přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

30. září 2019, 14:50

Železného svěřenci se chystají do boje

Svěřenci Jana Železného přivezli z předešlého světového šampionátu v Londýně dvě medaile. Petr Frydrych sice v Dauhá chybí, ale Jakub Vadlejch své stříbro obhajovat bude. Druhým želízkem v ohni bude sedmá žena loňského ME Irena Šedivá. Jak vidí šance svých svěřenců a jaké jsou jeho dosavadní dojmy z tohoto mistrovství?

Na mistrovství zatím padají jedinečné výkony, ale doposud největším zklamáním je divácká kulisa. Jak to vnímáte?

Myslím, že se trošku počítalo s tím, že nebude chodit moc diváků. Tím, jak je ten stadion oproti tomu předešlému o dost větší, tak je to víc vidět. Přijde mi to trošku škoda, protože kdyby se mistrovství světa konalo jinde, tak by se ukázalo, že je atletika na vrcholu. Ty výkony, jaké zde zatím padají jsou výjimečné, ať to byla tyčka, trojskok nebo dálka.

Měly by se dle vás světové šampionáty konat v takových zemích?

To je spíš otázka pro IAAF. Můj osobní názor je, že peníze nejsou všechno. Na druhou stranu nevidím do toho, jaký má šampionát v Kataru přínos třeba právě pro IAAF. Důležitým faktorem je sledovanost v televizi, která pak přináší peníze od sponzorů, což je samozřejmě zásadní.  

Není to pro atlety trošku demotivující, když chybí na stadionu diváci?

Tak to prostě teď je. Myslím si, že příští rok v Tokiu to bude úplně naopak a bude plno třeba i na dopolední programy. To se mi třeba líbilo na olympiádě v Sydney. Byl jsem už zvyklý na ledacos, ale aby byl v devět ráno plný stadion, to jsem nezažil. Vzpomínám si, že jsem tehdy kamarádovi slíbil nějaký lístek a nebylo to možné.

Co si myslíte, že by pomohlo, co se týká propagace atletiky, aby se o ni zvýšil zájem?

Myslím, že oproti jiným sportům má atletika momentálně velké rezervy v marketingové propagaci. Chybí silné příběhy. Vzpomínám si, že dříve se točilo hodně dokumentů o atletech, vyprávěly se právě ty příběhy. Mně osobně se líbí například dálkař Manyonga, který pochází z ghetta, měl problémy s drogami a pak se stal mistrem světa. Takové příběhy se musí natáčet, nabízet televizním společnostema pak se třeba i lidí přijdou podívat na toho člověka a nemusí to být třeba ani taková osobnost jako byl Bolt.

Nebylo lepší častěji také lákat na vzájemné duely než jen na jednotlivé osobnosti?

S tím souhlasím. Vždy je v tom zainteresováno více lidí, když mají svého zástupce. Například v mužském oštěpu, který je teď výkonnostně hodně nahoře, už to není záležitost několika velmocí. Vidíte, že letos se prosazuje borec z Taiwanu, olympijských vítěz byl z Trinidadu. Stále ve více zemích se díky různým nadacím staví stadiony, zlepšují podmínky pro trénink a tím pádem se zvyšuje i konkurence na mezinárodní úrovni. Najednou je spoustu zemí, které mohou získat medaili. Jen to správně využít i z toho marketingového hlediska. Samozřejmě tomuto celosvětovému rozšíření oštěpu nahrává také doba, kdy je mnohem jednodušší získat informace například prostřednictvím internetu. Stále více trenérů jezdí koučovat do Indie a podobných zemí. I já dostal nabídky, zda nechci trénovat některé zahraniční oštěpaře.

Takovým typickým produktem je například Keňan Julius Yego, který se učil techniku z vašich videí na youtube.

Přesně tak. Je velkým plusem, že v typicky běžecké zemi najednou vyrostl tak skvělý oštěpař. Muž, který v Keni zpopularizoval technické disciplíny. Jsem rád, že se oštěp tak globálně rozšířil. Samozřejmě s tím roste i konkurence.

Co říkáte na poměrně přísný kvalifikační limit pro finále na tomto šampionátu?

Oštěpaři mají letos naházeno. Když si vezmete, že s 85 metry jste třinácti v tabulkách, tak je to neskutečná šířka. Na druhou stranu, velký závod je něco jiného. S mnoha závodníky to zamává. Máte na to jen tři pokusy. Pak vyhrávají závodnici s nejsilnější psychikou.

Jak si stojí v tomto ohledu Jakub Vadlejch?

Jak kdy, ale Kuba je na tom dobře. Odlétal jsem o něco později než výprava, protože jsme tam měli ještě nějaké důležité tréninky a házelo mu to pěkně, tak uvidíme, jak se s tím popere.

Vaše další svěřenkyně v Dauhá Irena Šedivá letos několikrát ukázala, že umí házet pod tlakem. Jak vidíte její šance?

V tom je ona silná. Dokáže ten tlak využít ke svému prospěchu. Samozřejmě je nervózní, ale i pod tlakem se dokáže dostat ke svému maximu. Letos to ukázala dvakrát a je to závodnice, ze které máte radost. Samozřejmě si oba uvědomujeme, že pokud chce postoupit do finále, musí si hodit osobák, ale myslím si, že jí to nesráží.

Irena poměrně hodně závodila, protože neměla splněný limit pro mistrovství světa a tím pádem ani jistotu startu. Nebojíte se, že by se to na ni mohlo podepsat?

Museli jsme hodně závodit, jelikož tabulově byla hodně na hraně a vždy je lepší varianta závodit a doufat, že by to mohlo někde ulétnout než jen čekat, zda ji pozvou, ale bylo tam pak ještě poměrně dost času. Před mistrovstvím světa jsme potrénovali a nevypadá vůbec špatně.

Jak se vám líbila smíšená štafeta na 4x400 metrů jako nová disciplína na MS?

To je asi jediná z inovací, se kterými souhlasím. Nemám rád takové to postupně vyřazování závodníků po jednotlivých sériích a podobně, ale smíšená štafeta je dobrý nápad. Uvažovali jsme nad ní i pro Zlatou tretru.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

Vytisknout