Stříbrná štafetová radost na závěr
Na druhý medailový úspěch v Toruni si musela česká atletika počkat až do samotného závěru programu. České štafety mužů na 4x400 metrů posbíraly na evropských halových šampionátech tři bronzy v řadě v letech 2013, 2015 a 2017. Na posledním HME v Glasgow 2019 štafeta chyběla a nyní se česká sestava po čtyřech letech na halové evropské stupně vrátila. V šesté dráze rozběhl závod Vít Müller a jeho úloha nebyla jednoduchá, protože měl přímo pod sebou favorizované Nizozemce. Své role se ovšem zhostil na výbornou a předával na druhé příčce Pavlu Maslákovi. Dříve tradiční finišman si vedl jako zkušený mazák, ustál několik nepříjemných kontaktů s italským soupeřem a dotíral dokonce i na vedoucí Nizozemsko. Michal Desenský pak na třetím úseku průběžnou druhou pozici udržel. Finišující Patrik Šorm pak odrazil v cílové rovince útok dotírajících Britů, a tak se mohla naše štafeta radovat ze stříbrných medailí v čase 3:06.54. Na vítězné Nizozemce (3:06.06) jsme ztratili 48 setin. Naopak bronzová Velká Británie (3:06.70) za našimi čtvrtkaři zaostala o 16 setin.
Cesta švédského světového rekordmana Armanda Duplantise za premiérových halovým evropským titulem byla i díky absenci Renauda Lavillenieho naprosto hladká. Zlato si zajistil úspěšných skokem na 586 centimetrů. Poté si nechal na stojany nastavit rovnou 605 centimetrů, čímž by o jeden centimetr překonal rekord šampionátu, který byl od HME v Praze 2015 právě v držení Lavillenieho. Také o tento primát ho Duplantis připravil, když tuto hodnotu napodruhé zdolal. Následně se ještě třikrát pokoušel na 619 o překonání vlastního halového světového rekordu, zatím neúspěšně, i když druhý pokus byl hodně nadějný. Duplantis naposledy okusil hořkost porážky na mistrovství světa v Dauhá 2019. Od té doby vyhrál 21 finálových závodů v řadě a světové tyčce jasně dominuje. Renauda Lavillenieho skvěle zastoupil jeho mladší bratr Valentin, který si úspěšným skokem na 580 centimetrech vyrovnal osobní rekord a zajistil stříbro. Bronzový Polák Piotr Lisek skočil stejnou výšku, ale potřeboval k tomu více pokusů.
Podobně dominantní jako byl švédský tyčkař, byla ve výškařském sektoru Ukrajinka Jaroslava Mahučiková. Jako jediná se totiž dokázala přenést přes 200 centimetrů a poté se na 207 pokoušela o překonání vlastního halového národního rekordu. Ten jí sice odolal, ale evropský halový titul získala suverénním způsobem. Její krajanka Iryna Heraščenková si vylepšila své kariérní maximum na 198 centimetrů a brala stříbro. Nový finský národní rekord 196 centimetrů skočila bronzová Finka Ella Junnilaová. Ukrajinskou nadvládu potvrdila čtvrtá Julia Levčenková (194).
Rekord mistrovství byl k vidění také ve štafetě žen na 4x400 metrů. Do čela této statistiky se dostaly vítězné Nizozemky. Čtveřice Leike Klaverová, Marit Dopheideová, Lisanne de Witteová a Femke Bolová zaběhla čas 3:27.15 a z dosavadního historického maxima Britek z roku 2013 ukrojila 41 setin. Zástupkyně Spojeného království byly stříbrné za 3:28.20. Bronz braly domácí Polky (3:29.94).
Francouzský vícebojař Kevin Mayer mohl po prvním soutěžním dni sedmiboje stále reálně pomýšlet na překonání vlastního evropského rekordu z vítězného HME v Bělehradě 2017. Za ním vykročil solidním výkonem na šedesátce překážek, kterou zvládl za 7.78. V tyči pak bral body za 520 centimetrů. Právě v této disciplíně odpadl jeho nejbližší pronásledovatel Simon Ehammer ze Švýcarska, který nezvládl svou základní výšku. K tomu, aby Mayer pokořil svůj rekordní zápis musel zaběhnout závěrečný kilometr za 2:37.5 a lépe. To se mu bohužel nepodařilo. Pět okruhů uběhl v čase 2:45.72. Přesto se mohl radovat z druhého titulu halového evropského šampiona v nejlepším světovém výkonu roku 6392 bodů. Obhájce zlata z Glasgow Španěl Jorge Ureňa posbíral 6158 bodů a byl stříbrný. Bronz zůstal v Polsku zásluhou Pawla Wiesiolka a jeho osobního rekordu 6133 bodů.
