Od letního k zimnímu olympijskému snu

Od letního k zimnímu olympijskému snu
Aktuality
pátek 26. listopadu 2021
Dominik Záleský byl v uplynulé sezóně českou sprinterskou jedničkou na stovce, když se mu podařilo dokonce vyrovnat český rekord. Se štafetou se mu bohužel na olympijské hry v Tokiu kvalifikovat nepodařilo, ale nyní vyměnil jeden olympijský sen za druhý. Tentokrát se ovšem jedná o zimní olympiádu v Pekingu a jízdu na bobech.

Dominiku, kdy se u vás zrodila myšlenka, že se chcete vrátit k bobovým závodům?

Poprvé mě to napadlo v průběhu poslední halové sezóny. Opět jsem si totiž přivodil zranění a byl z toho velmi zklamaný, protože už se mi to v hale stalo potřetí za sebou. Hledal jsem něco, co by mi zvedlo motivaci a vidina účasti na zimní olympiádě byla lákavá.

Předtím jste však měl ještě jiný cíl, a tím bylo bojovat se štafetou na 4x100 metrů o nominaci na letní olympiádu v Tokiu. To se nakonec bohužel nepodařilo. Jak se vám podařilo srovnat s tímto zklamáním?

Myslím si, že jsme měli velkou šanci se do Tokia kvalifikovat. Hratelné to bylo zejména na mistrovství světa štafet v Polsku, kde stačilo postoupit do finále a vzhledem k tomu, že několik silných štafet tam chybělo, tak se nejednalo o nereálný cíl. Tam jsme měli svou šanci využít. Pak už bylo třeba zaběhnout čas 38.46, což je výkon lepší národního rekordu. To by se muselo vše stoprocentně sejít, abychom takového času dosáhli, a to se bohužel nestalo. Myslím, že můžeme hodně litovat nepovedeného vystoupení v Polsku, protože bychom si zároveň také zajistili účast na mistrovství světa v Eugene a bohužel se domnívám, že bude pro sprinterskou štafetu stále těžší se kvalifikovat na globální atletické vrcholy.

Nicméně přesto za sebou máte životní sezónu, ve které se vám na stovce podařilo dokonce vyrovnat časem 10.16 národní rekord Zdeňka Stromšíka a vašeho trenéra Jana Veleby. Nebylo trošku riskantní se po tak úspěšné sezóně začít věnovat bobové přípravě na úkor té atletické?

Že zkusím opět boby, jsem se rozhodl již mnohem dříve, než se mi podařilo vyrovnat národní rekord na stovce. Všem už jsem slíbil, že se mnou mohou počítat a na tom nic nechtěl měnit. Naopak si myslím, že mi bobová příprava může pomoct směrem k letní atletické sezóně. Alespoň si trochu odpočinu od atletiky a kdyby se podařila olympiáda, tak by mě to nakoplo právě i v ní. Pro mě je důležité zůstat v pohodě a pak jsem schopen podávat nejlepší výkony a věřím, že tato cesta může být tou správnou.

V čem se nejvíc liší příprava na boby od té atletické a na čem jste musel nejvíce zapracovat?

V první řadě jsem potřeboval nabrat více svalové hmoty, což se mi tedy příliš nepodařilo a další zásadním faktorem pak byla technika startů s bobem. Té se musím hodně věnovat. Co se týká atletiky, tak sice teď na podzim nenaběhám takové objemy, ale zase chodím třikrát až čtyřikrát týdně rychlostní tréninky a věřím, že atletický objem doženu v průběhu jarní přípravy. Mám již splněný limit na mistrovství Evropy do Mnichova, který nejspíš budu muset potvrdit nějakým výkonem, kterého věřím, že jsem schopen dosáhnout. To mi trošku dodává klid směrem k tomu, že bych mohl letní atletickou sezónu zahájit o něco později a nebudu pod takovým tlakem.

Máte v plánu absolvovat v průběhu letošní halové sezóny alespoň nějaké starty nebo halu úplně vynecháte a budete se plně soustředit na boby?

Hodně bude záležet, zda se dostanu na olympiádu. Pokud ne, tak půjdu nejspíš celou halovou sezónu. Pokud ano, tak bych i tak měl stihnout alespoň mistrovství České republiky, které je až po ní.

Já pro vás atletika nadále prioritou?

Rád bych rovnocenně kombinoval oba sporty. Atletika je nejlepší přípravou na boby a opačně. Boby jsou adrenalinový sport, což si nesmírně užívám, pročistím si hlavu, a to pak prospívá i mému atletickému nastavení. Navíc mám rád zimu a hory. Věřím, že se dá úspěšně závodit v obou sportech zároveň.

Po jak dlouhé době jste usedl do závodního bobu?

Do ledového koryta jsem se vrátil přesně po pěti letech. Vše okolo jsem vnímal úplně jinak než dříve. Ať už se jednalo o jízdu jako takovou nebo například práci v garáži a podobně. Je za tím spousta dřiny. Musel jsem si znovu oživit, kde přesně mám začít brzdit, což nebylo vůbec jednoduché a je to zásadní.

Hned v úvodu sezóny jste na dvojbobu s pilotem Adamem Dobešem dosáhli velkého úspěchu, když se vám podařilo vyhrát závod Evropského poháru. Pomohlo to vašemu sebevědomí do dalšího průběhu sezóny?

Po vítězství v Lillehammeru se mi hodně ulevilo. Přeci jen mi dlouho chyběla závodní praxe.

Pak přišel po pěti letech návrat do Světového poháru. V Innsbrucku jste jel dvojbob i čtyřbob. Jak velký je rozdíl mezi těmito dvěma soutěžemi?

Je poznat, že je to o level výše. Ti chlapi, co závodí ve svěťáku jsou obrovští. Je zajímavé se srovnat s těmi nejlepšími.

Jak to teď vypadá s vašimi šancemi na olympijskou účast v Pekingu?

Určitě mám větší šanci než na začátku sezóny. Zatím jsem podával slušné výkony. Teď pojede ve Světovém poháru v Innsbrucku další atlet Jáchym Procházka, tak uvidíme, jak si povede. Nejspíš se pak rozhodne mezi námi dvěma.

A jaký je váš nejbližší program?

Já budu teď o víkendu závodit opět s Adamem Dobešem na Evropském poháru v Altenbergu. I to je pro mě důležitý start, jelikož i Adam má šanci se kvalifikovat jako druhý pilot dvojbobu na olympiádu a já mu chci maximálně pomoci se splněním tohoto cíle. Následně zůstanu v této destinaci i pro závody Světového poháru, které se sem přesunou.

Petr Jelínek, foto: Viesturs Lacis

Fotogalerie