Očekávané olympijské vrcholy III.
Zopakují koulaři galapředstavení z Dauhá?
Mužská koule je jednou z disciplín, které prožívají zlatý věk. To se naplno potvrdilo před dvěma lety ve finále světového šampionátu v Dauhá, kde proběhlo vůbec nejkvalitnější koulařské klání historie, ve kterém Brazilci Romanimu nestačil kontinentální rekord 22.56 ani na medaili. Tehdy se zařadili všichni medailisté do TOP 5 historie této disciplíny. Ze světového titulu se radoval výkonem 22.91 Američan Joe Kovacs. Jeho krajan Ryan Crouser bral stříbro a Novozélanďan Tom Walsh si na krk pověsil bronz. Oba vrhli 22.90.
Trio medailistů z Dauhá nebude chybět ani v Tokiu. Situace je ovšem trochu jiná než před dvěma lety. Právě od zmiňovaného světového finále je jasným vládcem světové koule Ryan Crouser. Své disciplíně jasně dominuje, když za poslední dva roky neokusil hořkost porážky. Letos pak nejprve překonal vrhem na 22.82 halový světový rekord a následně mu neodolal ani ten venkovní, když vyhrál americkou olympijskou kvalifikaci výkonem 23.37. Za poslední dvě sezóny překonal v sedmnácti závodech 22 metrů a ve dvou z nich se dostal dokonce za 23 metrů. Je tak jednoznačně největším kandidátem na obhajobu svého titulu z Ria, kde triumfoval v olympijském rekordu 22.52. Kovacs ovšem ukázal na trials, že se blíží své formě z Dauhá, když byl druhý za 22.72 a po dvou zlatých medailích ze světových šampionátů by rád vystoupal na nejvyšší stupínek i pod pěti kruhy. V Riu byl druhý za Crouserem. Proti však může být také bronzový z Ria i Dauhá Tom Walsh. Světový šampion z roku 2017 zapsal při svém posledním startu před hrami kvalitní výkon 22.22. Za touto trojicí pak čeká na svou šanci řada dalších siláků s osobáky daleko za 22 metrů, ať už se jedná o Darlana Romaniho, evropského šampiona Michala Haratyka nebo halového mistra Evropy Tomáše Staňka.
Překonají světový rekord?
Letos se předvedlo ve skvělé formě hned několik atletů a atletek, kteří by v Tokiu mohli reálně útočit na světová historická maxima. Řeč je například o venezuelské trojskokance Yulimar Rojasové. Její hvězdná kariéra odstartovala na minulých olympijských hrách v Riu, kde si ve dvaceti letech doskákala pro stříbro. Od té doby své disciplíně jasně vládne. Stala se dvojnásobnou světovou šampionkou pod otevřeným nebem a jeden světový titul má i z haly. Celkem v sedmnácti závodech překonala 15 metrů a loni vytvořila nový halový světový rekord 15.43. Nyní je v jejím hledáčku i ten venkovní, na který ztrácí už jen sedm centimetrů, když letos doskákala už na 15.43 a právě v Tokiu by ráda rekordní zápis Ukrajinky Inessy Kravetsové z MS v Göteborgu 1995 překonala.
Jediná setina dělila na americké olympijské kvalifikaci vítězného Granta Hollowaye od světového rekordu na 110 metrů překážek krajana Ariese Merritta z roku 2012, když proběhl cílem v čase 12.81. Hollowayovi se již v tomto roce podařilo překonat výkonem 7.29 halový světový rekord na šedesátce překážek, který měl do té doby v držení Brit Colin Jackson a nyní sní úřadující mistr světa kromě olympijského titulu i o překonání rekordního zápisu na stodesítce překážek.
Dlouhé roky se zdál světový oštěpařský rekord Jana Železného nepřekonatelný. V minulém roce se mu ovšem na necelý metr přiblížil někdejší německý světový šampion Johannes Vetter, když na mítinku v Chořově poslal své náčiní do vzdálenosti 97.78 a ve vynikajících výkonech pokračuje i letos. Jeho sezónní maximum má hodnotu 96.29 a hned v sedmi závodech přehodil 90 metrů. Z TOP 10 oštěpařských výkonů historie jich má na svědomí pět Jan Železný a čtyři právě Vetter. Pokud tedy bude hrát Němci v Tokiu vše do karet, mohl by na letitý zápis české legendy zaútočit.
Ukrajinské výškařce Jaroslavě Mahučikové sice chybí k překonání světového rekordu Bulharky Stefky Kostadinové více, než je tomu například u Johannese Vettera. Nicméně již v průběhu halové sezóny naznačila, že její cíl by mohl mít reálné obrysy, když se dokázala úspěšně přenést přes 206 centimetrů, což je o tři centimetry méně, než je hodnota aktuálního světového rekordu pod otevřeným nebem. Nicméně Mahučiková se netají tím, že by právě z Tokia chtěla odjíždět nejen jako olympijská vítězka, ale i jako světová rekordmanka.
Tokijské klima běhům nepřeje, ale…
Přesto, že se soutěže chodců nebo olympijské maratony přesunuly do Sappora a hned ve čtyřech z pěti disciplín startují úřadující světoví rekordmani, bude jen velmi obtížné útočit v tropickém počasí na historické rekordní zápisy.
Na dráze by to ale mohlo být trošku jiné. Však i v Riu byl na ženské desítce k vidění světový rekord. Právě ten byl v letošní sezóně překonán hned dvakrát a obě závodnice, které ho v průběhu této sezóny zaběhly, figurují ve startovní listině i pro olympijský závod. Řeč je o Nizozemce Sifan Hassanové, kterou po pouhých dvou dnech o rekord připravila Etiopanka Letesenbet Gideyová, která je zároveň světovou rekordmankou i na poloviční distanci, kde však nestartuje. Nicméně zde by mohly případně její maximum mohly atakovat například krajanka a halová světová rekordmanka na patnáctistovce Gudaf Tsegayová nebo Sifan Hassanová. Na patnáctistovce pak letos ztratila jen rovnou vteřinu na historické světové maximum Genzebe Dibabaové obhájkyně olympijského titulu Faith Kipyegonová.
Držitelem světových rekordů na tratích 5000 a 10 000 metrů mužů je od loňského roku Uganďan Joshua Cheptegei. Ani on nebude v Tokiu chybět. Není však jediným, v jehož možnostech je dosáhnout nejlepších historických časů. Je tu totiž hned několik mladíků, kteří se k Cheptegeiovým zápisům nezadržitelně blíží, ať už je to jeho krajan Jacob Kiplimo či Etiopané Yomif Kejelcha se Selemonem Baregou.
