Mahučichová korunní princeznou světové výšky

Jaroslava Mahučichová patřila rozhodně k největším kometám uplynulé atletické sezóny. Přesto, že se jedná o čerstvě plnoletou dívku, má o svých cílech a prioritách jasno, a tím je splnit si svůj olympijský sen. V polovině září, týden předtím, než odletěla na mistrovství světa v Dauhá, otevřela Mahučichová dárek od své kamarádky. Ta ji k osmnáctým narozeninám věnovala náhrdelník, na kterém viselo pět olympijských kruhů. „Byl to výstižný dárek, který jasně vystihuje, kým jsem a kde chci být,“ pochválila dárek žena, která byla ze strany World Athletics vyhlášena vycházející hvězdou roku 2019.

Cesta do Tokia by pro ni v případě pevného zdraví měla být poměrně hladká. Zvláště po sezóně, ve které dokázala svými výkony velice mile překvapit všechny kolem sebe včetně jí samotné.

V červnu loňského roku se stala nejmladší atletkou, které se podařilo zvítězit na mítinku Diamantové ligy. Stalo se tak při úvodní zastávce tohoto prestižního seriálu v Dauhá, kde triumfovala ve věku 17 let a 226 dnů. O několik týdnů později se pak v americkém Palo Alto při mítinku Prefontaine Classic poprvé v kariéře přenesla přes rovné dva metry.

Přes vynikající výkony na světové úrovni, se její hlavní cíl neměnil. Tím bylo vítězství na mistrovství Evropy juniorů ve švédském Boras. Na světový šampionát v Dauhá až zas tak nemyslela. „Před sezónou jsme si vytyčili jasný cíl, a tím je přivézt z MEJ zlatou medaili. Co se týká mé účasti na mistrovství světa, vidím to tak 50 na 50,“ nechala se slyšet v průběhu letních měsíců. Kromě atletických cílů měla totiž taky ty studijní, když se připravovala na závěrečné středoškolské zkoušky doma v Dněpru. „Snažím se kombinovat atletiku na vrcholové úrovni se studiem, což je pro mě hodně náročné,“ přiznává.

Nakonec se však rozhodla pro start na mistrovství světa a ukázalo se to jako dobré rozhodnutí. V průběhu finále hned dvakrát vylepšila hodnotu juniorského světového rekordu až na 204 centimetrů, výrazně potrápila favorizovanou Lasickeneovou a vybojovala stříbrnou medaili. Ke světovému titulu jí přitom nechybělo mnoho. Lasickeneová zvítězila až díky lepšímu zápisu. Najednou byla ruská výškařská suverénka pro Mahučichovou nejen vzorem, ale i soupeřkou. „Snažím se od ní spoustu věcí okoukat. Má velmi dobrou techniku a vynikající výsledky,“ složila poklonu své starší kolegyni.

Stejně jako řada dalších atletů, se i Mahučichová dostala k tomuto sportu díky svému staršímu sourozenci. Ani jeden z rodičů se sice atletice nevěnoval, otec byl kanoistou a matka dělala gymnastiku, ovšem její starší sestra Anastasia byla karatistkou a atletkou. Jaroslava byla na karate příliš vysoká, tak se rozhodla ke své sestře připojit v atletickém klubu. Její první volbou však nebyl skok vysoký. Věnovala se spíše sprintům, překážkám a dálce.

Její výškařský talent nebyl patrný hned od prvního okamžiku. Dnes již s úsměvem vzpomíná, jak při svém prvním závodě nedokázala překonat ani 140 centimetrů. Ve třinácti letech se jí však ujala trenérka Taťana Stepanovová. Bývalá reprezentantka na 400 metrů překážek vede od začátku až dodnes trénink Mahučichové velmi opatrnou rukou. Její přístup k přípravě je velmi konzervativní a dle jejích slov zdaleka ne tak náročný, jako u hlavních soupeřek Mahučichové, která trénuje pětkrát v týdnu a nejdelší tréninkové jednotky jí zaberou maximálně dvě hodiny. Co se týká posilovny a silového tréninku, na to má Jaroslava dle své trenérky ještě čas.

Po jejím medailovém úspěchu v Dauhá se jí život obrátil naruby. „Po mých medailových úspěších na mistrovství světa dorostenců a evropském šampionátu stejné kategorie mé výkony oceňovali pouze lidé, kteří se v atletice pohybují. Když jsem se z Dauhá vrátila do Dněpru, najednou mi lidé na ulici chodili gratulovat a chtěli se se mnou fotografovat. Byla jsem šťastná, že lidé v naší zemi soutěž sledovali a fandili,“ chválí si nárust popularity.

Nová pozice však přináší také nové požadavky a očekávání. Sama si uvědomuje, že její přístup bude muset být opět o něco profesionálnější a nezbyde tak tolik času na její koníčky, kterými jsou skicování a psaní. Ráda by také založila vlastní blog, který by mapoval její život vrcholového sportovce. Pokračuje také ve studiu na vyšší odborné škole v Dněpru. „Jednou bych chtěla být trenérkou. V naší skupině máme momentálně deset dívek, tak pomáhám trenérce i jako asistentka a moc mě to baví.“

Přesto, že bude pro olympijské hry v Tokiu jednou z favoritek na cenný kov, sama si nadále dává skromnější cíle. „Vím, že očekávání budou velká, ale mým hlavním cílem je se hlavně na olympiádu dostat, což není v silné ukrajinské konkurenci žádná jistota. Účast na olympijských hrách je snem každého sportovce a já udělám vše pro to, abych si tento sen splnila,“ dodává.

Dodatek: Její slova o silných domácích soupeřkách stvrdila o druhém lednovém víkendu Julija Levčenková. Ta zahájila sezónu v Kyjevě rovnými dvěma metry, a to při čistém zápisu, který se zastavil až na 203 cm.