Králové a královny 2021 – skoky
Ruská královna nebyla sesazena z trůnu
Ruská výškařská suverénka posledních let Maria Lasickeneová nemohla v hale závodit na mezinárodní úrovni. V létě již dostala status neutrální atletky, a tak mohla snít o zisku zlaté olympijské medaile. Před pěti lety v Riu neměla kvůli suspendaci ruské atletiky možnost o jeden z mála úspěchů, které jí chybí, bojovat. V Tokiu už možnost dostala. V průběhu sezóny to ovšem nevypadalo, že by mohla být hlavní kandidátkou na olympijský titul. Její výkony byly nestabilní a zářila její mladá ukrajinská vyzývatelka Jaroslava Mahučiková, která Lasickeneovou výrazně potrápila již na světovém šampionátu v Dauhá 2019. Sebevědomí Mahučikové posílil také zisk halového evropského titulu, a hlavně vylepšení absolutního kariérního maxima na 206 centimetrů, čímž se zařadila na třetí příčku historických světových tabulek pod střechou. Navíc tu byly nové vyzývatelky jako například Australanka Nicola McDermottová nebo Naděžda Dubovitská z Kazachstánu. Také ony, stejně jako například americká mistryně Vashti Cunninghamová dokázaly v průběhu letní sezóny překonat dva metry.
Olympijské finále pak bylo neskutečně napínavé a kvalitní. Nakonec se v něm přeci jen radovala Lasickeneová, když si výkonem 204 centimetrů vyskákala olympijské zlato. Mahučiková odcházela z tohoto závodu spíše zklamána. Žena, která před olympiádou prohlašovala, že chce v Tokiu skočit světový rekord se musela spokojit s bronzem. Stříbro totiž putovalo do Austrálie zásluhou Nicoly McDermottové, která v boji o cenné kovy posunula hodnotu vlastního kontinentálního rekordu na 202 centimetrů. Lasickeneová pak potvrdila pozici nejlepší světové výškařky i při finále Diamantové ligy, když se přes curyšskou operou úspěšně přenesla přes 205 centimetrů a popáté v kariéře dokázala tento seriál ovládnout.
Nezvyklá dělba olympijského zlata
Okruh favoritů na zisk výškařského olympijského titulu byl před hrami v Tokiu poměrně široký. V průběhu halové sezóny zazářil Bělorus Maxim Nědosekov, jenž na HME v Toruni porazil v dramatickém duelu Itala Gianmarca Tamberiho a díky novému národnímu rekordu 237 centimetrů se radoval ze zlata. Vysoko skákal i pod otevřeným nebem. Právě Tamberi měl směrem k olympiádě obrovskou motivaci, jelikož o předešlé hry v Riu přišel vinou zranění kotníku, které si přivodil těsně předtím. Přitom byl v té době v životní formě. Katarský světový šampion Mutaz Essa Barshim svými starty šetřil a jeho sezónní maximum před hrami bylo 230 centimetrů, ale i s ním se muselo počítat. Pak zde byla vycházející americká univerzální skokanská hvězda JuVaugh Harrison s čerstvým osobákem 236 centimetrů a dvojice ruských medailistů z posledního MS Michail Akimenko a Ilja Ivaňuk, jenž společně s Nědosekovem vévodili průběžným světovým tabulkám výkonem 237 centimetrů.
Olympijská bitva byla přímo epická a napínavá až do samotného konce, který byl naprosto nečekaný. Rivalové, ale také kamarádi Mutaz Essa Barshim a Gianmarco Tamberi měli shodně skočeno 237 centimetrů a jejich zápis byl totožný. Mohli se tak rozhodnout, zda se budou rozeskakovat o vítězství nebo si olympijské zlato podělí. Po vzájemné domluvě zvolili druhou variantu, a tak mělo výškařské olympijské finále poprvé ve své historii dva šampiony. Bronz si vyskákal Maxim Nědosekov. Tamberi pak snovou sezónu uzavřel vítězstvím v Diamantové lize.
Sidorovová přes pět metrů, Nageotteová olympijskou šampionkou
Ženské světové tyčce letos dominovaly dvě závodnice, a to Ruska Anželika Sidorovová a Američanka Katie Nageotteová. Druhá jmenovaná předváděla parádní výkony už v hale, když se díky výkonu 494 centimetrů posunula na páté místo historických světových tabulek. V létě pak na americké olympijské kvalifikaci skočila ještě o centimetr výše. Sidorovová se rozjížděla v sezóně pomaleji, nicméně její forma směrem k Tokiu stoupala.
