Pohled šéflékařky Karolíny Velebové
Jak se díváte na rozhodnutí o odložení olympijských her na rok 2021?
Do poslední chvíle jsem si myslela, že se budou MOV a organizátoři snažit olympiádu posunout na podzim například do podobného termínu, ve kterém se konalo loňské mistrovství světa. Ovšem vzhledem k různému postupu pandemie v jednotlivých zemích nebylo v tuto chvíli žádné jiné rozumné řešení.
Jaký se dá podle vás očekávat vývoj současné situace s koronavirem?
Podle našich epidemiologických plánů by měla začít denní čísla postupně stagnovat. V tuto chvíli je důležité, aby se zabránilo skokovém nárůstu nemocných a postupně bude muset stejně dojít k promořenosti obyvatelstva.
Olympiáda je posunuta, myslíte, že je vzhledem k současné situaci ohrožen i termín konání mistrovství Evropy v Paříži, které se má uskutečnit na konci srpna?
Aktuální situaci sleduji každý den. Vím, že už je posunuto mistrovství světa juniorů v Nairobi a evropský šampionát dorostenců v Rieti. Stále doufám, že do srpna naše populace ještě nějaký čas má a že se případně mistrovství Evropy posune třeba jen na září, aby měli atleti letos alespoň nějaký vrchol. Nicméně teď nedokážeme nikdo s přesností říct, zda by tam měla být nějaká rizika.
Měly by tréninkové skupiny trénovat společně nebo by se měl každý připravovat individuálně, aby nepřišel do kontaktu s ostatními a tím snížil riziko nákazy?
Já osobně beru tréninkové skupiny jako takový pracovní kolektiv. U nás v práci je nás také více než dva. Potkávali jsme se spolu denně již před začátkem epidemie a většinou se k nim v tuto dobu nikdo nový (potenciálně nakažený) nepřidá. Pokud dodržují ostatní omezení kontaktů, měl by se trénink ve skupině brát jako běžný výkon povolání. Musíme si ale uvědomit, že v současné době je obrovským motorem strach a spousta našich občanů se dívá na některé věci či chování skoro jako na nejhorší porušování pravidel, ačkoli to tak nemusí vůbec být. Doporučila bych tréninkovým skupinám, ať se rozdělí do menších částí například po dvou lidech a na vyloženě exponovaných místech dodržují všechna pravidla.
Jak moc rizikové je toto onemocnění pro zdravého profesionálního atleta?
Mladý a zdravý jedinec by měl přestát toto virové onemocnění s lehčím průběhem. Jsem v kontaktu s lékaři našich větších nemocnic a také od nich mám relevantní zprávy o průběhu onemocnění. Většinu mladých a zdravých pacientů odesílají do domácího léčení. Záleží na imunitním systému jednotlivce a také dávce virů, které jste exponováni. Pokud máte i jiné přidružené onemocnění, tak se množství komplikací a těžšího průběhu pak rapidně zvyšuje.
Pokud jde atlet trénovat například do parku nebo lesa, jak moc rizikové je, že by se mohl nakazit od ostatních lidí, které tam potkává?
Předpokládám, že nemocný člověk s příznaky jakéhokoliv onemocnění nepůjde běhat do parku. Bezpříznakový přenašeči, pokud mají chráněné dýchací cesty a dodržíme si od nich odstup 2-3 metry, tak by mělo být riziko nákazy minimální. Takže pokud trénuji venku a někoho potkám, tak dodržím základní zásady, tedy odstup a krytí nosu a úst.
Jako lékařka přijdete denně do kontaktu s velkým počtem lidí. Máte zvýšenou obavu oproti běžnému stavu, že se nakazíte?
U nás na klinice jsme zhruba v polovičním provozu. Dodržujeme zvýšený hygienický režim. Vše se pravidelně dezinfikuje a používáme ochranné pomůcky. Naši pacienti k nám nechodí, pokud vykazují známky respiračního onemocnění ani za běžné chřipkové epidemie.
Sama jste manželkou profesionálního atleta. Co poradit jejich nejbližším, aby atleti zvládali tohle náročné období lépe?
Momentálně procházíme náročným obdobím všichni. Obecně se musí rodina vzájemně podporovat a hledat motivaci. Co řeším s našimi atlety, nejen s manželem, tak se motivace s demotivací prolínají v postupných vlnách, jak se ruší závody a posouvá se začátek sezóny. Bohužel i stres snižuje imunitu, a ta je naší jedinou účinnou zbraní.