal,“ popisoval Nemšovský.

Ušetřené síly se mu v medailovém boji hodily. Jeho přemožitelé z kvalifikace Němci Rückborn (2.) a Sauer (vítěz) zůstali bez medaile, když předvedli o něco méně než o den dříve a ve vyrovnané soutěži (nejlepší pětici dělilo 20 cm) skončili čtvrtý a pátý.

Také Nemšovský se dle svých slov zprvu trápil, byť palubovka z modřínového dřeva prý pěkně pružila. Po třech pokusech měl na kontě 16.19, ale čtvrtý mu vyšel náramně. „Už při skoku jsem podle dálkařského prkna věděl, že jsem asi o 30 cm dál, než bývám. Ani jsem moc nepředkopl, abych nespadl nebo to nějak nezkazil. A nějakým „omylem“ jsem vyhrál,“ zlehčoval svůj úspěch po letech.

A s rezervou pak bral i své ocenění pro nejlepší výkon EHH. „Byla to poslední disciplína, já byl domácí a získal jsem naši jedinou zlatou,“ vypočítával šampion důvody, které za tím nejspíš stály. „Podle mě měl tu cenu dostat (Eddy) Ottoz, který první den vyhrál 50 m překážek ve vyrovnaném světovém rekordu,“ říkal na adresu italského sprintera.

Halové „Evropy“ se Nemšovský zúčastnil ještě v roce 1968, obhajoba titulu v Madridu skončila šestým místem. Dobové vydání časopisu Atletika píše, že už na šampionát nejel v dobré formě, ve finále předvedl skoro o metr méně než o rok dříve doma.

Svůj další osud Nemšovský spojil na další desetiletí s pražskou Slavií. První roky ještě jako závodník (1969-72), ale následně jako trenér, jímž se stal už v roce 1967. Ve Slavii zastával pozici vedoucího trenéra mládeže (1972-81), poté i celého oddílu (1981-91) a působil také v trenérských radách národního atletického svazu. Z dvou desítek svěřenců, které najdeme v publikaci „Kdo byl kdo“, uveďme alespoň tři: Ján Čado, Vlastimil Mařinec, Milan Mikuláš.

Z publikační činnosti zmiňme kapitolu o trojskoku v „Atletice do kapsy“ a „Vrcholový sport-trojskok“. Vedle zmíněných reprezentačních startů oblékl národní dres v 17 mezistátních utkáních (1964-70). Osobní rekordy: trojskok 16,57h (1967) a 16,34 (1967); dálka 756 (1967) a 762 s větrem (1970).

Aktivní jako trenér byl i v posledních letech, kdy se vrátil do svého prvního pražského působiště ve Spartě.

Zemřel v pondělí 11. května.

Poslední rozloučení se koná ve čtvrtek 21. května 10:20 v Nové obřadní síni na Olšanských hřbitovech.

Čest jeho památce.

Michal Procházka, foto: časopis Atletika / Josef Hejra

Vytisknout