Tak trochu jiná Diamantovka

Tak trochu jiná Diamantovka
Aktuality
úterý 29. září 2020
Pandemie koronaviru výrazně ovlivnila letošní atletický kalendář, což se přirozeně nevyhnulo ani nejprestižnějšímu atletickému seriálu. Jaký tedy byl jedenáctý ročník Diamantové ligy?

Osud letošní Diamantové ligy byl nejistý v průběhu celé sezóny, kde se jednotlivé mítinky postupně rušily nebo se jejich termíny posouvaly. Některé z nich proběhly v exhibičním formátu, a pokud už se uskutečnily, tak na nich chyběla řada hvězd zejména ze Spojených států amerických a Jižní Ameriky.

V původním kalendáři Diamantové ligy 2020 bylo 15 mítinků. Nakonec jich proběhlo pouze 8. Závody v Paříži, Šanghaji, Eugene, Rabatu, Londýně, Gatesheadu a také druhý mítink v Číně byly zrušeny. Poměrně tradičního formátu se pak dočkaly pouze zastávky v Monaku, Stockholmu, Bruselu, Římě a Dauhá.

Netradiční start

Celý seriál odstartoval 11. června v norském Oslu. Závod byl však spíše exhibicí pod názvem Impossible Games. Nutno dodat, že v daném momentě bylo i to velká výhra. Omezení však byla výrazná. V programu byl například souboj týmu v závodě na 2000 metrů, kdy se proti sobě na dálku utkaly týmy Ingebrigtsen a Cheruiyot. Zatímco Norové běželi v Oslu, Keňané závodili ve stejný čas v Nairobi. Karsten Warholm zase běžel sólo závod na 300 metrů překážek. Podobně na tom byla na trati 10 000 metrů Therese Johaugová. Šestistovku pak běžely pouze dvě atletky a obě musely celý závod absolvovat ve své dráze.

Další exhibice na Letzigrundu

Téměř o měsíc později proběhl další mítink v Curychu. I tentokrát byl spíše exhibičního rázu a s pojmenováním Inspiration Games. Kromě legendárního curyšského stadionu Letzigrund se ve stejnou dobu závodilo ještě na dalších šesti místech, a to v portugalském Lisabonu, francouzském Aubiére, nizozemském Papendalu, švédském Karlstadu a dvou amerických městech Walnut v Kalifornii a floridském Bradentonu. Celé klání bylo také pojato jako týmová soutěž, kdy se každé z osmi disciplín zúčastnili tři atleti, kteří hájili výběry Evropy, Severní Ameriky a zbytku světa.

Česká atletika měla svou zástupkyni v Zuzaně Hejnové, která se v nizozemském Papendalu na dálku utkala na třístovce překážek s Američankou Georganne Molineovou a Švýcarskou Leou Sprungerovou. V tomto měření sil skončila třetí v čase 40.97. V tehdejším nejlepším světovém výkonu roku 39.09 vyhrála v Kalifornii běžící Molineová.

V konečném hodnocení získali nejvíce bodů atleti ze Severní Ameriky (20) před Evropou (17) a zbytkem světa (9). Nutno dodat, Američanům k triumfu pomohlo výrazně příznivější počasí než to, ve kterém museli závodit jejich soupeři v Evropě.

Lausanne pouze pro tyčkaře

Také druhá švýcarská zastávka v Lausanne byla hodně specifická. Byla totiž vyhrazena pouze pro tyčkařské soutěže, které se uskutečnily na místním náměstí. Zejména soutěž mužů měla opravdu špičkovou kvalitu. Vítězný Švéd Armand Duplantis se totiž úspěšně přenesl přes 607 centimetrů a pokusy o zdolání světového rekordu mu znemožnilo nedostatečné osvětlení sektoru. Zaskvěl se také americký světový šampion Sam Kendricks, jenž zdolal 602.

Petr Jelínek