přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

8. listopadu 2019, 12:11

Králové a královny 2019 - skoky

V seriálu Králové a královny roku 2019 pokračujeme skokanskými disciplínami, kde se v tomto roce létalo skutečně vysoko a daleko.

Výška

Mužská výška v průběhu sezóny trošku tápala. Hranice 230 centimetrů se zdála být v mnoha závodech pro nejlepší světové výškaře téměř nepokořitelnou metou. Ve finále Diamantové ligy se zaskvěl Ukrajinec Andrej Protsenko, když zvítězil za 232 centimetrů. O několik dní později se blýskl běloruský mladík Maxim Nědosekov, když ovládl utkání mezi Evropou a USA na domácí půdě v Minsku novým osobním rekordem 235 centimetrů, což ho tehdy vyšvihlo do čela průběžných světových tabulek. Ani jeden z těchto borců se ovšem z medaile na mistrovství světa neradoval. Právě při vrcholu letošní sezóny proběhl nejkvalitnější výškařský závod roku. V něm potvrdil pověst skutečného šampiona domácí miláček Mutaz Essa Barshim, když dokázal úspěšně obhájit zlato z Londýna v nejlepším světovém výkonu roku 237 centimetrů. Životní výkon pak podala dvojice ruských nezávislých závodníků. Stříbrný Michail Akimenko i bronzový Ilja Ivaňuk si posunuli svá kariérní maxima na 235 centimetrů a doprovodili Barshima na stupně vítězů. Pro Akimenka se přitom jednalo o první mezinárodní start po suspendaci ruské atletické federace. Již zmiňovaný Nědosekov skončil s výkonem 233 centimetrů mimo podium na čtvrté příčce.

Mezi ženami dominuje již třetí rok za sebou stejná závodnice. Je jí Ruska Maria Lasickeneová. I v této sezóně jen těžko hledala přemožitelku. Z 24 závodů, do kterých nastoupila hned dvaadvacetkrát zvítězila. Celkem v osmnácti případech překonala dvoumetrovou hranici. Letošní nejlepší světový výkon pak zaznamenala na Zlaté tretře v Ostravě, kde si vyrovnala osobní rekord, když se úspěšně přenesla přes laťku o hodnotě 206 centimetrů a následně se pokoušela i o překonání historického světového maxima. Lasickeneová si také potřetí za sebou odnesla diamantovou trofej a také získala svou třetí zlatou medaili z mistrovství světa. Tam se však ukázalo, že jí v mladých závodnicích vyrůstají nové vyzývatelky. Jednou z nich je teprve osmnáctiletá Ukrajinka Jaroslava Mahučiková, která Lasickeneovou v Dauhá výrazně potrápila, když postupně vylepšovala hodnotu juniorského světového rekordu až na 204 centimetrů a s ruskou favoritkou prohrála pouze na pokusy. Světový bronz připadl za rovné dva metry Američance Vashti Cunninghamové. Ta si pro změnu na pokusy poradila s obhájkyní stříbra Julií Levčenkovou z Ukrajiny, která tentokrát zůstala těsně pod stupni vítězů. Levčenková předvedla své nejpovedenější výškařské představení na utkání Evropy proti USA v Minsku, kde zvítězila za 202 centimetrů, což je výkon, kterým dělí třetí příčku v letošních statistikách s belgickou vícebojařkou Nafissatou Thiamovou. Ta opět potvrdila, že je specialistkám rovnocennou soupeřkou.

