přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

21. ledna 2021, 15:18

Olympijské vrcholy tohoto milénia – Rio 2016

Zatím posledními olympijskými hrami, které se konaly, byly ty v brazilském Riu de Janeiru v roce 2016. Jednalo se o vůbec první olympiádu na jihoamerickém kontinentu a v jejich průběhu padlo hned několik světových rekordů. O jedinou českou atletickou medaili se postarala bronzová oštěpařka Barbora Špotáková.

Boltův zlatý hattrick do třetice

Stejně jako na předešlých hrách v Pekingu 2008 a Londýně 2012 byl jednou z ústředních postav klání pod pěti kruhy jamajský sprinterský fenomén Usain Bolt, který se pokoušel potřetí v řadě o zisk tří zlatých medailí na jediných hrách. V olympijské sezóně 2016 svými starty hodně šetřil a své soustředění směřoval hlavně k Riu.

Jako první přišla na řadu stovka. Ve finále si poradil s tradičním rivalem Američanem Justinem Gatlinem i vycházející kanadskou hvězdou Andre de Grassem a zvítězil v čase 9.81. Stal se tak prvním sprinterem, který získal na stovce tři zlaté olympijské medaile. Na dvoustovce byl pak jeho triumf ještě přesvědčivější, když se jako jediný dokázal dostat pod dvacet vteřin. Zatáčku s rovinkou zvládl vítězně za 19.78. Svůj cíl pak zkompletoval s jamajskou štafetou na 4 x 100 metrů, která se také potřetí v řadě radovala z titulu olympijských šampionů. Bolt tak dosáhl tzv. triple – triple, čímž se nesmazatelně zapsal do atletické historie. Jeho zlatá olympijská medailová sbírka se tak zastavila na čísle 9. Nicméně v roce 2017 zpětně o jedno štafetové zlato přišel, jelikož byla jamajská štafeta z her 2008 diskvalifikována kvůli pozitivnímu dopingovému nálezu Nesty Cartera.

Z deváté dráhy pro titul i svěťák

Jihoafrický čtvrtkař Wayde van Niekerk byl kometou předolympijské sezóny 2015, kdy byl jedním z největších překvapení světového šampionátu v Pekingu, kde za sebou nechal v závodě na 400 metrů poslední dva olympijské vítěze v této disciplíně Američana LaShawna Merritta a Grenaďana Kiraniho Jamese a radoval se ze zlata. Do Ria už odlétal v úplně jiné pozici. V té době už byl jediným mužem historie, který se mohl pyšnit zaběhnutou stovkou pod deset, dvoustovkou pod dvacet a čtvrtou pod čtyřiačtyřicet vteřin.

V Riu se pak očekávala hlavně jeho odveta s Merrittem a Jamesem. Zdánlivá komplikace přišla v semifinále. Van Niekerk v něm totiž finišoval překvapivě až na druhém místě, což mu pro finále přisoudilo poslední devátou dráhu, a tím pádem neměl pod kontrolou své největší soupeře. Navíc se v historii olympijských her žádnému čtvrtkaři nepodařilo zvítězit z poslední dráhy. Wayde však naprosto zboural veškerá dosavadní přesvědčení, když si od startu běžel svůj vlastní závod, a zatímco jeho rivalové v cílové rovince tuhli, mladý Jihoafričan dokázal své tempo udržet a radoval se nejen z titulu olympijského šampiona, ale navíc svůj primát ozdobil novým světovým rekordem 43.03. Ze zdánlivě nepřekonatelného historického zápisu Američana Michaela Johnsona z MS 1999 v Seville ubral 15 setin. Olympijský rekord stejného atleta z her v Atlantě 1996 vylepšil dokonce o 46 setin.

Dominance s rekordním zápisem

Etiopská běžkyně Almaz Ayanaová sbírala v průběhu své kariéry úspěchy zejména na pětce. Na této distanci se stala rok před olympiádou mistryní světa. O dva roky dříve si z Moskvy odvezla bronz. Několik týdnů před Riem si ovšem poprvé vyzkoušela i dráhovou desítku a v Hengelu z toho byl vůbec nejrychlejší ženský debut v této disciplíně. Časomíra v cíli Etiopance ukázala 30:07.00. Navíc v přímém souboji porazila obhájkyni posledních dvou olympijských titulů na desítce Tirunesh Dibabaovou. Také proto se Ayanaová rozhodla v Brazílii startovat na pětce i dvojnásobné trati.

Závod na deset kilometrů pak byl nečekaně jednoznačnou záležitostí, když v něm Ayanaová jasně dominovala. Navíc pětadvacet okruhu zvládla v čase 29:17.45, což byla hodnota nového světového rekordu. Dosavadní historické maximum Číňanky Junxia Wang z roku 1993 vylepšila o více než 14 vteřin. Z olympijského rekordu Tirunesh Dibabaové z Pekingu 2008 ukrojila dokonce 37 vteřin. Stříbrná Keňanka Vivian Cheruiyotová zaběhla třetí nejrychlejší čas historie 29:32.53 a bronzová Tirunesh Dibabaová se zařadila výkonem 29:42.56 na čtvrté místo tehdejších historických statistik.

Ayanaová se následně pokoušela na poloviční trati o běžecký double. Zde ovšem našla dvě keňské přemožitelky. Tentokrát byla nejrychlejší Vivian Cheruiyotová v novém olympijském rekordu 14:26.17. Na stříbrný stupínek vystoupala Hellen Obiriová za 14:29.77 a Ayanaová se musela spokojit s bronzem a časem 14:33.59.

