Sprinterská legenda slaví jubileum

Sprinterská legenda slaví jubileum
Aktuality
pondělí 11. května 2020
O uplynulém víkendu oslavila 60. narozeniny jedna z největších ženských sprinterských legend historie Merlene Otteyová, která atletický svět udivovala nejen jedinečnými výkony, ale i nevídanou dlouhověkostí, když ještě před osmi lety proháněla na dráze o několik generací mladší soupeřky.

Jamajská rodačka si odbyla svou mezinárodní premiéru v roce 1979 na Panamerických hrách v portorickém San Juanu. V té době již dlouhodobě žila ve Spojených státech amerických a byla studentkou univerzity v Nebrasce. V pouhých devatenácti letech získala v San Juanu bronz na dvoustovce a s jamajskou štafetou si doběhla pro stříbro. O rok později se představila poprvé v kariéře na olympijských hrách a v Moskvě se postarala o překvapení, když na dvoustovce vystoupala na bronzový stupínek.

O čtyři roky později na hrách v Los Angeles už byla v jiné pozici. Zde se od ní medaile očekávaly a byly z toho dva bronzy na tratích 100 i 200 metrů. V průběhu osmdesátých let se stala jednou z nejúspěšnějších sprinterek. O to větší bylo její zklamání na olympiádě v Soulu, kde jí ani čas 21.99 nestačil na zisk cenného kovu a skončila těsně pod stupni vítězů. V Jižní Koreji tak vyšla medailově naprázdno, jelikož do semifinále stovky ani nenastoupila a stejně tomu bylo u finále štafety na 4x100 metrů, kde sice Jamajčanky do boje o nejvyšší příčky postoupily, ale neodstartovaly.

V roce 1990 chyběl globální vrchol, přesto byla Otteyová vyhlášena nejlepší atletkou světa pro tuto sezónu a nebylo divu. Na Hrách Commonwealthu získala sprinterský double a po celou sezónu zůstala neporažena. Ač měla za sebou již více než deset let úspěšné kariéry, stále čekala na individuální zlato z olympijských her či mistrovství světa.

Sezónu 1993 začala na výbornou, když ve francouzském Lievin zaběhla halový světový rekord na dvoustovce 21.87 a dosud je jedinou ženou, které se kdy podařilo v hale stlačit na této distanci čas pod 22 vteřin. Na mistrovství světa do Stuttgartu odjížděla s velkým očekáváním. Ve finále stovky předvedla strhující souboj s Američankou Gail Deversovou, když obě proběhly cílem v čase 10.81. Jediná tisícina pak rozhodla ve prospěch Deversové. Otteyová se zlata dočkala na dvoustovce, kde už přemožitelku nenašla. Její čekání na individuální globální titul tak trvalo čtrnáct let. Od dva roky později na světovém šampionátu v Göteborgu pak titul mistryně světa na dvoustovce úspěšně obhájila.

Zlato z olympijských her jí ovšem nadále unikalo. Na hrách v Barceloně získala na dvoustovce opět bronz. Atlanta byla již její pátou olympiádou. V té době jí už bylo 36 let. Ve finále stovky se odehrál téměř totožní scénář jako na MS ve Stuttgartu. I tentokrát se cílem předkláněla ve stejném čase jako Deversová, když oběma časomíra ukázala 10.94. Ani v tomto případě nestála štěstěna na straně Otteyové, Deversová byla o pět tisícin rychlejší a Jamajčanka se musela spokojit se stříbrem. Své síly tak upínala ke dvoustovce, ale i tam našla přemožitelku ve Francouzce Marii-José Pérecové. K třem olympijským bronzům na této trati přidala stříbro.

Složité období přišlo ke konci 90. let. V sezóně 1999 měla po mítinku v Lucernu pozitivní dopingový nález na anabolický steroid nandrolon, což jí znemožnilo start na mistrovství světa v Seville. Po dlouhých tahanicích bylo nakonec její jméno v roce 2000 očištěno a dvouletý distanc zrušen. Otevřela se jí tak cesta na její šesté olympijské hry v australském Sydney, a to i přesto, že na jamajské kvalifikaci dosprintovala až čtvrtá, což ji nominovalo pouze pro štafetu. Nakonec však běžela po tahanicích v jamajském týmu i stovku. Z mnoha stran byla obviňována z protekce, a že zabírá místo mladším reprezentačním kolegyním. Otteyová odpověděla rázně, když si dosprintovala pro čtvrté místo jako druhá nejlepší Jamajčanka v závodě. S odstupem času se navíc po diskvalifikaci vítězné Američanky Marion Jonesové dočkala po devíti letech bronzu z tohoto závodu.

Spory s jamajskou atletickou federací se i přes úspěšné vystoupení na hrách v Sydney stupňovaly a Otteyová se rozhodla pro změnu občanství. Od roku 1998 žila ve Slovinsku, kde působil její trenér Srdjan Djordjevic, a tak od sezóny 2002 začala reprezentovat tuto balkánskou zemi. Pod její vlajkou získala také svou poslední velkou medaili, kterou byl bronz z šedesátky na halovém světovém šampionátu v Birminghamu 2003. Na stupně vítězů vystoupala ve 42 letech. Ani v tu dobu ovšem neuvažovala o ukončení kariéry. Naopak spřádala olympijské plány.

Na olympijský svátek do Atén se jí podařilo kvalifikovat a ostudu rozhodně neudělala, když postoupila do semifinále. Do boje o medaile se ale už neprobila. Atény byly také její olympijskou derniérou. Přesto, že ještě závodila dalších osm let, na hry do Pekingu ani Londýna se už nedostala.

Merlene Otteyová nebyla cizí ani českému publiku. Několikrát závodila na Zlaté tretře v Ostravě a s českými sprinterkami změřila v roce 2007 své síly i v rámci mistrovství České republiky družstev, kdy v Sušici hostovala za Olymp Brno a na stovce doběhla druhá.

Její poslední velkou mezinárodní akcí bylo mistrovství Evropy v Helsinkách 2012, kde běžela se slovinskou štafetou. Ve dvaapadesáti letech se stala nejstarší účastnicí historie evropských šampionátů. O několik týdnů později se rozhodla pro ukončení své veleúspěšné 33 let trvající kariéry.

Její bilance na mezinárodní úrovní nemá obdoby. Získala 30 medailí na olympijských hrách, mistrovství světa a halových světových šampionátech. Celkem sedmkrát se zúčastnila olympijských her a v tomto ohledu je rekordmankou. Devětkrát vystoupala pod pěti kruhy na stupně vítězů. Toho dosáhla už pouze americká sprinterka Allyson Felixová. Dlouho také držela primát v počtu získaných medailí na MS, když jich má doma čtrnáct. V tomto případě jí překonala právě Felixová, která má ve své sbírce již 17 medailí z mistrovství světa. Je trojnásobnou halovou mistryní světa i vítězkou her Commonwealthu. Třináctkrát byla vyhlášena nejlepší jamajskou sportovkyní roku.

Merlene Otteyová je nadále halovou světovou rekordmankou na dvoustovce. Jako jediná v historii se s časem 21.87 dostala pod dvaadvacet vteřin. Drží jamajské národní rekordy na dvoustovce (21.64) a v halové šedesátce (6.96). V obou disciplínách figuruje na čtvrtém místě historických světových tabulek. Ve své bohaté kariéře dokázala téměř všechno. Jediné, co jí chybí, je individuální olympijské zlato, také proto bývala často přezdívána „bronzová královna“. V mnoha ohledech se však budou její kariérní milníky jen těžko překonávat.

Petr Jelínek

Fotogalerie