Tyč

Skok o tyči mužů měl v tomto roce tři závodníky, kteří hned dvakrát překonali šestimetrovou hranici a také výhradně okupovali nejvyšší příčky téměř při všech letošních významnějších závodech. Jedná se o trio Sam Kendricks, Armand Duplantis a Piotr Lisek. Američan Sam Kendricks zaznamenal doposud nejpovedenější skok své kariéry na národním šampionátu v Des Moines, kde zdolal laťku ve výšce 606 centimetrů a zařadil se na druhé místo historických světových tabulek pod otevřeným nebem za světového rekordmana Sergeje Bubku. Rovných šest metrů pak zdolal ještě při svém primátu na mítinku Diamantové ligy v Paříži. V nejprestižnějším atletickém seriálu se mu dařilo a z curyšského finále si odvezl svou druhou diamantovou trofej. Mladý Švéd Armand Duplantis skočil 600 centimetrů shodou okolností v obou domovinách svých rodičů, tedy ve Švédsku i Spojených státech amerických. Na „Diamantovce“ se mu až tak nedařilo. To se nedá říct o Poláku Piotru Liskovi. Ten na mítincích v Lausanne a poté v Monaku postupně vylepšil národní rekord své země nejprve na 601 a následně i na 602 centimetrů. Na mistrovství světa se tak očekávaly vskutku vysoké skoky. V Dauhá sice šest metrů nepadlo, ale atletickým příznivcům to vynahradili neskutečně dramatickým soubojem Kendricks s Duplantisem, kteří se několikrát vystřídali na čele a oba skočili shodně 597 centimetrů. Lepší zápis pak znamenal úspěšnou obhajobu pro Sama Kendrickse. Duplantis byl stříbrný. Lisek odešel z mistrovského závodu jako bronzový. K tomu má ještě stříbro z HME v Glasgow, kde podlehl pouze svému reprezentačnímu kolegovi Pawlu Wojciechowskimu.

Ženské tyči jasně dominovala v průběhu halové sezóny Ruska Anželika Sidorovová, která vyhrála všech devět závodu pod střechou a vše korunovala ziskem titulu halové mistryně Evropy. V úvodu letní sezóny se ale trošku hledala, a tak byly vidět jiné závodnice. Směrem k mistrovství světa však už forma Sidorovové opět stoupala. V bruselském finále Diamantové ligy to ještě na vítězství nestačilo, když skončila druhá za Řekyní Katerinou Stefanídiovou, ale nejlepší závod roku si schovala až do Dauhá, kde zvítězila v novém osobním rekordu 495 centimetrů, což ji řadí na třetí místo historických světových tabulek pod otevřeným nebem za krajanku Jelenu Isinbajevovou a Sandi Morrisovou. Právě Morrisová brala na MS stříbro v sezónním maximu 490 centimetrů. Svou bohatou sbírku cenných kovů z velkých šampionátů rozšířila bronzová Stefanídiová. Naopak roli jedné z favoritek už poněkolikáté za sebou nepotvrdila americká veteránka Jennifer Suhrová. Ač byla s výkonem 491 centimetrů druhá v letošních světových statistikách, na mistrovství světa skončila až sedmá.

Dálka

Téměř neohroženým vládcem mužských dálkařských sektorů byl Kubánec Juan Miguel Echevarría. Již v březnu šokoval v Havaně větrným výkonem 893 centimetrů. Na Diamantové lize ve Stockholmu pak sice podlehl domácímu Švédovi Thobiasi Montlerovi, ale následně vyhrál šest závodů v řadě včetně finále Diamantové ligy, kde vylepšil výkonem 865 centimetrů rekord tohoto atletického seriálu. Jen málokdo očekával, že by se v Dauhá stal světovým šampionem někdo jiný než právě on. Přesto zbyl v mistrovském závodě na Echevarríu „pouze“ bronz. Mužská dálka měla nejspíše nejpřekvapivějšího mistra světa v celém desetidenním programu. Jamajčan Tajay Gayle se sice v průběhu sezóny vyznačoval vyrovnanou výkonností, nicméně žádné prvenství si nepřipsal. Z kvalifikace na MS postoupil až jako vůbec poslední možný závodník z dvanáctého místa. O to překvapivější bylo, když hned v první finálové sérii zaskočil své soupeře skokem na 846 centimetrů. To by možná byl ještě zápis, na který by mohli ostatní favorité odpovědět, ale Gayle ve čtvrté sérii dolétl až na 869, což byla hodnota nejlepšího světového výkonu roku, který zajistil Jamajčanovi zlatou medaili. Gayle si ve finále MS posunul hodnotu svého kariérního maxima o 39 centimetrů a zařadil se na desáté místo historických světových tabulek mezi kubánské duo Ivan Pedroso a Juan Miguel Echevarría. Stříbro si v Dauhá vyskákal stále ještě úřadující olympijský vítěz Američan Jeff Henderson za 839. Mezi TOP 5 letošních světových statistik se vešli ještě Jihoafričan Zarck Visser (841) a Japonec Shontaro Shioryama (840).

