TOP 5 osobností Diamantové ligy 2020

Joshua Cheptegei

Prvním mítinkem v běžném formátu, jak ho známe, byl ten v monackém knížectví a o jeho nejvýraznější výkon se postaral Uganďan Joshua Cheptegei. Světový šampion na pětce dokázal, že si umí parádně poradit i s poloviční tratí, když časem 12:35.36 překonal o 1.99 vteřiny světový rekord Etiopana Kenenisy Bekeleho z Hengela 2004. Zároveň se samozřejmě jednalo o nový rekord Diamantové ligy na této trati.

Armand Duplantis 

V rámci letošní Diamantové ligy absolvoval všech sedm mítinků, které se letos uskutečnily. Zahájil na Impossible Games v Oslu výkonem 586 centimetrů. V Monaku skočil 600 centimetrů a ve Stockholmu zdolal 601. Na náměstí v Lausanne překonal 607 (tehdy jeho venkovní osobák, o 2 centimetry výše než při vítězství na ME V Berlíně 2018), dál nemohl pokračovat z důvodu nedostatečného osvětlení. Zaskvěl se taky druhý Sam Kendricks, když skočil 602. V Bruselu se Duplantis přenesl přes 600 centimetrů. V Římě pak byl konečně jeho pokus o překonání venkovního světového rekordu úspěšný, když skočil druhým pokusem 615 a o centimetr tak překonal výkon Ukrajince Sergeje Bubky ze Sestriere 1994. Vylepšil také rekord Diamantové ligy.

Karsten Warholm

Nezničitelný Nor Karsten Warholm zahájil své jedinečné tažení letošní Diamantovkou již na zmiňovaných Impossible Games v Oslu. Přesto, že běžel v závodě sám, dokázal na třístovce překážek o celých sedm desetin vylepšit osmnáct let staré historické světové maximum Brita Chrise Rowlinsona, když proběhl cílem v čase 33.78.

V Monaku běžel poprvé čtvrtku překážek a byl z toho špičkový čas 47.10. Ještě rychlejší pak byl ve Stockholmu, kde zaběhl nový evropský rekord 46.87 a za světovým rekordem Američana Kevina Younga zaostal jen o devět setin. Vlastní evropský rekord a historické maximum Diamantové ligy z loňského finále v Curychu srazil o pět setin. O dalších 94 minut později si jen tak mimochodem odskočil také na hladkou čtvrtku, kde zaznamenal nejlepší evropský výkon roku 45.05.

Na sedmačtyřicetivteřinovou hranici pak útočil také v Římě, kde suverénně zvítězil v třetím nejlepším čase své kariéry 47.08. Když k tomu všemu přičteme ještě jeho výkon z berlínského ISTAFu, který není součástí Diamantové ligy, zaběhl v této sezóně Warholm 2., 9., 10. a 11. čas historie této disciplíny.

Jakob Ingebrigtsen

Dalším výjimečným norským mladíkem je nejmladší z elitního bratrského běžeckého tria Ingebrigtsenů Jakob. Právě on byl leaderem vítězného týmu Ingebrigtsen v závodě na 2000 metrů proti sokům v Nairobi a svůj triumf ozdobil novým evropským rekordem 4:50.01. Z pětatřicet let starého rekordního zápisu Brita Steva Crama ukrojil 1.38 vteřiny a zařadil se na šesté místo historických světových tabulek.

Další evropské historické maximum přidal na patnáctistovce v Monaku, kde finišoval na druhém místě za světovým šampionem Timothy Cheruiyotem v čase 3:28.68 a překonal tak o dvanáct setin evropský rekord Mohameda Faraha z roku 2013. Stal se také osmým nejrychlejším mílařem světové historie. Cheruiyot zaběhl v tomto závodě nejlepší světový výkon roku 3:28.45.

Jakob měl v rámci Diamantové ligy vskutku napilno. Ve Stockholmu opět svedl zajímavý souboj s Cheruiyotem. I když i tentokrát doběhl za keňským suverénem, zaznamenal další nesmírně kvalitní čas 3:30.74. Triumfu se pak dočkal v Bruselu, kde jasně vyhrál za 3:30.69.

 V Římě se pak Ingebrigtsen postavil na start závodu na 3000 metrů a byl z toho nový národní norský rekord 7:27.05. Na evropský rekord Belgičana Mohammeda Mourhita ztratil pouhých 43 setin. Je tak druhý v evropských a devátý ve světových historických tabulkách. Také v italské metropoli našel jednoho afrického přemožitele, kterým byl Uganďan Jacob Kiplimo, jenž se vítězným časem 7:26.64 vyhoupl na osmou příčku historických světových statistik.

Všech těchto vynikajících běžeckých výkonů dosáhl Jakob Ingebrigtsen ve věku pouhých 19 let.

Faith Kipyegonová

Keňská mílařka Faith Kipyegonová se v rámci letošní Diamantové ligy zaměřila na trať 1000 metrů, kde chtěla překonat historické světové maximum Rusky Světlany Mastěrkovové, která v roce 1996 zvládla v Bruselu tuto trať za 2:28.98. Na mítinku v Monaku využila Kipyegonová rychlého závodu a silné konkurence, přesto to na vysněný cíl těsně nestačilo. Časem 2:29.15 zaostala za výkonem Mastěrkovové o pouhých 17 setin. Mohla se tak těšit alespoň z afrického rekordu a historického maxima Diamantové ligy.

Podruhé se pak pokusila o překonání rekordu právě v Bruselu, kde ho Mastěrkovová před čtyřiadvaceti lety zaběhla. Tentokrát ovšem neměla tak silné soupeřky. Přesto zaznamenala pátý nejrychlejší čas historie 2:29.92.