Očekávané olympijské vrcholy II.

Warholm a McLaughlinová nebo někdo jiný?

Čtvrtka překážek prožívá skvělé časy. Dokladem toho je fakt, že v obou kategoriích letos padl světový rekord. Mezi muži se o něj postaral norský fenomén Karsten Warholm, jenž na mítinku Diamantové ligy v Oslu konečně úspěšně zaútočil na historické světové maximum Američana Kevina Younga z olympiády v Barceloně 1992. Warholm jeho rekordní zápis vylepšil o osm setin a jako vítěz posledních dvou světových šampionátů je hlavním favoritem na zisk olympijského titulu. Cestu za ním však nebude mít vůbec jednoduchou. Však ve startovní listině figurují hned tři ze čtyř nejrychlejších mužů historie na této distanci.

Pro Warholma bude největším ohrožením Američan Rai Benjamin. Rodák ze souostroví Antigua a Barbuda, který reprezentuje Spojené státy teprve třetím rokem, posunul v této sezóně hodnotu svého kariérního maxima na 46.83, což bylo jen pět setin za již bývalým světovým rekordem Kevina Younga a Norovi má co vracet. Byl to právě Warholm, jenž se mu stal na posledním světovém šampionátu jediným přemožitelem. Pak je zde Katařan Abderrahman Samba. Chlapec původem z Mauretánie, který se přesunul za lepšími podmínkami do Kataru, v jehož barvách začal běhat neskutečné časy. Výkonem 46.98 mu patří v historických světových tabulkách čtvrté místo. Jeho forma je však velkým otazníkem. Na závěr nesmíme zapomenout ani na teprve dvacetiletého Brazilce Alisona dos Santose, jenž v průběhu letošní sezóny ukazuje svůj potenciál, když postupně posouval hranici kontinentálního rekordu až na 47.34 a je otázkou, kde až jsou jeho limity.

Před dvěma lety ve finále světového šampionátu v Dauhá předvedly struhující souboj o zlato Američanky Dalilah Muhammadová a Sydney McLaughlinová. Výsledkem byla zlatá medaile Muhammadové v tehdejším světovém rekordu 52.16 a stříbro McLaughlinové v čase 52.23, který ji zařadil na druhé místo historických světových tabulek. Také letos se obě závodnice nacházejí v parádní formě, což dokazovaly v průběhu celé sezóny.

Jako obhájkyně titulu bude do soutěže vstupovat Muhammadová, nikoli však už jako světová rekordmanka. O tento primát ji připravila na americké olympijské kvalifikaci právě McLaughlinová, která se stala první ženou v historii, která stlačila čas na této trati pod 52 vteřin, když stanovila hodnotu historického světového maxima na 51.90. Navíc Muhammadovou porazila v přímém souboji. I ta si ovšem připsala jeden z TOP 10 výkonů historie 52.42. Nemusí se však jednat pouze o duel. Je tu totiž ještě mladá vyzývatelka z Evropy v osobě mladé Nizozemky Femke Bolové, která se v této sezóně postupně zlepšovala až na 52.34, což ji řadí na šestou příčku historických světových tabulek, když na evropský rekord Rusky Julie Pečonkinové ztrácí už pouhé tři setiny.

Potvrdí švédský fenomén svou dominanci?

Nejspíše nejvýraznější osobností současné světové atletiky je mladý Švéd Armand Duplantis. Muž, který měl tyč v ruce v podstatě téměř od narození, už čtyři roky udivuje svět královny sportu svými výkony a všichni se ptají, kde jsou vůbec jeho limity. Duplantis patří k největším tahákům každého atletického mítinku i velkého šampionátu a právem. V pouhých osmnácti letech vyhrál mistrovství Evropy v juniorském světovém rekordu 605 centimetrů a o rok později bral po dramatickém souboji s Američanem Samem Kendricksem světové stříbro. To byla však na dlouhou dobu jeho poslední porážka.

