přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

6. dubna 2021, 12:47

Stewartová boj o Tokio nevzdává

Běžkyně Moira Stewartová se o uplynulém víkendu blýskla při svém maratonském debutu ve švýcarském Belbu vynikajícím časem 2:29:39, čímž zaostala jen devět vteřin za ostrým limitem na olympiádu. Jak se připravovala na svou maratonskou premiéru a jak vidí své šance směrem účasti na největším sportovním svátku?

Moiro, máte za sebou první maraton, jaký pro vás byl?

První polovina závodu byla celkem v pohodě, ale pak začaly přicházet krušné chvilky. Krizí jsem měla několik. Ta nejhorší byla zhruba šest kilometrů před cílem, kdy jsem měla úplně gumové nohy a už se mi nechtělo pokračovat. Navíc se pak hodně začal točit vítr a bylo hodně náročné se jím jen ve dvou lidech prokousávat.

Oproti ostatním maratonům byl tento dost specifický. Jak jste to vnímala?

Byl to spíš takový komorní závod. Diváků bylo pramálo. Ostatní závodníci nebyli na dohled, a ještě se tam běhalo mezi stodolami a traktory. S bráchou, který mi dělal vodiče, nám to připadalo spíš jako společný tempový trénink. Závodní atmosféra byla bohužel nulová.

Ostrý olympijský limit vám utekl o pouhých devět vteřin. Věříte, že i tento čas by mohl stačit k účasti pod pěti kruhy?

Scházelo opravdu málo. Hodně jsme o tom diskutovali s trenérem a vlastně jsme přišli na to, že samotný čas na olympiádu stačit asi nebude. Nejlépe se nám teď jeví možnost zkusit ho zaběhnout ještě na konci května při MČR v maratonu, i přesto, že jsem dva maratony běžet nechtěla.

Kdy vůbec padlo definitivní rozhodnutí, že se pro letošní sezónu zaměříte na maraton?

Bylo to loni na podzim. Dostala jsem od trenéra pár týdnů, abych se rozhodla, jakým směrem se letos vydám. Měla jsem na výběr mistrovství světa v krosu (které nakonec nebylo), zkusit trojku v hale, kvalitně se připravit na 10 000 metrů nebo hecnout maraton a zkusit se dostat na olympiádu. Ačkoliv byl maraton to nejšílenější rozhodnutí, byla tam vidina olympijských her, což je pro sportovce nejvíc.

Jak moc se změnila vaše příprava?

O dost se navýšila kilometráž. Téměř ze dne na den jsem měla během týdne naběháno o 50 kilometrů více, než jsem byla zvyklá. Dlouhé výběhy se z 22 kilometrů protáhly někdy až na 36. Zařadili jsme také delší tempové úseky v rozmezí mezi 5 a 10 kilometry.

Upravovali jste nějakým způsobem i stravu? Zejména v posledních týdnech před závodem.

Strava se hodně změnila v tom, že jsem musela být schopná extrémní tréninkový výdej nějakým způsobem ujíst. Jedla jsem mnohem víc než předtím. Ty hromady jídla pro mě byly snad složitější než samotný trénink. Týden před závodem jsem pak najela bezsacharidovou dietu. To nikomu nepřeju, protože to je fakt trápení a člověk se cítí úplně vyčerpaný. Čtyři dny před závodem jsem zase najela na sacharidy a snažila se jich sníst co nejvíce. Je to celkem běžný postup pro vytrvalce, aby jim energie vystřelila přesně na závod.

Jak bude vypadat váš program v následujících týdnech?

Teď mám za úkol co nejlépe zregenerovat. Tento týden po závodě je opravdu hodně volný. Pak se musím pokusit trochu připravit na MČR v běhu na 10 000 metrů. Snad budu za tři týdny závodu schopná. Původně jsem měla v plánu běžet Evropský pohár na 10 000 metrů v Birminghamu, ale po zaběhnutí maratonu se věci trochu zkomplikovaly, tedy v dobrém a pohráváme si tedy s myšlenkou zkusit ještě jeden maraton. Do olympijského limitu stačí jen kousek a ráda bych to dotáhla do konce.

Petr Jelínek, foto: Mirko Blaettler

Vytisknout