Dálka žen byla jednoznačnou doménou Němky Malaiky Mihambové. Ta nastoupila do deseti závodů a vždy odešla jako vítězka. V sedmi těchto kláních dokázala přeskočit sedm metrů a nejdelší skok si schovala na mistrovství světa, kde si zajistila triumf skokem dlouhým 730 centimetrů, což pro ni znamenalo vylepšení osobního maxima a dvanáctou příčku v historických světových statistikách. Poprvé v kariéře se také radovala ze zisku Diamantové trofeje. Už jen dvě závodnice si v tomto roce připsaly sedmimetrový skok. Světovou tabulkovou dvojkou pro letošní sezónu je Nigerijka Ese Brumeová, která se svým výkonem z turecké Bursy 705 centimetrů zařadila na druhé místo afrických tabulek. Na mistrovství světa brala bronz. Tam byla lepší Ukrajinka Maryna Bekh-Romančuková. Ke stříbru z MS přidala ještě bronz na HME, kde zvítězila Srbka Ivana Španovičová v nejlepší halovém světovém výkonu 699 centimetrů. V Dauhá však kvůli zranění nestartovala. Rovných sedm metrů skočila na americkém národním mistrovství zkušená Brittney Reeseová. Nicméně na světovém šampionátu neprošla kvalifikačním sítem.

Trojskok

Mužský trojskok byl převážně americkou záležitostí. Letošní nejlepší světový výkon má na světový Will Claye, jenž v Long Beach doskákal na 18.14 a zařadil se na třetí místo historických světových tabulek za světového rekordmana Jonathana Edwardse z Velké Británie a svého tradičního rivala a krajana Christiana Taylora. Přes osmnáct metrů se dostal také na mítinku Diamantové ligy v Paříži, kde vyhrál za 18.06. Ve vzájemných soubojích s Taylorem byl však opět pozadu. Christian Taylor byl úspěšnější jak ve finále DL, když si vyskákal již sedmou diamantovou trofej (vyrovnal rekord francouzského tyčkaře Renauda Lavillenieho v počtu celkových prvenství), tak i ve finále světového šampionátu, kde vystoupal již počtvrté v kariéře na nejvyšší stupínek. Claye negativní sérii opět neprolomil a zůstal věčně stříbrným mužem. Historický bronz získal pro Burkinu Faso v novém africkém rekordu 17.66 Hugues Fabrice Zango. V letošních světových tabulkách podtrhuje na třetí pozici dominanci amerických závodníků Omar Craddock (17.68).

Mezi trojskokankami předváděla suverénně nejdelší skoky Venezuelanka Yulimar Rojasová. Vyhrála osm z deseti závodů, ve kterých startovala a v pěti z nich pokořila patnáctimetrovou hranici. S přehledem získala titul na Panamerických hrách a jako hlavní favoritka nastupovala i do finále Diamantové ligy, kde ji však zaskočila Jamajčanka Shanieka Rickettsová, která si ve správný moment vylepšila osobní rekord na 14.93 a brala diamantový primát. Krátce nato se Rojasova zaskvěla ve španělském Andújaru, kde skočila 15.41, čímž zaostala jen devět centimetrů za světovým rekordem Ukrajinky Inessy Kravetsové z roku 1995 a zařadila se na druhé místo historických světových tabulek. V Dauhá pak potvrdila papírové předpoklady a úspěšně obhájila titul mistryně světa dalším parádním výkonem 15.37. Rickettsová završila životní sezónu ziskem stříbrného cenného kovu a bronz si na krk pověsila někdejší suverénka této disciplíny Caterine Ibargüenová z Kolumbie.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

Vytisknout