Vadlejch: Končit chci až v Los Angeles

Jakube, co pro vás znamená vítězství v této anketě?

Už jsem byl v minulosti dvakrát druhý a letos to do třetice vyšlo, což je super. Je to pro mě cena za nějakou stálou výkonnost. Myslím si, že je docela těžké se udržet ve světové špičce, a pokud se vám to podaří, tak většinou uspějete i v Atletovi roku.

Jste po patnácti letech prvním mužem, který se stal Atletem roku. Jak si vysvětlujete, že takovou dobu anketě vévodily ženy?

To je těžká otázka. Je to docela zvláštní, že patnáct let vyhrávaly výhradně ženy. Pravdou je, že pokaždé, když se povedla sezóna chlapovi, jako tomu bylo například u Víti Veselého nebo Pavla Masláka, tak vždy v tom roce extrémně zazářila žena typu Zuzky Hejnové nebo Báry Špotákové. O to větší čest pro mě je, že se mi podařilo zvítězit.

Jak se s odstupem času ohlížíte za uplynulou sezónou?

Nemohu ji nazvat jinak než životní. Získal jsem stříbro na olympiádě, což je věc, která se nemusí už nikdy opakovat. Ještě teď to v sobě cítím. Zúročilo se dvacet let dřiny, kdy jsem chtěl něčeho velkého dosáhnout. Vždy pro mě byl určitým předobrazem můj trenér, kterému se podařilo několikrát olympijské hry vyhrát a já ho chtěl alespoň částečně napodobit, takže je pro mě olympijská medaile velkým zadostiučiněním.

Ta sezóna ovšem neprobíhala vůbec hladce. Jaké období pro vás bylo nejtěžší?

Určitě to bylo mezi Zlatou tretrou a mistrovstvím republiky. To bylo vážně strašné. Před Zlatou tretrou jsem se cítil parádně, ale bohužel jsem si natrhl tříslo. Sice se mi v Ostravě ještě podařilo odházet, protože bylo potřeba potvrdit svazový limit na olympiádu, ale následující měsíc se pak to zranění vůbec nechtělo hojit. Věděl jsem, že do olympiády zbývají dva měsíce, ale tým kolem mě odvedl skvělou práci a vše nakonec dobře dopadlo.

Kdy přišel ten zlomový moment, kterým se vše před olympiádou obrátilo k dobrému?

Jednoznačně to bylo mistrovství České republiky ve Zlíně, kdy jsem tam odjížděl ještě s trochu nataženým tříslem, ale říkal si, že musím už závodit, protože pokud bych to neudělal, tak už bych si přestal věřit, jelikož se už blížila olympiáda. Naštěstí jsem zazávodil dobře, když se mi podařilo porazit Víťu a zaznamenat i celkem slušnou sérii. To mě utvrdilo v tom, že tříslo drží a mám se od čeho odrazit.

Máte za sebou životní, nicméně osobní rekord máte z roku 2017 a stále vám ještě odolává devadesátimetrová meta. Věříte, že by se vám ji přeci jen ještě mohlo podařit pokořit?

Pravdou je, že sezóna 2017 byla, co se týká výkonů, jasně nejlepší. Měl jsem největší průměr výkonů. Stále ovšem věřím tomu, že ve mně jsou delší hody, než jsem dosud předváděl.

Jak jste trávil zasloužený odpočinek po sezóně?

Byli jsme s ženou na dovolené u moře a následně v lázních v Karlových Varech. Stihli také spoustu návštěv u rodiny a partnerů, se kterými spolupracuji.

Už jste zahájili přípravu na další sezónu?

Začínáme teď v pondělí soustředěním ve Špindlerově Mlýně a pak budeme pokračovat v Turecku v teple.

Příští rok vás čekají dva vrcholy v podobě mistrovství světa v Eugene a evropského šampionátu v Mnichově. Máte v plánu závodit na obou mistrovstvích?

Určitě bych rád závodil na obou vrcholech. Z mistrovství Evropy ještě nemám medaili, takže to je pro mě velká motivace. Jsem rád, že je nejdříve mistrovství světa. Přeci jen se jedná o větší akci a člověk se k tomu více upíná. Věřím, že na oba vrcholy budu v ideální formě. Udělám pro to maximum.

Myslíte v této době už i na další olympijské hry, které proběhnou v roce 2024 v Paříži?

V hlavě to samozřejmě mám. Už dříve jsem se nechal slyšet, že bych rád ukončil kariéru na hrách v Los Angeles 2028. Úspěch v Tokiu mě samozřejmě motivoval do další práce směrem k další olympiádě.