Wlodarczyková neohroženou královnou

Jen málokterá disciplína měla tak jasného favorita, jako kladivo žen. Pod pěti kruhy se v něm závodilo teprve popáté a bylo by velkým překvapením, pokud by zvítězil někdo jiný než obhájkyně titulu Polka Anita Wlodarczyková. Ta neměla již několik let ve své disciplíně vážnější konkurentku. Kromě olympijského zlata v Londýně, získala také dva tituly mistryně světa a tři zlaté medaile na evropských šampionátech. Před Riem celkem sedmkrát vylepšila hodnotu světového rekordu a v roce 2015 se na domácím mítinku v Cetniewu stala první ženou, která přehodila osmdesát metrů.

Tuto hodnotu v olympijském finále překonala hned třikrát. Ani tentokrát svým soupeřkám nedala nejmenší šanci a s přehledem obhájila zlato z Londýna. Navíc opět posunula světový rekord až na 82.29. Vlastní čtyři roky staré olympijské maximum vylepšila o čtyři a půl metru.

Tyčkařské drama s happy endem pro domácí

Pro brazilské publikum bylo jednoznačným vrcholem finále tyčkařů. Zde se totiž zrodilo jedno z největších překvapení her. Závod měl poměrně široký okruh favoritů v čele s halovým světovým rekordmanem a obhájcem titulu Francouzem Renaudem Lavilleniem nebo posledními dvěma světovými šampiony Shawncym Barberem z Kanady a Němcem Raphaelem Holzdeppem. Jen málokdo věřil, že se v tak silné konkurenci prosadí domácí reprezentant Thiago Braz da Silva.

Pravdou je, že Braz měl v době konání olympiády již na svém kontě jihoamerický halový rekord 593 centimetrů. Ovšem na velké mezinárodní akci ještě žádnou medaili nezískal. Navíc byl pověstný nevyrovnaností svých výkonů, když často nezdolal ani svou základní výšku. Zdálo se, že se podobný scénář odehraje také v Riu. V kvalifikaci měl totiž Braz na základu 545 centimetrů již dva křížky a zachraňoval se až napotřetí. Nakonec se štěstím proklouzl do finále.

V něm byl jako vyměněný, a navíc se nebál riskovat, což se mu nakonec také vyplatilo. Nejprve se mu podařilo skočit kontinentální rekord 593 centimetrů. To byla hodnota, kterou kromě něj už dokázal zdolat pouze Lavillenie. Francouz pak hned napoprvé úspěšných i na 598 a Brazovi nezbývalo nic jiného než tuto výšku vynechat. Poté se na stojany nastavilo 603 a k překvapení všech to byl právě Braz, jenž byl druhým pokusem úspěšný. Na to už nedokázal odpovědět ani Lavillenie a Braz se tak stal národním hrdinou, když získal zlato v novém olympijském rekordu. Předešlý zápis Lavillenieho z Londýna vylepšil o pět centimetrů, osobní maximum pak dokonce o deset centimetrů.

Farah ve stopách Viréna

Britský běžec Mohamed Farah byl domácím hrdinou olympijských her v Londýně, kde získal běžecký double na tratích 5000 a 10 000 metrů a stejný cíl si stanovil i pro Rio. Nutno dodat, že v této kombinaci měl na velkých šampionátech už poměrně bohatou praxi. Úspěšný zlatý double totiž kromě Londýně předvedl také na světových šampionátech v Moskvě a Pekingu a také na mistrovství Evropy v Barceloně a Curychu. Svou olympijskou misi v Riu zahájil na desítce a v průběhu desátého kola všem jeho fanouškům zatrnulo. Zde ho totiž omylem sešlápl jeho tréninkový kolega Američan Galen Rupp a Farah se poroučel k zemi. Velmi rychle se však dokázal vrátit do vedoucí skupinky a ve finiši, už jak mnohokrát, opět ukázal svou sílu, když přespurtoval Keňana Paula Tanuie a stal se prvním Britem, který se stal trojnásobným olympijským medailistou.

Na silné závěrečné metry spoléhal také ve finále pětky, a i tentokrát byl úspěšný, když měl rychlejší závěr než Američan Paul Chelimo a Etiopan Hagos Gebrhiwet. Cílem proběhl vítězně za 13:03.30. Tímto úspěchem napodobil finskou běžeckou legendu Lasseho Viréna, který předním jako jediný dokázal úspěšně obhájit olympijské tituly na obou tratích. Jejich příběhy pak spojuje ještě jeden fakt. Viréna totiž při závodě na 10 000 metrů na hrách v Mnichově 1972 taktéž postihl pád, a přesto dokázal zvítězit.

Olympijské rekordy v podání Američanů

Ještě ve dvou disciplínách se přepisovala hodnota olympijského rekordu. V koulařském sektoru se o něj postaral Američan Ryan Crouser pro kterého bylo přitom Rio vůbec první velkou mezinárodní akci mezi dospělými. Před olympiádou ovšem prošel velkým výkonnostním progresem a překvapením už bylo jeho vítězství v americké olympijské kvalifikaci. Pod pěti kruhy pak zazářil naplno, když opanoval finálový závod výkonem 22.52, čímž překonal dosavadní rekord Němce Ulfa Timmermanna ze Soulu 1988 o pět centimetrů.

Oproti Crouserovi, byl desetibojař Ashton Eaton jednou z největších hvězd světové atletiky a jako od dvojnásobného světového šampiona, obhájce olympijského titulu a světového rekordmana se od něj nečekalo nic jiného než vítězství, a tak se i stalo. Své vítězství navíc ozdobil vyrovnaným olympijským rekordem 8893 bodů. O tento rekordní zápis se tak dělí s Romanem Šebrlem, jenž stejným výkonem zvítězil na olympiádě v Aténách 2004. Po svém olympijském triumfu Eaton ukončil aktivní atletickou kariéru.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Jan Kucharčík

Vytisknout