Dle očekávání si to o titul rozdaly právě tyto dvě závodnice a taktickou bitvu zvládla lépe Nageotteová. Ač Sidorovová procházela soutěži naprosto čistě, na rozhodující hodnotě 490 centimetrů byla úspěšnější Američanka a zlato tak brala ona. Ruska si pověsila na krk stříbro a na bronzový stupínek vystoupala britská rekordmanka Holly Bradshawhová. Ta v průběhu sezóny vylepšila národní historické maximum své domoviny na 490 centimetrů. Sidorovová si to nejlepší nechala na finále Diamantové ligy v Curychu, kde se stala teprve třetí ženou historie, která dokázala pod otevřeným nebem zdolat bájnou pětimetrovou hranici. Zisk diamantové trofeje ozdobila novým rekordem tohoto seriálu 501 centimetrů.
Poražen, ale přesto nadále králem
Švédský tyčkařský fenomén Armand Duplantis letos přišel o auru neporazitelnosti, když po téměř dvou letech našel přemožitele a stalo se tak hned ve dvou závodech. Přesto nemůžeme nikoho jiného považovat za absolutního vládce této disciplíny. Výčet jeho úspěchů v tomto roce je vskutku velkolepý. Na halovém mistrovství Evropy triumfoval v rekordu šampionátu 605 centimetrů a celkem ve čtyřech závodech přeskočil šest metrů. Venku se mu to pak podařilo dokonce osmkrát. Součet jeho šestimetrových výkonů během jednoho roku se tak zastavil na čísle 12, což se předtím ještě nikomu jinému nepodařilo. Doposud se o tento primát dělil se Sergejem Bubkou.
Ani na olympijských hrách nenechal nikoho na pochybách, kdo je světovou jedničkou. Titul si vyskákal naprosto suverénním způsobem. Na stupně vítězů ho doprovodili stříbrný Američan Chris Nilsen a obhájce zlata z Ria Brazilec Thiago Braz. Další dvě legendy světové tyčky vyšly na olympijských hrách naprázdno. Francouz Renaud Lavillenie měl vynikající formu hlavně v halové sezóny, kdy v Aubiére skočil 606 centimetrů a přidal ještě jeden šestimetrový výkon. Vysoký standard předváděl také v průběhu letní sezóny, před Tokiem si ovšem přivodil zranění kotníku, a tak skončil v olympijském finále v poli poražených. Jediný Duplantisův přemožitel za poslední dva roky (v době před OH) Američan Sam Kendricks do olympijského klání bohužel z důvodu pozitivního testu na koronavirus nemohl ani zasáhnout. Mladý Švéd pak korunoval zdařenou sezónu ziskem své první diamantové trofeje, kterou získal v novém rekordu DL 606 centimetrů. Kromě Duplantise se letos v průběhu letní sezóny žádný další tyčkař přes šest metrů nepřenesl. V hale se to kromě něj a Lavillenieho podařilo ještě KC Lightfootovi ze Spojených států.
Obrození ženské světové dálky
V letošní sezóně se dokázalo hned osm dálkařek dostat přes sedm metrů. To historie této disciplíny nepamatuje. Pro porovnání, například loni se to podařilo pouze Němce Malaice Mihambové. Právě úřadující mistryně světa zvládla nejlépe také olympijské finále. Až posledním možným skokem dolétla na rovných sedm metrů, což pro ni znamenalo zisk olympijského titulu. Do té doby byla ve vedení pětatřicetiletá americká veteránka Brittney Reeseová, která stříbrem zkompletovala svou olympijskou medailovou sbírku. Na hrách v Londýně 2012 zvítězila a z Ria si přivezla bronz. V Tokiu brala kov stejné hodnoty Nigerijka Ese Brumeová, která v tomto roce vévodí novým kontinentálním rekordem 717 centimetrů světovým tabulkám. V Diamantové lize se ze svého třetího celkového prvenství těšila zkušená Srbka Ivana Španovičová.
