přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

7. října 2021, 09:40

Legendární chodec García ukončil kariéru

Pár dní před 52. narozeninami se uzavřela impozantní kariéra osminásobného olympionika a mistra světa v chůzi na 50 km Jesúse Ángela Garcíi ze Španělska.

Rodák z Madridu (17. 10. 1969) a specialista na "maraton" má za sebou vskutku inspirativní kariéru, která se klene přes tři desetiletí. S nadsázkou lze říci, kde se něco v chůzi dělo, tam byl García. Osobním rekordem sice neohromí (3:39:54 z roku jej řadí na 36. místo v historii), ale při minimu absencí a výpadků zaznamenal neskutečných padesát vrcholných startů, z nichž pouze devět nedokončil (tři ze své vůle, šest po diskvalifikaci). Naopak posbíral čtyři medaile z mistrovství světa, včetně jednoho zlata, dva cenné kovy má z kontinentálního šampionátu a osm individuálních medailí přidal z pohárových soutěží, tři z toho vybojoval na světové úrovni.

Svou cestu zahájil Jesús Ángel García v roce 1991 na univerziádě v Sheffieldu (pátý na dvacítce), rok nato startoval poprvé na padesátce pod pěti kruhy doma v Barceloně a od té doby nechyběl pod pěti kruhy ani jednou. S osmi účastmi se stal atletickým rekordmanem na OH. García se však nevyrážel pouze účastnit. Jedinkrát nedokončil (Atlanta) a ve zbylých sedmi startech se pouze letos v Sapporu nevešel do "top 20" (35.). Naopak hned třikrát byl elitní desítce, v Barceloně právě desátý, v Aténách 2004 pátý a na následujících hrách v Pekingu si ještě o příčku polepšil. Časově blíže medaili byl v Řecku, kde od ní zůstal něco přes minutu.

Na olympiádě cenný kov nezískal, na ostatních vrcholech byl úspěšnější. V Stuttgartu se v roce 1993 stal mistrem světa, následně získal ještě tři stříbra, v Aténách 1997, Edmontonu 2001 a Berlíně 2009. K tomu byl ještě pátý, šestý a osmý. Dvě medaile má z kontinentálních šampionátů, v Mnichově 2002 bral bronz, v Göteborgu 2006 přidal další stříbro. Také na mistrovství světě je nejpilnějším účastníkem, se 13 starty nemá konkurenci. Na "Evropě" mu při šesti účastech jedna na čelo chybí, pouze jedinkrát ale nebyl v top 10.

Výraznou stopu španělský nezmar zanechal také na speciálních chodeckých akcích, pohárech později přejmenovaných na týmové MS, resp. ME. Na Světovém poháru (mistrovství světa) má nepřerušenou šňůru trvající od roku 1993 a hned při prvních účastech přišly jeho největší úspěchy, po stříbrech v Monterrey a dva roky na to v Pekingu jsme jeho největší triumf mohli vidět na vlastní oči, neboť zvítězil v roce 1997 v Poděbradech. Navíc si zde zašel i v úvodu zmíněný osobní rekord. Rozhodně se pak ale nevytratil do průměru, přidal ještě dvě čtvrtá, jedno páté a dvě šestá místa. V osmi startech z celkových třinácti tak skončil nejhůře šestý.

S Evropským pohárem (nyní ME družstev) byl od jeho počátku v roce 1996 a první čtyři ročníky jim kraloval, připsal si tři prvenství (1996, 2000 a 2001) a jedno druhé místo (1998). Pak už připojil sice jen jedno individuální stříbro, týmové medaile však přibývaly dál. Těch má z EP sedm, z toho dvě zlaté a pět stříbrných. Pouze dvakrát při svých devíti účastech tak odsud odjel s prázdnou.

Garcíova poslední medaile se datuje do roku 2009, na světovém šampiponátu v Berlíně tehdy vybojoval krátce před svými čtyřicátinami stříbro. Ani v páté dekádě života však nejezdil na akce pro "čárku". Přidal ještě několik výsledků mezi nejlepšími, na MS v Pekingu 2015 byl devátý, předloni v pekelných podmínkách Dauhá už jako téměř padesátiletý dokonce ještě o příčku výše.

V pondělí překvapenému Garcíovi doma ve Španělsku připravili ceremonii na olympijském výboru. Aktivní kariéra otce dvou dcer (s manželkou, moderní gymnastkou Carmen Acedovou se již rozvedl) se tím završila.

Michal Procházka, foto: Eurosport

Vytisknout