Olympijské vrcholy tohoto milénia – Londýn 2012

Suverénní obhajoba Špotákové

Největší atletickou medailovou nadějí na hrách v Londýně byla oštěpařka Barbora Špotáková, která chtěla navázat na svůj zlatý úspěch z olympiády v Pekingu, kde v nezapomenutelném souboji porazila Rusku Marii Abakumovovou. Ta nechyběla v sektoru ani tentokrát, nicméně větší hrozbu představovala další tradiční rivalka Christina Obergföllová.

Barbora ovšem ukázala, že si do Londýna přivezla parádní formu. Nejdelší hod z celého startovního pole předvedla již v kvalifikaci a ve finále pak jasně dominovala. Hned v první sérii poslala své náčiní do vzdálenosti 66.90. Už tímto výkonem by zvítězila. Když pak ve čtvrtých pokusech přidala hod na 69.55, bylo už více než pravděpodobné, že olympijské zlato úspěšně obhájí, a tak se i stalo. Její soupeřky nedokázaly na její výkony odpovědět. Stříbrná Obergföllová na Barboru ztratila čtyři a půl metru a Špotáková se tak stala po Němce Ruth Fuchsové (vyhrála olympiády 1972 a 1976) teprve druhou oštěpařkou, která dokázala obhájit titul olympijské šampionky.

Bolt opět zářil ve zlatém hattricku

Jamajský sprinter Usain Bolt útočil stejně jako v Pekingu na tři zlaté medaile. Svou olympijskou jízdu zahájil na stovce, kde se ve finále zaskvěl druhým nejlepším časem historie 9.63. Za vlastním tři roky starým světovým rekordem z mistrovství světa v Berlíně zaostal o pouhých pět setin. Oproti tomu svůj olympijský rekord z Pekingu vylepšil o šest setin. Po Američanu Carlu Lewisovi se stal druhým mužem, který na olympijské stovce úspěšně obhájil zlatou medaili.

Následovala jeho oblíbená dvoustovka. I zde potvrdil roli favorita, když přidal další úspěšnou obhajobu ve čtvrtém nejrychlejším čase historie 19.32 a na vlastní olympijský rekord ztratil jen dvě setiny. Na této distanci se stal dokonce prvním sprinterem, jenž obhájil olympijský titul. Zdatně mu však sekundoval jeho krajan Yohan Blake, který bral stříbro v sedmém nejrychlejším čase historie 19.44. Jamajskou dominanci pak podtrhl bronzový Warren Weir za 19.84.

Zlatou misi pak zdárně dokončil ve štafetě na 4x100 metrů, kde navíc se svými kolegy Nestou Carterem, Michaelem Fraterem a Yohanem Blakem zaběhli nový světový rekord 36.84. Svůj vítězný čas z MS v Tegu 2011 vylepšil o dvě desetiny a stali se první a dosud také jedinou sprinterskou štafetou, která stlačila svůj výkon pod 37 vteřin.

Rudishovo jedinečné sólo za titulem i světovým rekordem

Olympijské finále na 800 metrů v Londýně bylo tím nejrychlejším půlkařským závodem historie. Hned pět atletů v něm stlačilo svůj čas pod 1:43 a Britovi Andrew Osagiemu nestačil výkon 1:43.77 na lepší než poslední osmé místo. Hlavním hrdinou byl pak Keňan David Rudisha. Ten na olympiádu přijel v pozici úřadujícího mistra světa a muže, jenž dokázal v sezóně 2010 hned dvakrát vylepšit hodnotu světového rekordu až na 1:41.01. Navíc v období 2009 – 2012 byl v podstatě neporazitelný, když vyhrál 31 z 32 finálových závodů, do kterých nastoupil. Bylo by tak velkým překvapením, kdyby v Londýně zvítězil někdo jiný, a to i přesto, že osmistovka je velmi nevyzpytatelnou disciplínou.

Rudisha však ve finále nenechal nic náhodě a už od úvodních metrů se ujal velmi rychlého tempa, když prvním kolo proběhl v mezičase 49.28. Jeho soupeři se ho snažili udržet, ale marně. David Rudisha si doběhl pro své první olympijské zlato v novém světovém rekordu 1:40.91. Rychlého závodu však využili i všichni ostatní finalisté. Stříbrný Botswaňan Nijel Amos zaběhl časem 1:41.73 juniorský světový rekord a v historických světových statistikách se zařadil na třetí místo po bok Brita Sebastiana Coea.

Domácí hvězda nezklamala

Britští atletičtí příznivci spoléhali v Londýně zejména na svou běžeckou stálici Mohameda Faraha, jenž se chtěl stát dalším atletem, kterému se podaří získat olympijský double na tratích 5000 a 10 000 metrů. Podobný husarský kousek mu nebyl cizí. Podařilo se mu to na mistrovství Evropy v Barceloně 2010 i o rok později na mistrovství světa v korejském Tegu.

V Londýně však byla jeho pozice o to složitější, že se musel srovnat s extrémním tlakem, který na něj byl ze všech stran vyvíjen vzhledem k tomu, že byl jednou z atletických tváří her. V taktických bitvách pak musel opět čelit silné přesile keňských a etiopských soupeřů. Farah ovšem ukázal, že je skutečným šampionem. Na desítce svým soupeřům nastoupil v závěrečném okruhu, na poslední dvoustovce měl nejrychlejší nohy a doběhl si za jásotu plného stadionu pro první zlato v čase 27:30.42. Podobný scénář se pak odehrál i na poloviční distanci. I zde se rozhodovalo až ve finiši, a ten měl Farah zase nejsilnější. Cílem proběhl vítězně za 13:41.66 a stal se národním hrdinou.

Do třetice všeho dobrého

V době konání her v Londýně byla Američanka Allyson Felixová jednou z historicky nejúspěšnějších sprinterek. Její parádní disciplínou byla dvoustovka, na které se stala třikrát za sebou mistryní světa. Na olympijských hrách jí však nejcennější kov dlouho unikal. V Aténách 2004 i Pekingu 2008 se musela vždy spokojit se stříbrem. V obou případech podlehla Jamajčance Veronice Campbellové.

V Londýně se konečně Felixová dočkala. Ve finále jako jediná stlačila svůj čas pod 22 vteřin, když zvítězila za 21.88 a mohla tak vystoupat na nejvyšší stupínek. V následujících dnech pak přidala ještě další dvě zlaté medaile ve štafetách na 4 x 100 a 4 x 400 metrů. V kratší štafetě navíc Američanky svůj primát ozdobily i světovým rekordem 40.82.

Olympijské rekordy na dráze i silnici

Londýnské ulice skvěle sedly chodcům a chodkyním, když ve všech třech chodeckých disciplínách padl nový olympijský rekord. Na mužské dvacítce se o něj časem 1:18:46 postaral Číňan Ding Chen. Padesátku pak opanoval v novém historickém maximu her 3:36:53 Australan Jared Tallent. V závodě žen na 20 kilometrů pak Ruska Jelena Lašmanovová zašla dokonce tehdejší světový rekord 1:25:02.

Olympijský rekord neodolal ani v ženském maratonu, kde se do čela této statistiky dostala vítězná Etiopanka Tiki Gelanaová, která si s tratí poradila v čase 2:23:07.

Výčet rekordních zápisů pod pěti kruhy pak zakončujeme na stovce překážek, kde kralovala výkonem 12.35 Australanka Sally Pearsonová, která tak podtrhla svou předešlou dominanci v této disciplíně, když před olympiádou vyhrála 32 z 34 finálových závodu na 100 metrů překážek.