přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

23. listopadu 2023, 15:19

Světovému kladivu vládne javorový list

Kladivářským kláním na té nejvyšší úrovni dominovali v posledních letech zástupci evropských vrhačských velmocí nebo ze Spojených států amerických. Na MS v Budapešti však všem vypálily v obou mistrovských soutěžích kanadské barvy, jejichž zástupci se nyní vyhřívají na světovém kladivářském trůnu.

Kanadské atletice dělali vždy čest zejména vynikající sprinteři jako olympijský šampion ze stovky na hrách v Atlantě 1996 a bývalý světový rekordman Donovan Bailey či vítěz dvoustovky na olympiádě v Tokiu Andre De Grasse nebo vícebojaři jako Damian Warner, Pierce LePage a Brianne Theisen-Eaton. Nyní se ovšem na světovém atletickém nebi ukázaly dvě nové kladivářské hvězdy z této severoamerické země, které si na letošním světovém šampionátu v Budapešti kladivářská klání naprosto podmanily.

Řeč je o Ethanu Katzbergovi a Camryn Rogers. Jejich úspěchy jsou o to pozoruhodnější, že jich dosáhli v disciplíně, kde přeci jen trošku trvá, než se dostanete na vrchol a dominují jí spíše zkušení závodníci. Camryn Rogers přitom dosáhla na světový titul už ve 24 letech a Ethan Katzberg to dokázal dokonce v čerstvých 21 letech. „Je to něco, co se ještě nikdy nestalo a bylo opravdu skvělé, že jsem to mohla sdílet právě s Ethanem,“ nechala se slyšet Rogers krátce po dosažení jejich dosud životních úspěchů.

Dvoumetrový habán pokořil všechna známá jména

Zatímco Rogers byla jednou z hlavních favoritek na jeden z cenných kovů, Katzbergův triumf patřil mezi ty velmi překvapivé. Vytáhlého kanadského mladíka s dlouhými vlasy a specifickým knírem rozhodně nepřehlédnete a nyní už vyčnívá i svými výkony. Pod vedením někdejšího bronzového medailisty z olympijských her ve vrchu koulí Dylana Armstronga udělal v posledním roce opravdu nevídaný výkonnostní progres.

Atletice se věnuje od roku 2017 a mimo americký kontinent odcestoval závodit poprvé v roce 2021, kdy se zúčastnil mistrovství světa juniorů v keňském Nairobi. V závodě, kde náš Jan Doležálek vybojoval zlatou medaili ovšem prožil zklamání, jelikož ve finále nezaznamenal jediný platný pokus.

Sezóna 2022 pro něj byla tou první v mužské kategorii a velmi náročný přechod na těžší náčiní zvládl velmi dobře. Na mistrovství světa do Eugene se mu sice ještě nepodařilo kvalifikovat, nicméně zvítězil na Hrách Commonwealthu, když si v Birminghamu posunul o více než dva metry osobní maximum na 76.36.

Naznačil své možnosti, ale jakého výkonnostního posunu dosáhl v letošní sezóně, to je něco nevídaného. Už začátkem května si na domácím mítinku hodil osobák 78.41, který pro něj byl vstupenkou na velké mezinárodní mítinky, kde si pak vedl skvěle, když neskončil ve špičkové konkurenci hůř než třetí. Ač není kladivo diamantovou disciplínou, vyhrál například i právě na mítinku tohoto seriálu v Paříži. Bylo jasné, že tentokrát ho globální atletický vrchol nemine. Mohl na něj odcestovat v pozitivním naladění, jelikož si ještě při posledním závodním testu před šampionátem opět vylepšil osobák na 78.73. Přesto se v Maďarsku počítalo, že se o cenné kovy budou prát spíše jiní borci s většími zkušenostmi.

Ovšem už v kvalifikaci 198 centimetrů vysoký Ethan roztočil své kladivo a poslal ho do vzdálenosti 81.18, čímž výrazně vylepšil kanadský národní rekord a hodil nejdále z celého startovního pole, což byl šok nejen pro jeho soupeře. „V kvalifikaci se mě Wojciech Nowicki zeptal, jak daleko jsem hodil. Řekl jsem 81.18. Myslím, že se možná i zasmál, jako by mi nevěřil. Pro všechny to byl šok, ale já věděl, že jsem schopen ve finále vyhrát,“ vzpomíná.

