přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

15. června 2014, 21:40

Klučinová: Uklidnění přišlo postupně

Domácí publikum a opět skvělý výkon při TNT Express meetingu v Kladně. Ptali jsme se Elišky Klučinové, staronové rekordmanky v sedmiboji.

Jaké jsou vaše pocity?
Teď si to užívám. Je to super. Ještě na mě čekají lidi, kteří chtějí něco podepsat. Mí blízcí přátelé, s těmi jsme se už objali.

Jak hodně vám tentokrát pomohlo Kladno?
Musím poděkovat divákům. Úžasně fandí, povzbuzují, třeba na dálce drží rytmus. Rekord je tu díky domácímu prostředím a lidem tady – a nejenom divákům, ale celým organizačním týmem. Ve všem vyjdou vstříc, je to tady super.

Co kdybyste se musela podepsat každému divákovi na stadionu, jak dlouho by to trvalo?
Myslím si, že ne tak dlouho, jak oni mě tady podporovali, takže to ráda udělám.

Nestálo by za to zabojovat o MS na Kladně?
Vzhledem k tomu, že musí být tribuny, osmidráha, tak by to pak nebyl ten náš domácí krásný stadion, se stromy všude a diváky, které máme pět metrů od sebe.

S kterými disciplínami jste nejvíc spokojena?
Jsou to tři disciplíny. Byla by to určitě výška, protože ta byla super. Dálka byla bombastická a překážky jsem zaběhla hluboko pod čtrnáct sekund.

V kterých je schovaných 40 bodů, aby to bylo 6500?
Asi oštěp, i když se tam trošku potýkám se zraněním ramene a spíš záleží, jak to vyjde. Určitě by se dalo přitlačit v kouli. A osmistovce, ale to až v srpnu, na lepší jsem teď neměla.

6460 je zlepšení docela o dost, o 128 bodů. Čekala jste to?
Musím říct, že mě to velice překvapilo. I když jsem měla v plánu útočit na svůj rekord, tak mě nikdy nenapadlo, že to bude o takovýhle kus.

Šla jste do závodu s tím, že chcete dát rekord?
Do každého závodu jde člověk samozřejmě s tím, že by se chtěl zlepšit. Já měla formu už v Götzisu, bohužel se to neprodalo. Nějaké rezervy tam byly, tak jsem věřila, že by se to tady doma mohlo povést.

Kdy jste se nejvíc uklidnila?
Ono to šlo postupně. Hodně jsem se uklidnila po překážkách, protože s těmi bojuju celý život. Pak na výšce, v zimě jsem měla problémy s kotníkem, trošku jsem si přitom pokazila techniku. A ta dnešní dálka, to byla bomba.

Co jste si říkala po prvním pokusu v oštěpu, kdy jste nehodila ani 40 metrů?
Při tom prvním „velice podařeném pokusu“, který byl hodně bolestivý, mi trošku zatrnulo. Ne, že bych si věřila na padesát metrů, ale doufala jsem, že k těm pětačtyřiceti by to mohlo letět. Ale bohužel foukal blbý vítr. Všichni jsme se s tím trošku prali. Ale jeden pokus vyšel a bylo to super.

O půlce jste dopředu říkala, že se nechcete vyšťavit. Nakonec jste po doběhu docela dlouho ležela, takže to asi bylo naplno…
Když jde o hodně, už se to „nevychladí“. Kdyby mi řekli, že mám běžet dva šestnáct, abych dala český rekord, tak bych si řekla, že je to asi hodně těžké. Přece jenom, když člověk nemusí běžet vyloženě na ten čas, běží se mu líp.

Byla už i třeba euforie na poslední stovce?
To beru jako dobrý vtípek, protože když člověk probíhá čtvrtkou a čeká ho ještě jedno kolo, to se mu honí v hlavě nejrůznější věci. Já si říkala, že už mě párkrát vyřadilo z běhu, že mě začalo píchat na boku. A trošku jsem cítila i dneska, že mě začíná píchat. Tak jsem si říkala: Jé, už je to jenom čtyři sta metrů, to snad dám. Podařilo se.

Nebylo trochu demotivující, že by vám stačilo i 2:26?
Vy teda dneska hýříte vtipem (smích). Už že se mi podařilo v posledních letech běžet jednou za 29 a podruhý 35 a bylo to fakt na krev… Když se člověk třeba nemůže při víceboji pořádně najíst, tak mu prostě dojde. A ani posledních sto metrů není jistých, že doběhne.

Měla jste propočítáno, kolik je potřeba?
Věděla jsem to. Chtěla jsem 2:17 na 6450. A pak jsem věděla, že 2:20 je na 6400. Na český rekord jsem se ani nedívala, to jsem si říkala, že musím dát.

Byla jste „doma“, rozdávala jste podpisy před půlkou, neubralo vám to na koncentraci?
Jsem ráda vyrušena před osmistovkou. Šla jsem si hrát s pejskem, abych na to aspoň na chvíli zapomněla, je to pro mě opravdu strašně stresující, nepříjemná záležitost. A každé rozptýlení se počítá.

Povedlo se vám po prvním dni hned usnout?
Pravda je, že jsem usnula hned. Bohužel jsem se za dvě hodinky vzbudila, a už jsem nemohla spát. Říkala jsem si, co budu dělat? Tak jsem počítala bodové součty, trvalo mi to asi tři hodiny (úsměv). A vypočítala jsem to opravdu dobře, myslím si. No moc jsem se nevyspala, ale bylo to proto, že jsem byla nakopnutá, přece jenom mi to vrtalo v hlavě, že by to chtělo „něco“ dát.

Svými výkony o víkendu jste si určitě řekla o ME družstev.
No lanaří mě šéftrenér na výšku a na dálku. Ale já vím, že mi výška týden po víceboji nikdy nejde a máme tu kvalitnější výškařky, které určitě skočí víc, než bych dala já. Dálka – nevím, mám trošku problémy s achilovkou, myslím, že by bylo lepší odpočinout a přenechat to Janě Korešové, aby třeba splnila limit na Evropu.

Co znamená tenhle výkon směrem k ambicím do Curychu?
To zatím nevím. Chtěla bych zaútočit na ty nejvyšší posty. Ale je to otázka, je to za dva měsíce.

Jaký budete mít do „Evropy“ program?
Mám v plánu Evropský pohár, ale ještě to není úplně stoprocentní. Taky musím přitrénovat, čili uvidíme, jestli se to tam „vleze“ nebo ne.

Michal Procházka, foto: J. Kucharčík

Vytisknout