přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

19. listopadu 2017, 17:33

Rosolová končí kariéru, čeká potomka

Denisa Rosolová patřila v uplynulých třinácti letech ke stálým oporám české atletické reprezentace, když přivážela cenné kovy z velkých mezinárodních akcí, ať už se jednalo o skok daleký, hladkou i překážkovou čtvrtku nebo štafety. Nyní se rozhodla ve svých jednatřiceti letech pro ukončení aktivní atletické kariéry. Nyní ji čekají jiné starosti. Příprava svatby s vícebojařem Adamem Sebastianem Helceletem, se kterým navíc čeká potomka.

Rosolová oznámila ukončení aktivní atletické kariéry na své oficiální facebookové fanpage. Zároveň sdělila novinu, že se svým snoubencem Adamem Sebastianem Helceletem očekávají potomka. "Rozhodla jsem se s vámi podělit o tu nejkrásnější zprávu, jakou si většina žen přeje. V květnu se rozrosteme o jednoho malého Helcátka/Helcátku. Zároveň oficiálně ukončuji svou rozmanitou atletickou kariéru, čeká mě mnohem krásnější a taky naročnější kariéra, a to kariéra maminky. Díky atletice jsem zažila tolik nádherných okamžiků, na které nikdy nezapomenu! Ovšem je čas se posunout dál. Už teď se těším a užívám si každou chviličku," vzkázala svým příznivcům. 

Rodačka z Karviné začínala s atletickou v Orlové pod vedením trenéra Jana Bardase. Po přechodu na gymnázium Dany a Emila Zátopkových se začala připravovat v Ostravě s koučem Alešem Dudou a velmi záhy začala ještě pod dívčím jménem Ščerbová sbírat první mezinárodní úspěchy, a to v dálkařském sektoru.

Na mistrovství světa do 17 let v kanadském Sherbrooke vystoupala na stříbrný stupínek. O rok později na mistrovství světa juniorů v italském Grossetu brala dokonce nejcennější kov a v témže roce odjela v pouhých sedmnácti letech na své první olympijské hry do Atén, kde hlavně sbírala zkušenosti. V roce 2005 se pak v litevském Kaunasu stala dálkařskou juniorskou mistryní Evropy.

První velkou seniorskou medaili si připsala na halovém evropském šampionátu v Birminghamu, když ve finále dolétla na 664 centimetrů, což znamenalo nejen národní rekord, ale také zisk bronzové medaile. V letních měsících se pak mohla radovat ze stříbra na ME do 22 let v maďarském Debrecenu.

Pro start na olympijských hrách v Pekingu 2008 zvolila start nejen v dálce, ale také v sedmiboji, se kterým stále více a také úspěšně koketovala. Však také byla držitelkou národního rekordu v halovém pětiboji, o který ji připravila až Eliška Klučinová. Na své druhé vystoupení pod pěti kruhy však nebude vzpomínat v dobrém, jelikož ji trápilo zranění kolenní šlachy a výrazněji se neprosadila.

Zdravotní problémy se přenesly i do sezóny 2009 a navíc stále více ji omezovali ve skoku dalekém. Rozhodla se tedy pro přechod k úplně jiné disciplíně a tou byla hladká čtvrtka. Na halovém světovém šampionátu v katarském Dauhá byla členkou štafety, která po diskvalifikaci Jamajčanek, získala bronzovou medaili. Od jara téhož roku se začala připravovat v Praze pod vedením trenérky Martiny Blažkové. Hned o několik měsíců později ukázala, že si zvolila správnou disciplínu, když zvítězila na Zlaté tretře výkonem 50.85.

Velký úspěch pak přišel na halovém mistrovství Evropy v Paříži 2011, kdy si doběhla v novém halovém osobním rekordu 51.73 pro titul čtvrtkařské mistryně Evropy. V létě si pak opět na Zlaté tretře vylepšila na stejné distanci osobák na 50.84. V průběhu jarních měsíců olympijské sezóny 2012 si řekla, že vyzkouší čtvrtku překážek a v červenci už se radovala ze stříbrné medaile na evropském šampionátu v Helsinkách, kde si posunula hodnotu osobního maxima na 54.24, s čímž figuruje v našich historických tabulkách na druhém místě. Výrazně také pomohla české štafetě k bronzovému cennému kovu. Na olympijských hrách v Londýně si pak doběhla pro sedmou příčku, což je její maximum pod pěti kruhy.

Jako členka české čtvrtkařské štafety vystoupala na bronzový stupínek i na halovém mistrovství Evropy v Göteborgu 2013. V nadcházejících sezónách ji pak často trápily zdravotní problémy a vybrala si i bohatou porci smůly. Na halovém světovém šampionátu v Sopotech ji postihl nešťastný pád, což mělo za příčinu naprasklou kolenní čéšku, což ji zkomplikovalo i přípravu na letní sezónu. Přesto na ME v Curychu bojovala až do posledních metrů o medaili. Nakonec skončila těsně pod stupni vítězů. Aby toho nebylo málo, začala se ozývat bolavá pata. Ukázala však srdce bojovnice a na domácím halovém evropském šampionátu v pražské O2 aréně se probila do finále. V roce 2016 ji o mistrovství Evropy v Amsterdamu připravilo svalové zranění. O několik týdnů později odcestovala již na své čtvrté olympijské hry do Ria, kde její cesta skončila v semifinále.

Příliš štěstí neměla ani v průběhu své poslední sezóny 2017. Na březnové HME v Bělehradě odjížděla v nadějné formě, ale stejně jako před třemi lety, i tentokrát přišlo podražení od jedné ze soupeřek a Denisa opouštěla závodní plochu na nosítkách. Následovala operace bolavé paty a posunutí přípravy na letní sezónu. Směrem ke světovému šampionátu v Londýně se však její forma stupňovala. Bohužel necelé dva týdny před touto vrcholnou akcí přišly na Velké ceně v Táboře další svalové potíže a až do poslední chvíle nebylo jasné, zda vůbec do britské metropole odcestuje. Se světovou špičkou nakonec své síly změřila a v rozběhu si dokonce dokázala posunout hodnotu sezónního maxima. Stejně jako v Riu, ji vystavilo stop semifinále. Jednalo se poslední velkou mezinárodní akci v její bohaté a úspěšné kariéře. 

Petr Jelínek

Vytisknout