Suverénní vítězkou finálového závodu na 60 metrů překážek žen byla Nizozemka Nadine Visserová, která triumfovala v novém národním rekordu 7.77. Z vlastního maxima ukrojila další čtyři setiny a úspěšně obhájila titul halové mistryně Evropy z Glasgow. Visserová se také osamostatnila na čele letošních světových tabulek a posunula na dělené sedmé místo evropských historických statistik. Za ní si to o zbylé dva cenné kovy rozdalo britské sesterské duo. Úspěšnější byla tentokrát mladší Cindy Semberová (dříve Ofiliová) v čase 7.89 před Tiffany Porterovou, která brala bronz za 7.92.
Pozici aktuální evropské jedničky na šedesátce překážek potvrdil Francouz Wilhem Belocian, jenž se může radovat z mistrovského titulu, který ozdobil nejlepším kontinentálním výkonem této sezóny 7.42, což je čas, kterým se řadí na dělenou čtvrtou příčku historických evropských tabulek. Za rekordem mistrovství Brita Colina Jacksona z roku 1994 zaostal jen o tři setiny a na národní rekord reprezentačního kolegy Dimitri Bascoua ze sezóny 2016 ztratil setinu jednu. Přesně o takový rozdíl se také předkláněl do cíle Brit Andy Pozzi, jenž si vyrovnal časem 7.43 kariérní maximum, se kterým figuruje na osmé pozici evropských historických statistik a po čtyřech letech se vrátil na evropské halové stupně vítězů. Bronz putuje do Itálie zásluhou Paola Dal Molina. Ten prolétl rovinku s ploty za 7.56.
Letošní nejlepší světový výkon padl také ve finále ženské šedesátky. Nejrychlejší ženou na nejkratším sprintu byla Švýcarka Ajla del Ponteová, když přímo deklasovala zbytek startovního pole v obrovském osobáku 7.03, čímž vyrovnala národní rekord Mujingy Kambundjiové, se kterou se teď dělí o pátou příčku evropských historických tabulek. Kariérní maximum z letošního roku si srazila o 11 setin. Souboj o další medaile byl o poznání dramatičtější. Finka Lotta Kemppinenová a Nizozemka Jamile Samuelová se do cíle předkláněly obě v čase 7.22. Tisícinky hrály ve prospěch první jmenované.
Co se mu nepodařilo před dvěma lety v Glasgow, dokázal v Toruni. Norský běžecký super talent Jakob Ingebrigtsen získal běžecký double na tratích 1500 a 3000 metrů. Po pátečním triumfu na kratší distanci si naprosto kontrolovaně doběhl pro zlato i na trojce, když svým soupeřům nedal ani tu nejmenší šanci a obhájil zlato z předešlého HME v novém osobním rekordu 7:48.20. V těsném finiši o další cenné kovy měli nejrychlejší nohy stříbrný Belgičan Isaac Kimeli (7:49.41) a Španěl Adel Mechaal (7:49.72).
Finále ženské půlky bylo takovým malým britsko-polským mezistátním utkáním. Ostrovanky šly do závodu ve třech a domácí reprezentace měla dvě zástupkyně. Tuto sestavu pak doplnila ještě Švýcarka Lore Hoffmannová. O medailích se rozhodovalo až v závěrečném finiši, kde byla nejsilnější vedoucí žena letošních evropských tabulek Keely Hodkinsonvá a v čerstvých devatenácti letech získala titul halové mistryně Evropy v čase 2:03.88. Na stupně vítězů ji pak doprovodila dvojice zkušených Polek Joanna Józwiková (2:04.00) a Angelika Cichocka (2:04.15).
Domácí příznivci vzhlíželi s velkými nadějemi také ke stejné disciplíně mužů, kde měli trojí zastoupení. Pro zlato si nakonec doběhl ten nejméně zkušený z nich. Patrik Dobek totiž do nedávna sbíral úspěchy na čtvrtce překážek a na osmistovku se soustředí teprve prvním rokem. Přesto si poradil s půlkařskými matadory a zvítězil v osobním maximu 1:46.81. Druhý byl jeho reprezentační parťák Mateusz Borkowski za 1:46.90 a na stříbro z Glasgow medailově navázal bronzový Brit Jamie Webb (1:46.95).
Portugalská trojskokanka Patricia Mamonaová přidala k venkovnímu evropskému titulu z roku 2016 i ten halový. V Toruni si ho vyskákala novým národním rekordem své země 14.53. Vlastní dva roky starý zápis vylepšila o devět centimetrů. Cestu za zlatem však neměla jednoduchou. Další dvě medailistky zaostaly jen jediný centimetr za ní. Obhájkyně zlata Španělka Ana Peleteirová i Němka Neele Eckhardtová zapsaly 14.52. Peleteirová měla však lepší druhý nejdelší pokus, což jí přisoudilo stříbro. Na Eckhardtovou „zbyl“ bronz. Navíc o stříbro přišla až v závěrečné sérii.