Dvakrát zlatý Tentoglou
Řecký dálkař Miltiadis Tentoglou měl před sebou v roce 2021 dva mezinárodní vrcholy a oba dokázal opanovat. Na halovém mistrovství Evropy v Toruni potvrdil roli favorita a vystoupal na nejvyšší stupínek. V létě si pak vylepšil absolutní osobní rekord na 860 centimetrů, což je zároveň nejlepší světový výkon roku. Na olympijských hrách pak vybojoval nejcennější kov v závěru soutěže, kdy skočil stejně jako Kubánec Juan Miguel Echevarría 841 centimetrů. Jelikož však měl hodnotnější druhý nejdelší pokus, vítězství připadlo jemu. Vítěz kvalifikace (výkonem 850) Echevarría bral stříbro a třetí byl jeho krajan Maykel Massó, jenž ve finále absolvoval pouze dva pokusy a následně se zranil. Přesto si pozici na stupních vítězů udržel.
Objevem sezóny byl Američan JuVaughn Harrison. Dvaadvacetiletý borec neskutečně kvalitně kombinuje výšku a dálku. V dálce je autorem nejlepšího halového světového výkonu roku 845 centimetrů a venku skočil ještě o dva centimetry dále. Pro olympijské hry měl ambiciózní plán, když chtěl získat medaili v obou disciplínách. Nakonec však vyšel naprázdno. V dálce byl pátý a ve výšce sedmý. Dálkařským vítězem Diamantové ligy se stal Švéd Thobias Montler, který byl také stříbrný na HME v Toruni.
Dominantní Rojasová
Pokaždé, když nastoupila do závodu, odsoudila všechny ostatní soupeřky do role přihlížejících. Řeč je o Venezuelance Yulimar Rojasové. Letos nebyl jediný závod, kdy by nedoskákala za 15 metrů a k této hranici vždy přidala vydatnou porci centimetrů. V pouhých 25 letech je jednoznačně nejúspěšnější trojskokankou historie. Je držitelkou světových rekordů v hale i venku. Po dvou titulech z MS i HMS se v Tokiu stala olympijskou šampionkou, když vylepšila své stříbrné umístění z Ria. Navíc právě v olympijském finále posunula hodnotu letitého světového rekordu Ukrajinky Innesy Kravetsové o 17 centimetrů na 15.67. Krátce nato zaznamenala na mítinku Diamantové ligy v Lausanne druhý nejlepší výkon historie 15.52 a finálový závod tohoto seriálu opanovala trojskokem na 15.48. Momentálně tak má na svědomí pět z šesti nejhodnotnějších výkonů historie této disciplíny a očekává se, že by v příštím roce mohla útočit dokonce i na šestnáctimetrovou hranici.
Kromě ní se už jediná žena letos dokázala dostat přes 15 metrů, a to stříbrná medailistka z olympijského závodu Portugalka Patricia Mamonaová, která výrazně vylepšila národní rekord své země na 15.01. Jen dva centimetry scházely k pokoření tohoto milníku Jamajčance Shaniece Rickettsové. Ta však byla v Tokiu bez medaile, protože v japonské metropoli tak daleko nedoskákala. Tam brala bronz v novém španělském rekordu 14.83 Ana Peleteirová.
První halová osmnáctka a portugalský olympijský šampion
Mužský světový trojskok se dočkal velkého milníku v průběhu halové sezóny. Reprezentant Burkiny Faso Fabrice Zango se stal totiž prvním mužem, jenž pod střechou doskákal za 18 metrů. Na mítinku ve francouzském Aubiére posunul hodnotu halového světového rekordu svého francouzského trenéra Teddyho Tamgha o patnáct centimetrů na 18.07. Na olympijských hrách v Tokiu tak měl nejvyšší ambice. Pod pěti kruhy se ovšem našli dva lepší borci. Nicméně jeho bronz je vůbec první olympijskou medailí pro Burkinu Faso.
Stříbro vybojoval v Tokiu Číňan Yaming Zhu a neohroženým vládcem sektoru byl Portugalec s kubánským původem Pedro Pablo Pichardo. Zlato si zajistil letošním nejlepším světovým výkonem 17.98. Co se týká mezinárodních vrcholů, byla jeho bilance stoprocentní, jelikož zvítězil také na halovém mistrovství Evropy v Toruni, kde neměl vážnějšího konkurenta a jasně dominoval.