A tak se i stalo. V dramatickém souboji právě s Nowickim, domácím Bencem Halászem a dalším Polákem Pawlem Fajdkem obstál, když v pravý moment opět posunul své hranice díky dalšímu osobáku 81.25 a mohl se tak radovat z titulu světového šampiona. „Je to Dylanova práce. Je skutečným mistrem celé sezóny. Cílí na to, abychom si hodili osobní maximum při vrcholu sezóny. To, že se mi to podařilo hned dvakrát ukazuje, že to děláme dobře a byli jsme odměněni za plné nasazení v průběhu celého roku,“ ocenil přínos svého trenéra.

Krajanovo zlato motivací k vlastnímu úspěchu

Právě Rogers byla jedním z prvních gratulantů poté, co se Katzberg vrátil po vítězném finále na týmový hotel. Z úspěchu svého krajana měla obrovskou radost, a navíc se jednalo o skvělou motivaci k jejímu světovému finále. „Všichni jsme z něj byli tak nadšení, takže jsem doufala, že tuto dynamiku přenesu i do svého závodu. To je přesně druh energie, který chcete před startem cítit. Ethan měl v podstatě průběh soutěže, o kterém každý sní. Nejprve vyhrajete kvalifikaci v osobáku a následně jdete do finále s tím, že ho vyhrajete, a to se stane,“ neskrývala nadšení.

Emoce však musela trošku krotit, jelikož její finále se konalo o tři dny později. Navíc musela nejprve projít kvalifikací, což není nikdy jednoduché. To potvrdila například Američanka Brooke Andersen, která v sezóně hodila přes 80 metrů a byla hlavní favoritkou na zlato. Přesto právě její cesta šampionátem skončila už v kvalifikačním kole.

Navíc byla přeci jen pod větším tlakem než Katzberg, jelikož se od ní medailový úspěch čekal. V nejužší světové špičce už je tři roky. Na olympiádě v Tokiu skončila ještě bez medaile na pátém místě, ale loni na MS v Eugene už brala stříbro. K tomu ještě přidala zlato z her Commonwealthu a navíc skvěle závodila i v letošní sezóně, když vylepšila v Los Angeles svůj národní rekord až na 78.62, čímž se vyhoupla až na pátou příčku historických světových tabulek.

Na rozdíl od Andersen prošla kvalifikací v Budapešti poměrně hladce a největší soupeřka jí navíc odpadla. Nicméně i tak proti ní stála řada dalších silných soupeřek. Finále však mělo až nečekaně hladký průběh. Rogers šla na řadu až jako poslední, ale hned v úvodní sérii hodila 77.22 a jak se později ukázalo, už tento hod jí zajistil zisk titulu mistryně světa před Američankami Janee´Kassanavoid a DeAnnou Price. „Že jsem šla na řadu jako poslední pro mě bylo výhodou. Můžete totiž reagovat na soupeřky, což mě osobně o to více motivovalo.“

Motivace směrem k Paříži nechybí

Poté, co si oba užili zasloužené volno už jsou zase zpět v práci a připravuji se na olympijskou sezónu 2024. Rogers ukončila studium na univerzitě v Kalifornii a podepsala profesionální smlouvu s firmou Nike. Jak sama přiznává, dodává jí to určitou finanční jistotu do dalších let. „Trenér mi říká, že každý rok začínáš znovu. Musíme vyhodnotit, co vše jsme dělali správně a jak se ještě zlepšit,“ sděluje. Zatímco v Tokiu byla nováčkem na světové scéně, v Paříži bude do závodu vstupovat z úplně jiné pozice, které se ovšem neděsí. „Jsem někdo, kdo měl vždy rád tlak. Samozřejmě si ho naplno uvědomím až v průběhu sezóny a na olympiádě, ale nemám obavy. To k tomu prostě patří. V Paříži očekávám velmi kvalitní soutěž a jako každý sním o umístění na pódiu,“ dodává.

Katzberg už má za sebou také dovolenou, při které se věnoval svému oblíbenému muškaření a dře směrem k nadcházející sezóně, kde bude chtít dokázat, že jeho úspěch nebyl ojedinělým. „Je skvělé, že jsem se stal mistrem světa, ale nechci usnout na vavřínech. Oslavy jsem si užil a teď je čas myslet na to, aby se opět vrátil na pódium. Jsem extrémně motivovaný. Chci pokračovat v tom, co dělám a směrem k olympiádě se opět o něco posunout. Ambice jsou sice nejvyšší, ale nadále zůstávám pokorný a budu tvrdě trénovat,“ neskrývá odhodlání směrem k budoucím metám.

Petr Jelínek, foto: Soňa Maléterová

Vytisknout