přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

8. května 2019, 22:51

Tokio se nenápadně odívá do olympijského hávu

V redakční poště přistály od našeho fotoreportéra Aleše Gräfa nejen snímky, ale i pár slovních postřehů z města, kde za rok a čtvrt proběhne největší sportovní svátek. Tady jsou.

Zdravím z Tokia. Již týden zde vládne příjemné počasí s denními teplotami kolem 20 stupňů. Někdy větší oblačnost, ale každý den je alespoň trochu sluníčka. Dle předpovědi se tento charakter počasí nemá změnit ani na víkendové světové štafety v nedaleké Jokohamě.

Při poznávání města jsem se snažil na fotkách zachytit, jak se město připravuje na budoucí olympiádu a jak ji už nyní propaguje. Je pravda, že do začátku OH chybí ještě více než 14 měsíců a hlavní převlékání do olympijského hávu teprve začne, ale i tak jsem hledal a fotil místa, která obyvatelům a turistům připomínají již dnes tuto sportovní událost roku 2020. A slovo hledat je opravdu výstižné. V pár obchodech se prodávají trička a suvenýry s olympijskými emblémy, v turistickém informačním centru se krčí malá cedule s olympijským logem a v tiskovinách zde nabízených je jen malá papírová skládačka s hlavními informacemi a mapkou s rozmístěním sportovišť. Dočetl jsem se v ní, že pořadatelé očekávají 8.1 milionu diváků na sportovištích, sportovce z 220 zemí. O ně se má starat 78 tisíc dobrovolníků. Televizní přenosy bude údajně sledovat na 4.8 miliardy lidí na celém světě.

Nejvýraznější připomínku blížící se olympiády jsem zahlédnul z nadzemky při průjezdu jižní částí města. Obrovské olympijské a paralympijské logo na velké bílé kouli jakoby zaražené do černé budovy. Napadlo mě, že je to určitě sídlo nějaké významné sportovní instituce nebo přímo Japonského olympijského výboru či organizačního výboru. Nikoliv. Je to pouze autoškola. Pod obrovskými olympijskými symboly se na dopravním hřišti prohánějí budoucí řidiči.

Nemohl jsem nenavštívit stavbu hlavního olympijského stadionu. Na něm proběhne slavnostní zahájení a zakončení a hlavně atletika a taky fotbal. Nachází se v západní části města mezi turisticky oblíbenými místy Šibuja a Šindžuku. Hned u něj je stanice nadzemky. Nový stadion působí mohutně, ba přímo obrovsky. Zvláště jeho výška mě uchvátila. Stavbaři ještě ale mají co dělat. Stejně tak i na dalších sportovištích, která jsme míjel, je ještě hodně práce.

Rozhodně se ale nedá říct, že by stavební ruch nějak ochromil nebo alespoň výrazně omezil chod města. Alespoň z mého pohledu běžného turisty. Spíše naopak. Nezasvěcený návštěvník japonské „megametropole“ si ničeho snad ani nevšimne a v klidu projde bez omezení všechny vyhlášené atrakce a pamětihodnosti. Snad jen oprava některých hlavních stanic městských nadzemních drah a jejich okolí trochu snižuje komfort cestujících. Ale nic dramatického.

Bohužel jeden fakt, který na mě velmi zapůsobil, na fotografiích nelze zobrazit. A to jak je město čisté a voňavé. Na ulicích není cítit smog nebo výfukové plyny z aut. Jezdí zde obrovské množství hlavně hybridních aut ale i elektroaut. To se promítá i celkově nízké hlučnosti dopravy.

text a foto: Aleš Gräf

Vytisknout