S novou osobností k nejvyšším metám
Její cesta čtvrtkařky překážkářky začala v roce 2011. Ve svých šestnácti letech se pokoušela kvalifikovat na mistroství světa dorostu na hladké čtvrtce a stovce překážek. Ani v jedné disciplíně se však nedokázala probít do amerického výběru pro šampionát ve francouzském Lille. Jednalo se o její první, ale zdaleka ne poslední kariérní zklamání, ze kterého se ovšem velmi záhy dokázala otřepat vstříc skvělým výkonům. Jestli totiž něčím Shamier skutečně vyniká, tak je to schopnost se odrazit od pomyslného dna. „Jen několik týdnů poté, co jsem selhala na americké kvalifikaci pro mistrovství světa dorostu, jsem si řekla, že zkusím čtvrtku překážek a hned z toho byl nejlepší sezónní světový výkon této kategorie 57.83. Hned po závodě jsem si řekla, že toto bude moje disciplína,“ vzpomíná.
Po necelém roce specializovaného tréninku se v sezóně 2012 stala americkou juniorskou šampionkou a na mistrovství světa do 20 let v Barceloně patřila k největším favoritkám na zlato. Přesto, že byla suverénně nejmladší závodnicí z celého startovního pole, ve finále po většinu závodu jasně dominovala a zdálo se, že si běží pro suverénní vítězství a velký osobní rekord. Na poslední překážce ovšem přišel pád a ztráta veškerých nadějí. Naštěstí měla díky svému nízkému věku šanci na reparát od dva roky později na MSJ, které v roce 2014 hostilo americké Eugene. O motivaci tak měla rozhodně postaráno.
Právě na stadionu Hayward Field v Eugene pak v této sezóně proběhly její tři největší závody a všechny vyhrála. Nejprve získala titul šampionky NCAA v čase 55.07, následně si zajistila juniorský národní titul, aby se krátce nato vrátila na stejné místo a stala se juniorskou mistryní světa. Nebylo tak lepší satisfakce za Barcelonu než vybojovat zlatý úspěch při mezinárodním vrcholu na domácí půdě.
Její raketový vzestup pokračoval i o rok později, kdy neohroženě vlétla do světové špičky i mezi dospělými. Obhájila titul šampionky NCAA, když poprvé v kariéře stlačila svůj čas pod 54 vteřin, vyhrála americké národní mistrovství v čase 53.83, následně zvítězila na Panamerických hrách v kanadském Torontu a na mistrovství světa v Pekingu nestačila pouze na vítěznou Zuzanu Hejnovou a radovala se ze zisku stříbrné medaile. Zdálo se, že je na nejlepší cestě se stát světovou jedničkou na této trati a jen málokdo by asi očekával, že v dalších šesti letech žádný další cenný kov z velké mezinárodní akce nezíská.
S typicky americkým silným sebevědomím vstoupila do olympijské sezóny 2016. Potřetí v řadě vyhrála šampionát NCAA a čas 53.51 ji pasoval pro hry v Riu do role jedné z favoritek na medaili. O to větším překvapením bylo, když nedokázala v americké olympijské kvalifikaci postoupit ani ze semifinále. Na vině byly hlavně její problémy s technikou přechodu překážek a běžeckým rytmem, což ji zradilo mnohokrát předtím i poté.
Její kariéra tak byla jako na houpačce. Jen několik týdnů poté, co proběhly olympijské hry v Riu, kde chyběla, zvítězila v curyšském finále Diamantové ligy, kde porazila čerstvou stříbrnou olympijskou medailistku Dánku Saru Slott Petersenovou. O rok později si doběhla pro stříbro na americkém mistrovství v super rychlém časem 52.75. Ani tentokrát ovšem své ambice nenaplnila, když na světovém šampionátu v Londýně skončila už v semifinále. Naopak sezóna 2018 pro ni byla úspěšná. Vyhrála dva mítinky Diamantové ligy i severoamerický šampionát v Torontu a při Kontinentálním poháru v Ostravě doběhla druhá. V této sezóně však chyběl globální vrchol. Ten se konal o rok později v katarském Dauhá, kde proběhlo mistrovství světa. Na něm však Littleová chyběla, jelikož skončila v americké kvalifikaci čtvrtá a do týmu se nenominovala.
Olympijský rok 2021 byl v jejím podání opět plný protikladů. Vstoupila do něj s novou image. Dosud pro ni byly charakteristické silné brýle a velká mašle ve vlasech. Obojího se zbavila, ale kolísavý trend její výkonnosti jí zůstal. Během jednoho týdne prožila jedno ze svých největších kariérních zklamání i dosud životní běh. Její hlavní motivací byla účast na olympijských hrách v Tokiu a v americké olympijské kvalifikaci k tomu měla skvěle nakročeno. S přehledem vyhrála rozběh i semifinále a velmi ambiciózně odstartovala i do samotného finále. Až do osmé překážky držela krok s pozdější vítězkou Sydney McLaughlinovou, která v tomto závodě zaběhla časem 51.90 světový rekord. Právě na osmé bariéře však přišlo selhání a do potřebného rytmu už se nedostala. Cílem proběhla jako čtvrtá za 53.85 a bylo jasné, že ani tentokrát si na největším sportovním svátku nezazávodí. Tentokrát Littleovou dělilo od splnění olympijského snu 15 setin. „Tento závod pro mě byl obrovskou lekcí, ze které se musím do budoucna poučit. Po olympijské kvalifikaci jsem několik dní probrečela, sledovala videa ze závodu a snažila se zjistit, co se vlastně stalo,“ přiznala.
