Vrabcová zpět na závodních tratích

Jaké to bylo si po tak dlouhé době vyzkoušet závod?

Mít na sobě číslo a vnímat lidi kolem bylo úplně fantastický! Maximálně jsem si užila už jen pocit, že vůbec běžím, navíc to bylo úplně bez bolesti. První kilometr to odbíhalo docela rychle, pak mi trošku docházelo a nohy cítím i čtyři dny po závodě, přece jen jsem dva roky pořádně nic rychlého nedělala.

Dlouho jsi bojovala s bolavými achillovkami. Už je vše v pořádku?

Klepu, kde můžu, ale je to v pohodě.

Je to o hodně jiné běhat coby máma?

Třeba v tom, že teď mám deset kilo navrch (směje se). Tolik už teď ne, ale samozřejmě je to znát, samozřejmě taky kojím a větší prsa jsou peklo. Když jsem vyběhla po porodu, musela jsem být pět dní bez běhání, jak jsem měla otlučená kolena, teď mě zase po závodě bolí zadek. Musím se prostě trochu hlídat, ale v hlavě se nic nezměnilo, na trénink se těším a vím, že je doma o Adélku dobře postaráno.

Takže je na tebe Adélka hodná a dovolí ti trénovat?

Dovolí a hlavně v noci dobře spí, vydrží od 11 do šesti, takže já si v noci odpočinu výborně. A dvě hodinky, co jsem na tréninku, se o ni stará manžel, teta nebo babička, takže to zatím zvládáme. 

Co tě čeká v následujících týdnech?

Chtěla bych jet s Áďou a Martinem na Runway Run do Českých Budějovic a možná i do Prahy, ale to bude spíš kvůli tomu, abych se zase dostala do běžeckého kolektivu, který mi vážně chybí.

A co návrat k závodění?

25. července jedeme na třítýdenní soustředění na Boží Dar, Livigno si v téhle situaci netroufneme, i když už jsme měli zaplacenou zálohu. Na podzim bych chtěla běžet závody RunCzech a 6. prosince jsem přihlášená na maraton ve Valencii. Tam bych chtěla zkusit olympijský limit. Čas 2:29:30 je hodně přísný, ale nohy jsou dobré a věřím, že si tělo pamatuje, že něco umělo.