Od finálového závodu v Dauhá nenašel téměř dva roky přemožitele. Dvakrát vylepšil halový světový rekord až na 618 centimetrů a patří mu už i ten venkovní, když se na loňské Diamantové lize v Římě přenesl přes 615 centimetrů. V roce 2020 vyhrál všech šestnáct závodů a letos zvítězil v jedenácti z dvanácti klání, do kterých nastoupil. Jedinou porážku mu uštědřil v až neregulérních podmínkách při mítinku Diamantové ligy v britském Gatesheadu opět Američan Sam Kendricks. Právě on by měl být Švédovým největším konkurentem. Otázkou je, zda je vůbec Duplantis v běžných závodních podmínkách k poražení. V této sezóně je jediným borcem, který překonal šest metrů a téměř v každém závodě útočí na 619 centimetrů, což by byla hodnota absolutního světového rekordu.

Nesmíme však odepisovat ani ostatní favority. Však bude na startu včetně Duplantise hned pět tyčkařů s osobním rekordem přes šest metrů. Nechybí obhájce titulu a olympijský rekordman Brazilec Thiago Braz, francouzská tyčkařská legenda a olympijský šampion z roku 2012 Renaud Lavillenie, již zmiňovaný úřadující mistr světa Sam Kendricks a bronzový z téhož MS Polák Piotr Lisek, jenž umí přes šest metrů v hale i venku. V ideálním případě se tak může stát, že šestimetrový skok nemusí stačit na medaili.

Kdo obsadí olympijský desetibojařský trůn?

Olympijský desetiboj měl v posledních dvou vydáních stejného vítěze, a tím byl Američan Ashton Eaton, jenž kraloval závodům v Londýně 2012 i Riu de Janeiru 2016. Následně se však rozhodl pro odchod do atletického důchodu, a tak se otevírá možnost jeho nástupcům mezi nimiž vyčnívá dvojice Kevin Mayer a Damien Warner, jejichž souboj může být jednou z lahůdek nadcházejících atletických klání pod pěti kruhy.

Oba už vědí, jaké to je stát na olympijských stupních vítězů, jelikož na ně před pěti lety doprovodili Ashtona Eatona. Francouz Mayer bral stříbro a Warner vybojoval pro kanadské barvy bronz. Kevin Mayer se stal v nadcházejících sezónách králem světového desetiboje. Na mistrovství světa v Londýně 2017 bral titul světového šampiona a o rok později vzal Eatonovi světový rekord, když na mítinku v Talence poskládal historicky nejlepší desetibojařský součet 9126 bodů. Na posledních dvou vrcholných akcích však prožil zklamání. Zmiňovaný mítink v Talence pro něj byl jakousi náplastí za evropský šampionát v Berlíně, který se uskutečnil o několik týdnů dříve a kde byl jasným favoritem na zlato. Po třech přešlapech v dálkařském sektoru však tyto ambice vzaly za své a Mayer ze soutěže odstoupil. Velký závod nedokončil ani o rok později na MS v Dauhá, kde se potýkal se zraněním a po osmé disciplíně musel opět odstoupit. Od té doby absolvoval jediný desetiboj, a to na konci minulého roku na ostrově Reunion, kde splnil olympijský limit. Následně se v březnu radoval z titulu halového mistra Evropy v sedmiboji. Pod otevřeným nebem závodil už pouze v individuálních disciplínách.

Warnerova motivace pro Tokio je jasná. Stále totiž čeká na velké zlato. Kromě olympijského bronzu má ve své sbírce ještě tři cenné kovy ze světových šampionátů, ale při globálním vrcholu ještě nikdy nevystoupal na stupínek nejvyšší. Letos v to však může doufat víc než dříve. Životní formu ukázal na letošním mítinku v Rakouském Götzisu, kde pošesté v kariéře zvítězil, a dokonce útočil na devítitisícovou hranici, za kterou nakonec zaostal jen o pět bodů a součtem 8995 bodů se zařadil na čtvrté místo historických světových tabulek.

Nelze se však zaměřovat pouze na tuto dvojici. Překvapit může i někdo jiný, jako se tomu stalo na mistrovství světa v Dauhá, kde se stal historicky nejmladším desetibojařským světovým šampionem Němec Niklas Kaul, který bude na startu i tentokrát. Své možnosti jistě naplno neukázal ani americký šampion Garret Scantling, který se dříve věnoval profesionálnímu americkému fotbalu a k desetibojařskému tréninku se vrátil teprve před necelými dvěma roky.