Absence na olympijských hrách jí mohla mrzet o to více, že se nacházela v životní formě, což potvrdila jen několik dní po nevydařeném závodě v Eugene, když na mítinku Diamantové ligy svedla napínavý souboj s pozdější bronzovou medailistkou z Tokia Femke Bolovou z Nizozemska a výsledkem bylo druhé místo a velký osobní rekord 52.39, kterým se stala pátou nejrychlejší ženou historie této disciplíny. „Před závodem ve Stockholmu jsem si řekla, že tohle je teď má olympiáda. Chtěla jsem dokázat, na co opravdu mám. Ne, že bych se primárně upínala k tomu, aby to byla satisfakce za Trials, ale musela jsem předvést, co ve mně je.“
Mítink ve Stockholmu byl dle jejích slov významným momentem v jejím dalším atletickém vývoji a ráda by v příštím roce konečně prolomila dlouholeté čekání na další velkou medaili. Asi k tomu není povolanější místo než americké Eugene, které příští rok hostí mistrovství světa a kde dosáhla v roce 2014 svého prvního mezinárodního úspěchu. „Kvalifikovat se a uspět na mistrovství světa je pro mě nesmírně důležité. Po neúspěchu na letošní olympijské kvalifikaci jsem strávila hodně času přemýšlením, hledala jsem své jméno na sociálních sítích a zjistila, jak velkou podporu mám, a to je pro mě obrovský hnací motor. Dám do přípravy všechno. Každá negativní zkušenost mě posiluje. Hodně mi pomohla Keni Harrisonová. V roce 2016 překonala světový rekord, obě jsme vedly světové tabulky, a nakonec se ani jedné nepodařilo dostat do olympijského týmu. Tehdy byla hodně dole, ale překonala to a je pro mě velkou inspirací. Je důležité se učit trpělivosti a úspěchy pak přijdou. Nyní se však cítím mnohem vyzrálejší a moudřejší,“ nechybí Littleové odhodlání.
Když její krajanka Dalilah Muhammadová zaběhla při svém triumfu na mistrovství světa v Dauhá 2019 tehdejší světový rekord 52.16, byl osobní rekord Shamier 52.75. Sama věděla, že má na víc, a tak si na zrcadlo v koupelně napsala poznámku „Jsem nejlepší. 52.0.“ Po letošní sezóně už jí k pokoření této mety nechybí mnoho. Jak přiznává, do ní vstoupila jako úplně jiný člověk. Symbolickým krokem pro ni bylo odložení brýlí a mašle, které ji do té doby charakterizovaly, tak aby odstartovala další kapitolu své kariéry. „Nikdy jsem si nestanovovala konkrétní cíle a chtěla na trati hlavně překvapit. Na druhou stranu je důležité umět rozpoznat svůj skutečný potenciál, a právě proto jsem si na zrcadlo napsala vzkaz s číslem 52. Mám úplně jinak nastavenou mysl a jsem úplně jiný člověk, než jsem bývala.“.
Současná ženská čtvrtka překážek je na absolutním vrcholu. Tři ze čtyř žen, které momentálně v historických světových tabulkách před Shamier figurují, jsou medailistkami z letošní olympiády. Téměř v jakékoliv jiné době by byla Littleová se svými výkony jasnou jedničkou, ale nebývalou konkurenci vítá a vidí ji jako pozitivum. „Je to šílené, co se teď v naší disciplíně děje. Je úžasné závodit po boku takových úžasných talentovaných sportovců a nemůžete se zlobit, když skončíte v cíli až za nimi. Všechny jsme ještě poměrně mladé, takže by tento stoupající trend mohl ještě nějakou dobu pokračovat,“ říká žena, která jako první v historii dokázala zaběhnout hladkou čtvrtku pod 50 vteřin a zároveň tu překážkovou pod 53.
Se svým osobním rekordem 49.91 by mohla bojovat o nejvyšší světové vavříny i na hladké čtvrtce, ale nadále se chce zaměřovat na překážky. Chce totiž dosáhnout času, který jí visí doma v koupelně na zrcadle. „Dokud nedosáhnu tohoto milníku, neexistuje pro mě jiná disciplína. Chci plně využít svůj potenciál a chci také překonat světový rekord. Toužím po perfektním závodu,“ hýří sebevědomím.
Jedno přání mimo čtvrtku překážek ovšem přeci jen má. Ráda by si zaběhla štafetu na 4x400 metrů, a to nejlépe ve společnosti svých rivalek Dalilah Muhammadové a Sydney McLaughlinové. „Všechny jsme se navzájem už porazily a naše soutěživost nás pohání vpřed. Představte si, jaký čas bychom mohly společně zaběhnout ve štafetě. Ráda bych jednou viděla americký štafetový tým složený výhradně z překážkářek,“ sdělila.
